Vídeňská firma Lobmeyr – 200 let s českým sklem

Počátkem roku 1823 otevřel třicetiletý vyučený sklenář Josef Lobmeyr ve středu Vídně obchod se sklem. Zajisté netušil a jistě si ani nedovedl představit, že tím otvírá dvě století trvající historii firmy, která se dnes řadí k nejpřednějším světovým představitelům sklářského umění a kultury. A stejně tak jistě nemohl vědět, že zakládá podnik, jenž v budoucnu zásadně přispěje k podpoře, rozvoji a nejednou i záchraně uměleckořemeslného oboru tradičního pro Čechy – sklářství.

Z boční uličky do Hofburgu

1823–1860

Malý obchod sklem ve Weihburggasse nedaleko Svatoštěpánského dómu v centru Vídně založil Josef Lobmeyr v podnikatelsky perspektivním období rychlého rozvoje nové stylové vlny měšťanské kultury – biedermeieru. Jako vyučený sklenář si určitě uvědomoval důležitou roli skla v měšťanském interiéru jako atraktivního a reprezentativního předmětu. Stejně tak mu bylo zřejmé, že jedinými dodavateli, jejichž stolní a dekorativní sklo může vyhovovat jeho představám a naplňovat jeho obchodní cíle, jsou v rakouském mocnářství sklářské hutě a rafinérie na území Čech.

O původu a dodavatelích prodávaného skla a oboustranně výhodné vazbě mezi Lobmeyrem a předními českými firmami vypovídá zpráva o První všeobecné rakouské výstavě řemeslných výrobků ve Vídni 1835. V ní je Lobmeyrův obchod uveden jako místo komisního prodeje výrobků šumavských skláren v Adolfově u Vimperka a ve Zlaté studni u Kašperských Hor, své lithyalinové a malované sklo zde nabízela i známá dílna Friedricha Egermanna z Boru.

Vazby Josefa Lobmeyra na sklářské hutě v Čechách dále sílily. Počátkem čtyřicátých let rozšiřuje prodej o ušlechtilá a této době módní alabastrová skla vyráběná Lötzovou sklárnou v Anníně. Úzkou spolupráci rozvíjí s Harrachovskou sklárnou Nový Svět, z níž po další dvě desetiletí směřují do Vídně nejen nejrůznější typy barevných broušených skel či barevně vrstvené poháry a číšky s oblíbenými figurálními rytinami, ale i součásti lustrů, na jejichž výrobu se Lobmeyr začíná intenzívně soustřeďovat.

Od padesátých let se hlavním partnerem, především v dodávkách nápojového skla, stala sklárna Meyrův synovec v Adolfově vedená zetěm Josefa Lobmeyra Wilhelmem Kralikem. Právě reprezentativní vzhled souprav z křišťálového skla, otevřel lobmeyrovskému sklu, jehož prodej začal v malém prostoru v boční ulici Vídně, bránu do císařského Hofburgu. Roku 1860, jako uznání nad jiné vynikající kvality luxusního skla, byl nově zaregistrované firmě J. & L. Lobmeyr udělen titul C. k. dvorního sklenáře a obchodníka skleněným zbožím.

Doba světových výstav

1860-1873

Padesátá léta 19. století vnesla do vývoje uměleckého řemesla, sklářství nevyjímaje, nový vlivný fenomén – světové výstavy. Účast na nich umocňovala prestiž vystavovatelů, přinášela příležitost prosadit se v mezinárodním měřítku a navázat výhodné obchodní kontakty. Byla ale i možností ukázat jak špičkové výrobky, tak i chystané novinky.

S těmito představami se Josef ml. a Ludwig Lobmeyrové rozhodli zúčastnit světové výstavy v roce 1862 v Londýně. Značnou pozornost v dobových komentářích sice poutaly vystavené lustry, z pohledu dalšího vývoje firmy však byl důležitější úspěch křišťálových tenkostěnných souprav s rytou výzdobou. Dokládaly změnu strategie, která se nově soustředila nejen na řemeslnou kvalitu, ale především na zdůraznění umělecké hodnoty a originality lobmeyrovského skla. Základní princip je uplatňován a dodržován ve vídeňské firmě J. & L. Lobmeyr dodnes.

