Článek
Deset kroků k přírodní zahradě
1. Rozhodout se. Majitel přirodní zahrady se snaží o podporu přirozených dějů nebo tyto děje svými zahradnickými opatřeními napodobuje. Rozsah zásahů přitom omezuje jen na ty nejnutnější a jinak se cvičí hlavně v trpělivosti a důvěřuje působení přirozených regulačních mechanismů. Takže první a zásadní krok musí udělat přírodní zahradník ve svém srdci: „Ano, chci přírodní zahradu!“
2. Snažít se vyvarovat používání veškerých průmyslových hnojiv, která nahrazujeme vyzrálým, dobře ošetřovaným kompostem, zeleným hnojením, nejlépe svazenkou nebo bobovitými rostlinami, jako je například vikev. Pokud máme k dispozici hnůj, používáme ho raději kompostovaný a podle hesla „dobrého po málu“. Přehnojené rostliny jsou náchylné k chorobám a škůdcům. Ideálem by neměla být co největší zelenina a ovoce, ale kvalitní, zdravé plody s dobrou trvanlivostí.
3. Opustit veškeré pesticidy vyjma biologických. Pesticidy jsoupřípravky a prostředky, které jsou určené k tlumení a hubení rostlinnýcha živočišných škůdců, k ochraně rostlin, skladových zásob a podobně.V případě nejistoty si vybereme z přípravků povolených v ekologickémzemědělství (viz např. www.eagri.cz nebo www.bioinstitut.cz/documents/Povolene_vstupy_do_pudy. Pdf)
4. Nekupovat rašelinu. Rašelina je nahromaděný, částečně rozložený rostlinný materiál. Celosvětově rašeliniště pokrývají 2 % zemské pevniny (asi 3 miliony km²) a jsou nesmírně cenná pro udržování klimatických mechanismů Země. Většina rašelinišť u nás i ve světě je poškozena těžbou. Abychom se na jejich další devastaci nepodíleli, je vhodné obejít se bez ní. Nahradit se dá dobře kompostovanou borkou a dalšími materiály.
5. Založit kompost. Slupky a zbytky z kuchyně se promění v kvalitní hnojivo. Veškeré organické zbytky ze zahrádky a částečně i z domácnosti můžeme bez obtíží kompostovat (bramborové slupky, zbytky ovoce a zeleniny, trávu, drobnější větvičky, ale i zbytky čaje a kávy, zvířecí exkrementy, kuchyňské zbytky, pomyje apod.). Kompostovat lzerovněž opadané listí, ještě lepší je však ponechat je ležet na záhonech, kde před nastávající zimou vytváří nejpřirozenější půdní kryt. Podzimní pálení listů ze zdravých stromů je nesmyslem, který jen zbytečně obtěžuje sousedy dráždivým dýmem. Dobře kompostovatelný je také dřevný popel, který navíc můžeme skvěle využít k regeneraci přesazovaných dřevinposypáním půdy kolem stromku. Popel z uhlí a uhelných briket se však vzhledem ke zvýšenému obsahu škodlivin do kompostu nehodí.
6. Vytvářet smíšené kultury. Nejpřirozenější a zároveň nejlevnější ochranou pěstovaných plodin a prevencí před tzv. hmyzími škůdci je využívání smíšených kultur. Velké skupiny rostlin stejného druhu jsou totiž v přírodě nepřirozené a „škůdci“ zde přicházejí obnovit rovnováhu. Zejména aromatické rostliny mají na sousední plodiny ochranné účinky. Např. celer chrání kapustu a zelí před dřepčíky, řeřicha zahradní omezuje výskyt mšice listové v rajčatech. Saturejka odpuzuje mšice od fazolí, tymián, máta peprná i rajčata pomáhají proti výskytu běláska zelného. Aksamitník ochraňuje rajčata před hlísticemi, cibule pěstovaná s mrkví je ideální kombinací, omezující výskyt nežádoucích much, květilky cibulové a pochmurnatky mrkvové. Pro odpuzení mravenců ze skleníku je vhodné vyset kerblík třebuli (mrkvovitá rostlina jemně vonící po anýzu).
7. Změnit dosavadní přístup k takzvaným plevelům. Jejich dokonaléhubení do poslední rostlinky na každém záhoně je vcelku zbytečnou prací,neboť pletí „naholo“ zbytečně obnažuje půdu a prudce mění mikroklimav přízemních vrstvách půdy. Plejeme hlavně rostliny, které zeleninu výrazně utlačují, které se chystají kvést a vytrvalé plevele. Některé z nich můžeme uplatnit v kuchyni, najdeme mezi nimi i řadu léčivých rostlin. Takže je to taková úroda navíc. Mnoho býložravého hmyzu si raději vybere k jídlu plané rostliny než zeleninu, protože jsou na ně zvyklí.
8. Zalévat dešťovou vodou. Ušetříme za vodu a rostlinám to prospěje. Postřik proudem studené vody znamená pro rostliny (ale i půdní mikroflórua mikrofaunu) zbytečný šok. Pokud zaléváme denně malou dávkou vody, rostliny zchoulostiví a koření mělce pod povrchem půdy. V době letních veder se může až 60 % vody vypařit, aniž by ji mohly rostliny využít. Navíc hrozí spálení listů. Pokud zaléváme večer, mají rostliny na vstřebání celou noc, ale připravujeme tak příznivé podmínky i plžům. Nejlépe je zalít rostliny jen několikrát týdně vydatně přímo ke kořenům. Okolní půdu, pokud ji nekryjí rostliny, je dobré pokrýt nastýlkou (tzv. mulčem). Tím udržíme půdu kyprou a vlhkou, poskytneme příznivé podmínky půdním organizmům a omezíme i vzcházení plevelů.
9. Podporovat rozmanitost živočišných druhů. Tito obyvatelé a návštěvníci z řad obratlovců i bezobratlých se podílejí na nastolení biologické rovnováhy na zahradě a pomohou nám regulovat přemnožené „škůdce“. Vytváříme pro ně úkryty (hmyzí domečky, škvorovníky, ptačí budky), vytváříme hromady kamení, větví a tlejícího dřeva, vysadíme živý plot z listnatých dřevin nebo ponecháme bezzásahovou zónu ve vzdálené části zahrady („divočinu“).
10. Necháme si zahradu zcertifikovat a hrdě vyvěsíme plaketu Přírodní zahrada ®. Bližší informace najdete například na webovýchstránkách Ekologického institutu Veronica, kde se můžete dozvědět mnoho cenných praktických informací. Přehlednou mapu certifikovaných Přírodních zahrad, kde můžete čerpat inspiraci, najdete na: https://www.veronica.cz/ekomapa/index.php#k=priroda_zahrady. Ukázkovou přírodní zahradu můžete navštívit například v Centru Veronica Hostětín (hostetin.veronica.cz/ukazkova-prirodni-zahrada-sad). Je spojená s naučnou stezkou, interaktivními panely pro děti i zážitkovými prvky.
Literatura :
Vlašínová H.,Vlašín M., Vincenecová K.,2015 : Jak na přírodní zahradu Ekologický institut Veronica
Dostálek, P., 2011: Pěstujeme si vlastní semínka, Alter‑Nativa O. Z.
Hradil, B., 2002: Česká biozahrada, Fontána.
Vlašínová, H., 2014: Zdravá zahrada, Brno, Ekologický institut Veronica
