Hlavní obsah

Lpění… nejlepší nepřítel člověka

Foto: Moje Cesta

Obrázek vytvořen pomocí AI (ChatGPT).

Stane se vám někdy, že vás kvůli úplné maličkosti rozhodí něco, co by vlastně vůbec nemuselo?

Článek

Já to znám moc dobře.

A vlastně jsem v tom byl docela přeborník.

Furt jsem na něčem lpěl. Něco mělo být takhle, něco přesně takhle a něco nesmělo být ani o milimetr jinak.

A to mě často rozčilovalo, bralo mi to energii, radost i chuť něco tvořit.

Jednou jsem maloval pokoj. Stejně jako vždycky jsem si dával moc záležet na tom, aby všechno bylo perfektní.

Když jsem byl se svým dílem hotov, zjistil jsem, že mám na jedné stěně drobnou nerovnost.

Byl jsem z toho deprimovaný!

Když ke mně přišel kamarád, řekl jsem mu to a chtěl mu to ,,dílo zkázy“ ukázat.

Ale on nic neviděl.

Ukázal jsem mu tedy přesně to místo, které jsem považoval za pokažené.

Kamarád se na mě podíval a řekl:

,Jiří, drobná nerovnost oku lahodí“.

Já, aniž bych vůbec pochopil, co mi říká, jsem mu na to odpověděl:

,No jo no, jenže já nevím, co je to ta ,okula hodí.“

Dneska už se tomu směju.

Protože přesně takhle jsem fungoval.

Nešlo o tu nerovnost. Šlo o to, že jsem měl v hlavě představu, jak to má vypadat, a nedokázal jsem ji pustit.

Lpění mě často neštvalo jenom proto, že něco nebylo podle mých představ. Ono mě také dost často drželo na místě.

Často se necháme vykolejit kvůli sebemenším maličkostem. Jenom proto, že podle nás by to mělo být jinak.

Lpíme na tom, jak by měly věci být. Jací by měli být ostatní kolem nás. A také na tom, jací bychom měli být my sami.

Lpíme na vlastních představách o tom, co je správné a jak bychom to chtěli, a na utkvělých pocitech, že když to tak bude, budeme pak spokojeni.

Když je pak dění odlišné od našich představ, začneme ho vnímat jako problém.

Pochopil jsem, že problém, který před sebou zrovna vidím, ve skutečnosti často vůbec neexistuje a není to nic víc než projekce, kterou jsem si zrovna vytvořil ve své hlavě.

Dneska se snažím být spíše pozorovatel.

Bez očekávání. Bez hodnocení. Bez potřeby na všechno okamžitě reagovat.

Ne vždycky se mi to podaří.

A když to nejde, rád si občas vzpomenu na jedno staré japonské přísloví:

お尻に傘があるなら、開けちゃダメだよ!

Čte se: Oshiri ni kasa ga aru nara, akecha dame da yo!

Přeloženo:

Máš-li v prd*li deštník, neotvírej ho!

😃

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám