Článek
V elektronické verzi časopisu Naše krásná zahrada ke dni 11.6.2026 vyšel článek od Nikol Kolomazníkové s názvem : Nevítaný host na vaší zahradě. Česko zamořily zmije. Jsou i ve vašem zahradním domku? Ve skutečnosti Česko nezamořily zmije, ale mediální prostor zamořily polopravdy a fejky. Hlavní snahou mnoha autorů je ohromit titulkem, ve kterém musí být nějaké šokující sdělní. Ale je jedno, že v článku pak o tom už není ani zmínka.
Česko zmije opravdu nezamořily. Na většině lokalit jsou jejich stavy setrvalé a na mnoha místech ubývají. Zmije se totiž živí převážně drobnými hlodavci zejména hraboši. Pokud je proti nim použitý jed, například Stutox II, tak se zmije otráví při jejich konzumaci. Zmije se ovšem, na rozdíl právě od drobných hlodavců periodicky nepřemnožují. Za příhodného počasí jsou prostě více vidět. Jindy sice jsou na pozemku, ale majitel o jejich přítomnosti vlastně ani neví. Ano, zmije z dobrých důvodu patří mezi zvláště chráněné druhy živočichů. To ale neznamená, že majitel zahrady nemůže udělat různá opatření, aby se jeho zahradě zmije vyhýbala.
Rozšíření zmije obecné v ČR
Shora zmíněný článek se tváří jako fundovaný poradenský článek, ale v určitém smyslu šíří bludy. V článku se třeba uvádí: Máte před sebou zmiji, nebo užovku? Rozdíl není vždy na první pohled vidět. Zmije má typickou trojúhelníkovou hlavu a slavnou klikatou čáru na zádech, jenže příroda ráda vtipkuje. Některé zmije jsou čistě černé a tenhle blesk na nich prostě neuvidíte. Užovka má naopak hlavu oválnou a za ní svítí dva žluté půlměsíčky. Jen to je jen část pravdy, žluté skvrny mají v dospělosti užovky obojkové (odtud jejich název) ale u nás máme ještě další tři druhy užovek, které skvrny nemají!
Na druhé straně se v článku zcela správně uvádí: Stačí odstranit několik úkrytů a problém často zmizí sám Chcete mít klid? Udržujte trávník nízko střižený, odstraňte ze země staré plechy, plachty a stavební odpad. Hadi milují klid a teplo. Když jim seberete úkryty, sami se odstěhují k sousedovi, který má na zahradě větší nepořádek.
Nepočítáme-li hady žijící v zajetí či ze zajetí uprchlé, je u nás jediným jedovatým hadem právě zmije obecná, vědeckým názvem Vipera berus. Snad u žádného živočicha v našich krajích není větší rozpor mezi vědecky doloženou realitou a veřejným míněním. Situaci komplikuje podobnost s užovkou hladkou, také chráněným druhem hada. Tato užovka není jedovatá, ale je pro svůj vzhled (chybí žluté půlměsíčky za hlavou, tmavé skvrny na hřbetě se podobají klikatému pruhu) často zaměňována se zmijí. Žije však na zcela odlišných biotopech - obývá suché, výslunné, křovinaté stráně lesostepního charakteru. Zmije se vyskytuje na slunných, ale vlhkých místech (lesní paseky, rašeliniště, okraje lesních potoků, vlhké louky a suťová pole). V několika tištěných i elektronických médiích jsem v roce 2011 vyzval čtenáře k zasílání fotografií hadů, se kterými se setkali v okolí svého bydliště, především na zahrádce. Nabídl jsem, že i podle průměrné fotografie hada určím, a požádal jsem, aby mi napsali přesnou lokalitu (dnes už nejsou problém ani souřadnice GPS) a datum. Sešlo se mi celkem za čtyři roky 166 údajů o výskytu hadů, některé doprovázené velkým počtem kvalitních fotografií. Užovka hladká tvořila 84 z nich, užovky obojkové 42, dalšími byli slepýši, kterých bylo 10 (nejsou to hadi, ale beznozí ještěři), užovky podplamaté byly 3, a dokonce jsem dostal i fotky užovky stromové. Ale pouze 18 bylo skutečně fotek zmije. Další tři snímky se nedaly vůbec určit, a to většinou proto, že byly nekvalitní, anebo zachycovaly jen malý kousek hadího těla.
Vzhledem k neinformovanosti veřejnosti bývá jedovatost zmije často přeceňována. K uštknutí, které má smrtelné následky, u nás dochází pouze výjimečně. Smrtelná dávka jedu pro dospělého člověka je asi 15 mg suchého jedu. Zmije však disponuje množstvím asi 5-10 mg, takže za normálních okolností není uštknutí smrtelné. Konkrétní průběh onemocnění po uštknutí však záleží na více okolnostech, jako jsou skutečné množství jedové tekutiny, které se dostalo do rány, toxicita jedové tekutiny (je vyšší při větší koncentraci jedu, např. po zimování), místo uštknutí (končetina, trup), ale i stav (srdeční choroby, alergie), věk a váha postiženého člověka.
Zajímavé jsou údaje o zmijích uštknutích z dob, kdy nebylo k dispozici sérum. Prach (1861) udává, že z 28 případů uštknutí v českých zemích v letech 1853-1861 byly tři smrtelné - z toho jednou šlo o uštknutí do žíly a dva případy byly děti. V současné době, kdy se používá moderní terapie včetně hadího séra, je úmrtnost ještě nižší. Tak například v Polsku z 88 registrovaných případů skončil smrtelně pouze jeden, a to přesto, že čtvrtinu postižených tvořily děti
Uštknutím zmijí je tedy v každém případě ohroženo zdraví, avšak jen výjimečně život postiženého. Vždy je však třeba poskytnout první pomoc a co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Uštknutí je ale velmi vzácné, a to i v místech, kde se zmije vyskytují naprosto běžně. Dochází k němu zpravidla při nerespektování zásad pohybu na „zmijích“ lokalitách - při chůzi naboso či v lehké obuvi, nepozornosti při sběru hub a lesních plodin, zabránění zmiji v útěku.
Závěr: Zmije se nepřemnožily, nezamořily Česko, nikdo je nevypouští, a pokud má někdo pocit, že má na zahradě zmiji, může mi poslat přes editory seznam medium fotku, kterou rád určím.
Zdroje :
Mikátová B., Vlašín M. & Zavadil V. [eds] (2001), Atlas rozšíření plazů v České republice, pp. 60–73, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Brno & Praha.
Moravec J. [ed.] (2015): Fauna ČR. Plazi. Reptilia. – Academia, Praha, 531 pp.
Prach F. K. (1861a): Plazi a obojživelníci země České. – Živa 9(2): 144–162.
Vlašín M., Mikátová B., 2007: Metodika sledování výskytu plazů v České republice. ČSOP Veronica, Brno, 39 s.
https://medium.seznam.cz/clanek/tomi-forik-zmije-obecna-je-opravdu-tak-nebezpecna-jsou-chranene-rodi-ziva-mladata-a-pletou-se-s-uzovkou-151574
