Článek
Když se řekne vojenské újezdy, představí si lecjaký naivní civilista a humanitní environmentalista hluboké brázdy od tanků, benzínem nasáklou půdu a kvanta prázdných nábojnic rezavějících u střelnic. Ne že by nic takového nehrozilo, realita je však naštěstí pestřejší a zelenější.
V Ekologickém institutu Veronica jsme se spolu s partnerskými organizacemi ve višegrádských zemích rozhodli podpořit zachování přírodních hodnot ve vojenských prostorech. Inspiraci, jak účinně oponovat snahám o změnu těchto prostorů na lyžařské areály, golfová hřiště a akvaparky, jsme si vzali z Velké Británie a Nizozemska. Vycházeli jsme z již publikovaných údajů, vojenská území jsme ovšem také navštívili, a nejen ty naše. Velmi inspirativní byly návštěvy ve vojenských prostorech v Maďarsku (Várpalota) , na Slovesku (Kuchyňa), ale také v Anglii (Salisbury plains). Nakonec jsme došli k závěru, že malá část (do 5 %) všech vojenských prostorů ve všech zemích je zdevastovaná a zbytek je z hlediska přírody v dobrém či dokonce vynikajícím stavu. Mě osobně uchvátila Britská armáda, která vydává čtvrtletník Sanctuary, který je zaměřen právě na ochranu přírody ve vojenských prostorech a také to, že britští paragáni hlídají hnízda mořských orlů před pytláky.
Tuzemských vojenských újezdů máme v porovnání s rozlohou státu skutečně hodně. Zajímavě vyzní už toto pouhé srovnání: v Česku máme čtyři národní parky o celkové rozloze 119 500 ha a čtyři vojenské újezdy o celkové rozloze 103 600 ha (viz rámeček). Přitom režim vojenských území se národním parkům velmi podobá – část z nich je zcela nepřístupná veřejnosti, část naopak přístupná a některá území jen občas. Podobnosti najdeme i z hlediska ochrany přírody: část území ponecháváme bez lidského vlivu, část obhospodařujeme (především jako hospodářské lesy) a část nějakým způsobem udržujeme – v újezdech pro účely výcviku, v národních parcích pro zachovaní biodiverzity.
Tankem za biodiverzitu
Nejrozsáhlejším souvislým lesním komplexem v českém vnitrozemí tak je – pro leckoho překvapivě – vojenský výcvikový prostor Brdy s ojedinělými lokalitami pro faunu i flóru. Pravidelná vojenská cvičení spojená s pojezdy vojenské techniky a občasnými požáry při střelbách blokují na některých cenných plochách nežádoucí sukcesi dřevin a způsobují pravidelné narušování půdního povrchu, což umožňuje přežívání některých vzácných druhů. Tyto uměle vzniklé lokality tudíž nabízejí množství vhodných stanovišť pro řadu živočichů, kteří by se zde za normálních okolností buď vůbec nevyskytovali, nebo v podstatně menší míře. To se týká některých druhů bezobratlých (rak kamenáč), obojživelníků (kuňka žlutobřichá), plazů (zmije obecná) i ptáků (bekasina otavní, kvakoš noční).
Ideální existenční podmínky zde nalézají také různé ohrožené druhy rostlin jako kosatec sibiřský, zevar vzpřímený, hořec hořepník a další. Našel se tady i orobinec stříbrošedý, považovaný pro Česko za vyhubený. Ne náhodou také bylo v Brdech vytipováno několik Evropsky významných lokalit, připravovaných chráněných území začleněných do soustavy Natura 2000. Díky své vojenské povaze je oblast oproštěna od masové turistiky, veškerých komerčních zájmů, chemizaci zemědělských pozemků a podobně. Jen před osmi lety čelila záměru stavby amerického radaru. Je docela s podivem, že tento nápad prosazovala tehdejší Strana zelených, a to přes odpor velké části veřejnosti i svých vlastních členů. Naštěstí „strýček Sam“, pro jehož armádu se měl radar budovat, nakonec ztratil zájem. Armáda o brdské území následně také ztratila zájem a veřejně deklarovala to, co už si cvrlikali všichni vojenští vrabci na ministerstvu obrany: vojenských prostorů máme moc, je čas na redukci.
Starostové z Brd, kteří stáli v první linii odporu k radarovému vysílači, následně překvapili a přišli s nápadem přetvořit vojenský prostor na CHKO Brdy. Nejprve mi ten nápad připadal dost absurdní, protože znám celou řadu území, která by si zasloužila ochranu více (Chřiby, Novohradské hory). Pak jsem si ale uvědomil, že je třeba iniciativu starostů podpořit, protože uvolněný prostor patřící velmi nedbalému majiteli (stát) by rychle mohl dojít úhony. Starostové mne příjemně překvapili i tím, že se z jejich strany neobjevil ani jeden stupidní nápad na akvapark či lyžařský areál.
Zubr versus Skiresort
Poněkud jinou historií prošlo území Doupovských hor (Vojenský výcvikový prostor Hradiště). Bylo totiž vytipováno jako významné ptačí území a Armáda ČR začala remcat, že s tím nebude souhlasit. Na jednom jednání se mě ozbrojenci ptali: „A bude to znamenat, že když někde zahnízdí čáp černý, budeme muset přerušit palbu?“ Odpověděl jsem: „Myslím, že je pro vás vhodnější přerušit na pár měsíců palbu, než hodit flintu do žita a předat území k civilnímu využití.“ Začali o tom asi přemýšlet a možná i na základě těchto argumentů po nějakém čase souhlasili. Později se tamější vojáci stali propagátory ochrany přírody do té míry, že nyní v Doupovských horách prosazují vysazení zubra evropského. O vysazení měl již před mnoha lety zájem vojenský ekolog plk. Komár, prosazoval zubry jako jako vhodné spásače dopadové plochy. Generálům se zamlouvalo zejména to, že když náhodou vybuchne zubr, nic se nestane, když vybuchne domácí skot nebo člověk - jde o mimořádnou událost. Tehdy to skončilo na tom, že neuměli zubra zařadit : není to lovná zvěř, není to domácí zvíře,a podle zákona o ochraně přírody to u nís není ani zvláště chráněný druh.
Ve vojenském prostoru Boletice je ale vše jinak. Vojenské lesy a statky tam řádí jak černá ruka, při těžbě dřeva nehledí napravo ani nalevo a v předtuše konce jejich vlády nad územím jsou dokonce ochotni předat nejcennější části k využití Skiresortu. Bývalý jihočeský hejtman Jan Zahradník (ODS) už si brousil pilu, že do státního majetku udělá výrazný zářez a získá body u voličů, pro něž je příroda pouze kulisou pro sportovní využití. Někdejší ministr životního prostředí Libor Ambrozek s ním dokonce podepsal dohodu, která měla proměnu části vojenského území na areál pro lyžování umožnit. Nové sjezdovky měly vyrůst na úpatí Špičáku, nacházejícího se severně od Lipna. Výstavba nového lyžařského střediska měla stát zhruba 1–1,5 miliardy korun s termínem dokončení v roce 2010. Ze záměru naštěstí sešlo.
Respekt v trávě
Armáda má u nás obecně špatnou pověst. Kdykoli jí bylo potřeba, tak nebojovala. A od Švejka až po Černé barony sloužila spíše k obveselení. Ale jednou z oblastí, kde by si armáda mohla získat respekt, je právě ochrana biodiverzity. Tahle šance leží před ní v trávě, stačí se jen shýbnout.
---------------------- RÁMEČEK ---------------------------------------
---