V plné míře se Lobmeyrovy umělecké ambice projevily v monumentální expozici na světové výstavě ve Vídni roku 1873. Zvlášť pro výstavu připravené unikátní vázy a soupravy v antikizujícím a novorenesančním stylu doplnily i první návrhy, které reagovaly na sílící vlnu zájmu o orientální umění. Nespočetná a atraktivní přehlídka sklářského umění se setkala s návštěvnickým nadšením i všestranným odborným uznáním. Firma J. & L. Lobmeyr se jednoznačně zařadila na přední místo mezi světovými sklářskými podniky.

V duchu vídeňské novorenesance a orientalismu

1873–1900

Velkou pozornost soustředil Ludwig Lobmeyr na přípravu expozice pro Světovou výstavu pořádanou roku 1878 v uměleckém centru Evropy, v Paříži a oslovil opět přední umělecké osobnosti. Architekti František Schmoranz a Jan Machytka a vídeňský ateliér Girard & Rehländer navrhli série emaily malovaných skel v „arabském“ či „perském“ stylu. Josef Storck a August Kühne zase přispěli k Lobmeyrově záměru znovuoživit tradiční techniku rytiny a vytvořili předlohy pro novorenesanční křišťálové mísy, podle kterých pracovali rytci z Kamenického Šenova (Steinschönau).

S využitím jedinečných schopností skláren a rafinérských dílen na Šumavě a v Kamenickém Šenově vznikaly až do závěru století další četné série historizujícího skla v novorenesančním a novobarokním stylu. Historizující období vrcholí v unikátních mísách, jejichž náročně ryté figurální kompozice podle návrhů malíře Augusta Eisenmengera představují mistrovské práce kamenickošenovských rytců Karla Pietsche a Franze Ullmanna, díky kterým se firma J. & L. Lobmeyr natrvalo zapsala do dějin sklářského umění.

Lobmeyrské nápojové sklo

Nápojové sklo bylo v 19. století důležitou a nepostradatelnou součástí aristokratické i měšťanské stolní tabule. Josef Lobmeyr st. se proto na prodej nápojových souprav soustředil od samého počátku, jak dokládají například objednávky ve sklárnách na Šumavě a Novohradsku zaznamenané v obchodní dokumentaci hned z roku 1823.

Od padesátých let už vznikalo nápojové sklo na základě vlastních návrhů, nejdříve podle představ jeho syna Ludwiga Lobmeyra, později i ve spolupráci s vídeňskými umělci. Narůstající renomé firmy jako prodejce luxusního nápojového skla završilo roku 1860 udělení prestižního titulu c. k. obchodníka skleněným zbožím.

Podstatnou změnu v designu nápojového skla, která výrazně přispěla k proměně kultury stolování ve 20. století, přineslo období po roce 1910. Firma pod vedením synovce Ludwiga Lobmeyra Stefana Ratha navázala spolupráci s hlavními osobnostmi vídeňské secese, především s Josefem Hoffmannem.

Lustry se značkou J. & L. Lobmeyr

Kolem roku 1840 rozšířil Josef Lobmeyr st. sortiment o další nezbytný a stylově příslušný doplněk biedermeierského interiéru – lustry a jiná svítidla. Podstatný posun přinesla v roce 1848 první rozsáhlá zakázka lustrů, nástěnných svícnů a kandelábrů pro egyptského vicekrále Abbáse pašu. Rozvoj pokračoval během padesátých let, kdy lustry navržené Ludwigem Lobmeyrem vyráběla Harrachovská sklárna Nový Svět (Neuwelt) v Krkonoších. Jednotlivé díly, především ověsky různých typů, dodávaly další sklárny a brusírny v Čechách. Počínaje Světovou výstavou v Londýně 1862 patřily Lobmeyrovy křišťálové lustry a kandelábry k nejatraktivnějším exponátům všech dalších mezinárodních výstav. Narůstal rovněž počet novorenesančních a novobarokních lustrů navržených speciálně pro určité prostory a zákazníky. Schopnosti firmy v tomto období ilustruje monumentální dodávka 33 lustrů pro Zrcadlový sál zámku Herrenchiemsee Ludvíka II. Bavorského z let 1881 až 1886.

