Článek
Rozhovor s Václavem
Podle Mikuláše Vlásenického, který první zaznamenal legendu o Blanických rytířích se objeví u nás osm znamení, která budou předzvěstí možného zániku českého národa. Páté znamení se týká hory Blaník, která „pomalu schnouti bude od svrchu dřeva, znamenávajíc proměnu času“. Vzhledem k tomu, že v CHKO Blaník dochází k masivnímu schnutí stromů, vypravil jsem se na horu Blaník, abych toto znamení obeznal. Zakopl jsem však o kámen a po pádu jsem se probral ve velkém, krásně zdobeném sále. Ujal se mne jakýsi uválený štolba, údajný vrchní podkoní Království českého, a dovedl mě k veliteli vojska, který mně byl představen jako Václav, vévoda Země České. Využil jsem tuto příležitost k rozhovoru pro Seznam-Medium
Svatý Václave, nemohu se tě nezeptat hned v úvodu: oroduješ za nás?
Neznámť já přesně a ouplně význam slova tohoto. Však, znamená-li „pracovat“, pak nikoliv. Odpracovat si to musí národ český sám. Znamená -li „modlit“, pak ano. V dané situaci medle, nic jiného nezbývá.
Většina Čechů by se tě jistě chtěla zeptat, proč jsi nikdy nevyjel v čele vojska, a to ani tehdy, když nás obsadili Němci a Rusáci.
Dle legendy má vojsko moje vyjet z hory na pomoc ve veliké bitvě, až když bude nejhůře. Když německé hordy lžikrále Adolfa obsazovaly českou kotlinu a když ruští kozáci lžicara Brežněva z východu přitáhli, nikde se nebojovalo. Kam na pomoc přijíti jsme mohli, pověz jinochu?
Ale národ byl v ohrožení a tvoje vojska spala.
Nu - Němci i Rusové nakonec vyhnáni byli. Po Němcích získali jste Sudety rozsáhlé a po ruské anabázi poučení.
Jaké poučení?
Tolik, že Rus není bratr náš, ale stepní nájezdník. Dobrá škola jest zkušenost, leč i tak někteří zapomněli již.
Chystáte se vůbec vyjet? Vždyť vaše zbraně z desátého století už jsou značně zastaralé.
Aj, až Země česká utištěna bude ze čtyř světových stran a na slunci objeví se krvavé skvrny, až krajina česká celá zničena bude skrze dolování výkalů hnědých zvaných uhlo a pěstování řepky svinské, až ponoří se Země Česká do tmy, skrze výpadek energie blesku, jež elektřinou slove, tehdy se koně naše hoditi budou velice.
Máš radost, že ji patronem české země?
Na straně jedné sleduji nelibě, jak národ modly sobě vytváří a jak moje lebka nošena jest o poutích coby talisman a má mysl jest truchlivá. Na straně druhé, jak velice národ si váží mé osoby, vyplývá z pojmenování houby parazitické, jež sluje václavkou. Štěstí veliké jest moje, že blechy jste jménem mým nenazvali.
Děkuji za rozhovor a za pytel koňských kobližek, který jsi mi laskavě daroval!
