Článek
A PhDr. Eva Uchalová, kurátorka módy sbírky textilu a módy Uměleckoprůmyslového musea v Praze, má na toto téma nové zprávy:
S novými překvapujícími poznatky přišel norský badatel Widar Halén, emeritní ředitel Národního muzea designu a řemesla v Oslu, který se odborně zabývá textilní produkcí výtvarné školy umění, designu a architektury Bauhaus ve 20. a 30. letech. V současné době připravuje publikaci o její významné absolventce a posléze samostatné návrhářce a textilní výtvarnici Otti (Otilii) Berger. Už před pár lety se nám podařilo identifikovat Otti jako sestru modeléra a střihače Modelového domu Rosenbaum v Praze Otty Bergera. Widar Halén si všiml nápadné příbuznosti tkaniny bílého pláště z kompletu paní Tilleové z roku ca 1932 s látkou navrženou Otti, jejíž vzorky jsou uložené v několika evropských muzeích. Restaurátorka UPM Alena Samohýlová provedla analýzu vazby i materiálu tkaniny pláště a jejich identita se bude dále zkoumat. Proto přijel Widar Halén do Prahy, aby si plášť i další oděvy ze salonu Rosenbaum osobně prohlédl.
Widar Halén objevil ještě další zajímavou skutečnost, totiž že v salonu Rosenbaum počátkem 30. let pracovala jako vicedirectress Margret Keller-Dambeck, také absolventka Bauhausu. Jsou to velmi důležitá zjištění, která staví osobnost Oldřicha Rosenbauma do zcela nového světla. Ukazují, že byl v kontaktu s avantgardním centrem Bauhaus, kde se v duchu funkcionalismu vytvářel moderní životní styl. Srovnání analýz v blízké budoucnosti prokáže, jestli látka skutečně pochází z dílny Otti Berger, ale podle ing. Samohýlové je nesporné, že je produktem dílenským, autorským, nikoliv průmyslovým.
V každém případě je to zatím první doklad přímého vlivu Bauhausu na pražskou módní tvorbu. A nepřekvapuje, že se objevuje právě u Oldřicha Rosenbauma, který většinu roku trávil cestováním po módních centrech Evropy. Není ani náhoda, že byla tato látka použita pro plášť Marie Tilleové, jejíž matka v minulosti vlastnila a nosila celou kolekci oděvů Wiener Werkstätte a jejíž manžel dr. ing. Jan Tille působil jako ředitel Báňské a hutní společnosti v době, kdy budovala jako své nové sídlo úžasný funkcionalistický palác v Lazarské ulici 7 s podzemním sálem, kde od roku 1930 až do zavření divadel nacisty v roce 1944 hrálo Divadlo Vlasty Buriana.
Osobnosti Marie Tilleové, která Uměleckoprůmyslovému museu v Praze přenechala řadu oděvů, se budeme věnovat v samostatném článku.