Do dějin svícení se firma J. & L. Lobmeyr výrazně zapsala roku 1883, kdy byl v souvislosti s Mezinárodní elektrickou výstavou ve Vídni v tanečním sále Hofburgu rozsvícen první elektrický křišťálový lustr navržený Ludwigem Lobmeyrem.

Elektrický zdroj světla umožnil zcela změnit tradiční podobu lustru s rameny. Tvar se přizpůsobuje novým představám o estetické i funkční roli lustru jako světelného objektu v interiéru, jak nejzřetelněji dokládá avantgardní lustr navržený architektem Josefem Hoffmannem pro výstavu Werkbundu (Svazu německého díla) v Kolíně nad Rýnem roku 1914. Progresívní proměna lobmeyrských lustrů pokračovala ve dvacátých letech.

O zachování renomé firmy J. & L. Lobmeyr jako předního výrobce luxusních lustrů se v poválečném období zasloužil Hans Harald Rath. Po zakázkách pro veřejné stavby a kostely v padesátých letech pokračoval v designu lustrů jako atypických, světelných plastik. Jeho vrcholným projektem, dílem zhmotňujícím představu o umělecky řešeném osvětlení souznícím s prostředím, jsou lustry v newyorské Metropolitní opeře instalované v roce 1966. Lustr vytvořený z této formy je po dobu výstavy Lobmeyr Vídeň – 200 let s českým sklem k vidění i nad schodištěm Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

O další rozvoj výroby lustrů se roku 1968 výrazně zasadil Peter Rath. S jeho jménem je spojena řada realizací a novátorských projektů po celém světě. Přičinil se rovněž o převzetí bývalých dílen firmy J. Zahn ve Vídni, v nichž je i dnes, pod vedením Johannese Ratha, soustředěna produkce tradičních i nových typů lustrů se značkou Lobmeyr.

Lobmeyr a vídeňští umělci – v čele nového stylu

1901–1917

Expozice firmy J. & L. Lobmeyr na Světové výstavě v Paříži roku 1900 sice získala nejvyšší ocenění Grand Prix, dobové komentáře však kriticky poukazovaly, že představila převážně starší, již známé sklo a nepřinesla mnoho nového.

I přes svůj částečně odmítavý postoj k secesnímu stylu se proto Ludwig Lobmeyr snažil na nové tendence reagovat. Obhájit přední postavení mezi sklářskými firmami se však podařilo až Ludwigovu nástupci Stefanu Rathovi po roce 1910. Tehdy, s prozíravým pochopením významu a uměleckého přínosu tvorby osobností soustředěných kolem Wiener Werkstätte a Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni, navázal kontakt s řadou z nich, v čele s architektem a designérem Josefem Hoffmannem.

Úsilí Stefana Ratha nalézt cestu k úspěšnému znovuobnovení prvořadého postavení značky J. & L. Lobmeyr se jednoznačně projevilo roku 1914 v účasti na výstavě Werkbundu (Svazu německého díla) v Kolíně nad Rýnem i rok poté na další významné Výstavě rakouského uměleckého a exportního skla v Rakouském muzeu umění a průmyslu ve Vídni (dnešní MAK).

Éra Stefana Ratha – Lobmeyr v Kamenickém Šenově

1918–1951

Na dlouhodobé výrobní vztahy s českými sklářskými rafinéry navázala firma Lobmeyr vedená Stefanem Rathem i po vzniku Československa v roce 1918. Pod názvem J. & L. Lobmeyra synovec Štěpán Rath vznikla v Kamenickém Šenově (Steinschönau) samostatná firemní pobočka.

