Článek
Historie budoucího velkopodniku se začala psát už v roce 1798, kdy Gottlieb Haase v Praze zřídil knihtiskárnu. Jen o chvíli dřív, roku 1795, založil c. k. dvorní knihtiskař a genealog Johann Ferdinand Schönfeld tiskárnu, nakladatelství a knihkupectví ve zrušeném klášteře dominikánek u sv. Anny. Vydával a tiskl zde Schönfeldovy poštovské noviny, jejichž redaktory byli Václav Matěj Kramerius, Václav Thám nebo Josef Linda. Roku 1819 vydal česky ve formě reprintu Hájkovu kroniku.
Mezitím dobře fungoval i podnik Gottlieba (Bedřicha) Haaseho. Prosperoval tak, že jej v roce 1823 spolu s litografem Karlem Hennigem rozšířil o kamenotisk, který umožňoval barevný tisk. Bývalou Schönffeldovu tiskárnu koupil v roce 1835 a na dalších 150 let se usadil v Anenském dvoře. V průběhu své existence postupně přecházel na syny a pak vnuky zakladatele. V 50. letech 19. století byla Haaseho tiskárna hned po c. k. státní tiskárně ve Vídni největším svého druhu v rakouské monarchii, od roku 1881 působila pod názvem C. k. dvorní knihtiskárna Andreas Haase (Ondřej Haase).
Ondřej Haase, čtvrtá generace rodiny tiskařů
Na výjimečnou kvalitu Haasovské litografické produkce měli zásadní vliv špičkoví litografové, pro práci získaní často v Německu (Theodor Mittag, Julius Meister a další). Úspěch litografie ovlivnila také přímá spolupráce s umělci, díky které vznikla mimo jiné jedinečná série nástěnných obrazových kalendářů, kterými firma obdarovávala své nejváženější klienty. Stejně umělecky hodnotné byly i plakáty, které tu vznikaly podle návrhů Vojtěcha Hynaise, Luďka Marolda, Eduarda Veitha a dalších významných autorů.
Reklama na Taussigův pudr, kolem roku 1900. Tisk A. Haase, Praha
V budovách kláštera měla firma A. Haase ústřední kancelář s obchodním oddělením, sazárny, strojovnu, knihárnu, stereotypii a galvanoplastiku. Sklad s balírnou papíru byly v chrámové lodi, kde je dnes kulturní prostor Pražské křižovatky. Tehdy byla rozčleněna dřevěnými stropy do pěti pater. Na začátku 20. století zde vlastní parní stroj poháněl přes 200 strojů. Plocha areálu měřila 6535 m².
Tiskárna A. Haase. Ražebna litografie
Tiskárna Haase, jedna ze strojoven litografie
Tiskárna Haase, postranní loď velkého sálu kamenotiskařských rychlolisů
Haaseho tiskárna vyráběla pomocí litografie barevné tisky, mimo jiné kalendáře nebo reklamní plakáty, často na kosmetiku. Mezi nejcennější doklady reklamy tištěné u Haasů patří řemeslně dokonale provedené a vizuálně působivé plakáty pro vídeňskou firmu Taussig. Parfumerie Taussig, založená v roce 1854, využívala pro svou reklamu reprodukce akademických, lehce erotických ženských portrétů od Bernarda Zickendrahta a přes Haaseho si objednala návrhy od po léta soupeřících malířů, Vojtěcha Hynaise a Eduarda Veitha, z nichž několik bylo jako plakáty i realizováno.
Taussigovo glycerinové mýdlo, reklamní plakát vytištěný kolem roku 1900 v tiskárně A. Haase
V Anenském dvoře podnik úspěšně fungoval až do poloviny 20. století, kdy byl znárodněn, poté v areálu až do 70. let působila tiskárna n.p. Svoboda.
Ve sklepě areálu je dodnes uloženo několik desítek litografických kamenů. Další v průběhu 20. století posloužily jako stavební materiál a dláždění při rekonstrukcích areálu.
Ondřej Kocourek, fotograf UPM, dokumentuje litografické kameny ve sklepě Anenského dvora
Co je litografie?
Tak zvaný kamenotisk je nejstarší planografická technika (technika tisku z plochy), kterou objevil roku 1796 Alois Senefelder. Je založena na chemických vlastnostech jemnozrnného vápence, který v místech pokreslených mastnou barvou absorbuje tiskařskou barvu, zatímco nepokreslená místa zůstávají hydrofilní a barvu odpuzují. Litografie byla asi pětkrát levnější než do té doby užívaný mědiryt a navíc umožňovala téměř neomezený počet tisků, protože kámen se během tisku neopotřebuje. Barevné litografii se říká chromolitografie, nebo také barvotisk. Zpočátku byla převážně metodou průmyslové reprodukce hudebnin, map, plakátů, časopiseckých ilustrací a obrazových příloh knih. Tiskové formy se zhotovovaly ručně.
Touto technikou ze v roce 2021 zabývala výstava Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a umění v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. K výstavě vznikl i stejnojmenný katalog.
Proč pomocí chromolitografie vznikaly dokonalé reprodukce uměleckých děl, ale také bohapustý kýč? Přednáška kurátorky výstavy a autorky knihy Lucie Vlčková ZDE.
