Článek
Kniha je prý naprostým skvostem, kterému propadnete. Upřímně nevím, jestli mne potěšil chameleon, kterého autorka předvedla, nebo více jsem propadla pocitům, které tak sugestivně dokázala u své hlavní hrdinky, Marty, popsat.
Vždycky je velkým spisovatelským oříškem umění popsat duševní stav, tím více duševní nemoc. Marta je čtyřicetiletá žena, bezdětná a s manželstvím pomalu na odchodu a s prací online redaktorky. Její život ale od raného mládí zaměstnává duševní nemoc. Jak popsal téměř na konci knihy konečně lékař, který padl na tu správnou diagnózu, v sedmnácti jí explodovala v hlavě bomba a od té doby není zdravá. A ano, byla divná i v dětství.
Procházíme si obyčejný život obyčejné ženy s občasnými epizodami nepohody. Potud je kniha skvěle čtivá, občas skutečně připomíná díla Betty McDonaldové. Ten vtip a nadhled byl tím, co mne u četby první desítky stran drželo.
Jenže pak začne humoru ubývat, až nezůstane žádný.
A přibývá úletů do jiného světa. A až ke konci knihy, která je trochu sladkobolná, si uvědomíte, že se tady poztrácela radost. Během jednoho roku a možná právě nejvíc ve chvíli, kdy žena dostala diagnózu. Možná po třiceti letech. A možná i ty správné léky.
A život, který… chtěla, nechtěla?
Je možné, že návrat k manželovi je tu poté, co ho nejprve nenáviděla, ale začala znovu milovat?
Trýzeň a touha od Arga opravdu dostává svému názvu.
Ocenila jsem právě to, s jakou nenápadnou grácií autorka doslova "způsobí duševní nemoc vám, protože je tak uvěřitelná, tak bolavá, tak stresová"… což ještě zvýrazňuje ten drápek humoru a sympatičnosti Marty, která je prostě jako průměrná čtyřicetiletá žena… a ocenila jsem ten sešup.
To změněné vnímání sebe, života i lidí kolem. Tak nějak asi vypadá tvrdě realistický román.
A i když o něm Gillian Andersenová řekla, že je to skvost, kterému propadla… bude lépe si příště otevřít optimističtější knihu.
