Článek
Lukášovi bylo dvaadvacet, když se poprvé skutečně zamiloval. Na vysoké škole neprojevoval o dívky zájem – byl tichý, klidný a svět počítačů mu, zdá se, plně vyhovoval. Zatímco ostatní jeho vrstevníci běhali po večírcích a zaplňovali svá instastories dalšími zářezy, on seděl nad kódem a proplétal se v sítích programování. A právě pak se náhodou potkal s ní – dívkou, která byla jeho pravým opakem.
Byla extravagantní, krásná a okouzlující. Párty girl tělem i duší, která se nebála si dělat, co chce, kdy chce a s kým chce. Pro většinu lidí byla těžko pochopitelná, protože se řídila vlastními pravidly a svým chaotickým životním tempem. O jejích záletech a střídání partnerů se špitalo, a když jednoho večera její oči padly na Lukáše, bylo to, jako kdyby si vybrala další oběť. Jenže ona už chtěla víc, chtěla změnu. Rozhodla se, že nechá své bouřlivé zážitky za sebou a zkusí něco opravdového.
Lukáš byl nadšený a zároveň zmatený. Byl to pro něj šok, že si ho všimla právě ona, divoká a nespoutaná, zatímco on byl tím stereotypním klukem z vtipů o ajťácích. Zprvu to vypadalo, že spolu tvoří nerozlučný pár – on jí poskytl klid, zázemí a oddanost, ona jeho život obrátila naruby. Dokázala ho přesvědčit, že ženská společnost může být skvělá, a Lukáš se díky ní začal měnit. Přestával být outsiderem; přátelé mu začali přibývat, večírky už mu nebyly cizí a postupně si získával sebevědomí.
Ale v hloubi duše zůstala jeho přítelkyně stejná. Překvapivě brzy zjistila, že usedlý život plný jistoty ji nebaví. Zatímco Lukáš zažíval nejkrásnější období svého života, ona začala ztrácet zájem. Toužila po dobrodružství, po návratu ke „zlobivým klukům,“ a tak se pomalu vrátila k původnímu stylu života, jen tentokrát za Lukášovými zády.
Kamarádi Lukáše na její nevěry upozorňovali, ale on odmítal uvěřit. Miloval ji a nechtěl přijít o to jediné, co mu poskytlo nové obzory. Ignoroval jejich varování, až do chvíle, kdy pravda udeřila doslova před jeho očima, vypadalo to jako náhoda, avšak podle mého za tím bylo spíše stupňující se vzrušení z toho, že bude Lukášem přistižena. Rozchod byl nevyhnutelný. Lukáš se stáhl do sebe, sebevědomí na bodu mrazu, utápěl zklamání v alkoholu a propadal se ve studiu. A ona? Jen se mu při rozchodu vysmála do tváře a dávala na odiv, jakého zájmu se těší, a že by její život nemohl být lepší.
Lukášovi trvalo pár let, než si připustil, že se musí posunout, a že tahle zkušenost ho může posílit. Jednou večer u piva s kamarády prohlásil něco, co nikdo nečekal: „S tou kapitolou je konec. Chci jít dál.“ A tak začala jeho proměna. Vrátil se ke studiu, postupně odbourával svůj zvyk alkoholového „léčení“ a začal trávit všechen čas v posilovně. Sebevědomí mu opět rostlo a život se mu začal rozjasňovat - ženy už nepotřebuje!
O pět let později byl z Lukáše naštěstí úplně jiný člověk. Pracoval v prestižní německé firmě, a dokonce měl stabilní vztah - přítelkyni, se kterou plánovali rodinu a dokonce stavbu domu. Cítil se konečně šťastný, smířený s minulostí a začal si znovu vážit žen.
Jeho bývalá přítelkyně na tom byla jinak. Bouřlivý život jí přinesl víc problémů než radostí. Měla dvě děti a další na cestě, každé s jiným otcem, všichni partneři z jejího života zmizeli. Vrátila se k rodičům a hledala východisko z té neřešitelné situace. Někdy, když si přihnula vína víc, než bylo zdrávo, vzala telefon a psala Lukášovi zprávy o tom, jak jí chybí a jak by se k sobě mohli vrátit - připomínala všechny dobré a vzrušující zážitky, kterými mu chtěla ukázat, co mu může nabídnout.
Lukáš se na zprávy už ale díval s nadhledem. Věděl, že každá zkušenost ho někam posunula, ale také věděl, že některé kapitoly patří uzavřít a nepřipouštět jim další pokračování. Byl to pro něj bolestivý, ale zároveň neuvěřitelně cenný příběh, který mu ukázal, že pravé štěstí se často nachází v tom, jít dál a nebát se udělat tlustou čáru za tím, co nás brzdí - a hlavně se k tomu znova nikdy nevracet.
