Článek
„Pohraniční stráž! Stůjte! Prokažte se občanským průkazem !“ Tak tohle jsem slyšel snad stokrát, když jsem v osmdesátých letech minulého století jako pracovník státní ochrany přírody procházel území kolem Dyje mezi Vranovem a Znojmem. Můj tehdejší zaměstnavatel dostal za úkol zpracovat takzvaný oborový dokument, což byly podklady pro vyhlášení NP Podyjí v tomto prostoru. Byl jsem tedy vyslán na zoologické mapování. Podél Dyje byly nataženy dráty neboli oficiálně ženijně technické zátarasy. Pohybovat se zde znamenalo opakovanou kontrolu, ale i povinnost mít propustku do hraničního pásma. Za dráty jsme byli vypouštěni jen pod dozorem pohraniční stráže. Později, když jsme se seznámili s lesníky, byli jsme tam pouštěni za doprovodu lesního personálu. Neveselá situace vojenského šikanování byla občas ozvláštněna zábavnými historkami, když například docent z lesnické fakulty, kterého jsme požádali o spolupráci při výzkumu, „rozmlouval“ několik minut s pohraničníkem sedícím ve strážní věži, než si všiml , že se jedná pouze o figurínu v uniformě.
Příroda v Podyjí na jedné straně trpěla zásahy pohraničníků (dráty, silničky, střelnice, kasárna, odpady), na druhé straně byla ušetřena ekonomického běsnění státních lesů. Za dráty se příliš lesnicky nehospodařilo, málokoho tam pustili a tak většina cenných porostů zůstala nedotočená – například prales Brajtava nebo Hardecká stráň. Jedinou velkou vadou na kráse parku byl masivní výskyt trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), který zde byl vysazen již na přelomu devatenáctého a dvacátého století. A právě přeměnu těchto porostů na původní doubravy a smíšené lesy jsem ve zmíněném oborovém dokumentu opakovaně navrhoval. Ochránce přírody se velice často vrací z terénu plný negativních dojmů, co se kde zase zkazilo a nebo se zkazit chystá. Na Podyjí jezdím rád zejména proto, že v naprosté většině případů naopak vidím, že to co jsme před léty navrhovali, se krok po kroku uskutečňuje. Jen namátkou: zbourání kasáren, zrušení dvou střelnic, odstraňování nepůvodního modřínu opadavého a trnovníku z jádrové zóny parku, pastva ovcí na vřesovišti atd, atd.
Nejvíce mě těší moje oblíbená lokalita Šobes. Leží v srdci Podyjí na úbočí skalního ostrohu v meandru řeky Dyje. Je to jedna z nejstarších a patrně nejlepších středoevropských vinařských lokalit. Za své vynikající vlastnosti vděčí šobeské víno právě ideální poloze vinice na slunném jižním svahu, chráněném ze severozápadu i severovýchodu proti větru. Zvláštní význam má i kamenitá, kyselá půda na rulovém podkladě, která přes den nasává sluneční teplo a v noci je zase intenzivně vyzařuje. Zdejší mikroklima se podobá podmínkám v údolí řeky Rhôny . Historické prameny uvádějí, že počátky vinařství zde sahají až do druhého století našeho letopočtu. V této době zde římská legie císaře Marca Aurelia založila první vinice. Velký rozvoj vinařství potom pokračoval za knížete Svatopluka, který nechal dovézt révu z Uher a začal cílevědomě zakládat nové vinice. Šobes není výjimečný jen vínem, je to také jedna z neznámějších lokalit na ochranu plazů. Nejvzácnějším obyvatelem zdejší vinice je užovka stromová (Zamenis longissimus). Možná, že dřívější české pojmenování - užovka Aeskulapova vystihovalo lépe tohoto hada. Starý lékařský symbol – had ovinutý kolem hole boha Aeskulapa - zná skoro každý, málokdo však ví, že tímto hadem byla s největší pravděpodobností právě užovka stromová. Na lokalitě Šobes probíhá také vědecký výzkum tohoto hada na němž jsem se podílel. V průběhu sedmi let zde bylo označeno a znovu vypuštěno do terénu několik tisíc jedinců tohoto druhu. Dík tomu víme, že se jedná o nejpočetnější lokalitu tohoto plaza z celé republiky. Masivní používání pesticidů na Šobesu v osmdesátých letech pravděpodobně způsobilo ztráty, a to nejen u tohoto, ale i u dalších druhů plazů. Bylo nutno omezit použití chemických přípravků a nejhodnotnějším se jeví právě přechod vinice do režimu ekologického vinařství, které zahájil uživatel a majoritní vlastník vinice Znovín a.s. Již nyní je jasné, že tento postup je pro přírodu Šobesu velkým přínosem.
Národní park Podyjí je sice nejmenším parkem, ale pro mne určitě nejhezčím. Zkrátka, co je malé, to je milé.
Zdroje :
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_park_Podyj%C3%AD
https://herpetology.cz/uzovka-stromova-zamenis-longissimus/
https://medium.seznam.cz/clanek/mojmir-vlasin-vinice-sobes-a-uzovky-205524