Již od začátku dvacátých let se firma připravovala na Mezinárodní výstavu dekorativních umění a průmyslu v Paříži 1925. Stefan Rath oslovil s nabídkou podílet se na návrzích exponátů pro tuto nejvýznamnější meziválečnou přehlídku užité tvorby opět přední umělecké osobnosti, Josefa Hoffmanna, Oswalda Haerdtla a Oskara Strnada. Umělecky nejhodnotnějšími a řemeslně nejnáročnějšími exponáty na pařížské výstavě byla bezpochyby čtveřice rytých váz podle návrhů Jaroslava Horejce. Figurální motivy na jejich pláštích vynikaly originální stylizací v duchu vrcholícího dekorativismu stejně jako unikátním provedením – novátorským stylem práce rytců.

Roku 1931 obohatila seznam umělců spolupracujících se Stefanem Rathem nad jiné výjimečná osobnost – architekt Adolf Loos. Pro jeho tvorbu příznačná funkcionalisticky strohá nápojová souprava (TS 248) se řadí k nejproslulejším příkladům designu skla ve 20. století; k nabídce luxusního skla firmy J. & L. Lobmeyr tak tento soubor patří již téměř jedno století.

V roce 1945 Stefan Rath odešel z Vídně do Kamenického Šenova, kde až do roku 1951 pokračoval ve vedení firmy, v roce 1948 znárodněné a nazvané Umělecké sklo, n. p., závod Lobmeyr. Své první návrhy tenkostěnného skla zde v té době vytvářela stipendistka Věra Lišková a v roce 1949 je s velkým úspěchem vystavila v Muzeu moderního umění v New Yorku vedle souprav Josefa Hoffmanna, Oswalda Haerdtla a Adolfa Loose.

K poctě Stefana Ratha byla před jeho odchodem zpět do Vídně v roce 1951 ve Velkopřevorském paláci v Praze ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem uspořádána výstava J. & L. Lobmeyra synovec Štěpán Rath a jeho spolupracovníci vystavují své práce z let 1945–1950.

Nedávná minulost a současnost firmy J. & L. Lobmeyr

1952–2023

Návrhář Hans Harald Rath navázal na uměleckou práci svého otce Stefana. V roce 1968 se vedení společnosti ujal společně s bratry Peterem a Stefanem. Odolali tlaku na expanzi firmy a soustředili se místo toho na udržení vysoké úrovně kvality, na doplnění sortimentu a na intenzivní vývoj lustrů. Založili studio experimentálního skla, které posunulo sklářskou tvorbu do oblasti volného umění.

V roce 2000, kdy lobmeyrské otěže přebírali od svých otců Leonid, Andreas a Johannes Rathové, byla laťka nasazená hodně vysoko. V té době procházela návrhářská scéna ve Vídni i jinde ve světě bouřlivou proměnou. Nové vedení neváhá spolupracovat s mladými i málo známými designéry z vlastní generace a s umělci z jiných oborů.

Ještě před 2. světovou válkou pocházela téměř veškerá produkce značky Lobmeyr z Čech. Díky Peteru Rathovi se tato tradice od devadesátých let 20. století obnovuje. Řízení novoborského Sklářského ateliéru převzala Petra Matela, která pomohla výrazně rozšířit sortiment značky. Veškerá malba či brus velkých výrobků, jako jsou Gletscher, Thom nebo větší předměty podle návrhů Josefa Hoffmanna, se opět provádí v severních Čechách; hladké nezdobené sklo se vyrábí v Květné a v jiných sklárnách. Ve Vídni zůstává kompletní výroba lustrů a nedávno zde došlo k rozšíření brusičské a řezáčské dílny.

V rakouské metropoli sídlí hlavní reprezentační obchod firmy, který je vlajkovou lodí více než 200 prodejců po celém světě. Nápojovým sklem značky Lobmeyr je dnes vybaveno bezpočet restaurací a barů.

Spolupráci firmy Lobmeyr s českými tvůrci připbližuje výstava Lobmeyr Vídeň – 200 let s českým sklem v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, která přináší na pět set exponátů od počátků firmy do současnosti. Většina z nich je ze sbírek muzea, některé jsou půjčené od firmy Lobmeyr nebo jiných českých i zahraničních institucí.

Text: Jan Mergl

#MuzeumZije