Článek
Naší organizaci (Český svaz ochránců přírody) napsala jedna paní ze Znojma a vyjádřila svůj názor na aktivity občanského sdružení Svoboda zvířat. Žádala, aby toto občanské sdružení provádělo kontroly v drůbežárnách a laboratořích a nebo abychom to dělali my. Pisatelka evidentně neví, co jsou to občanská sdružení a jak pracují. Její příspěvek se dá komentovat okřídlenou větou: Paní, pláčete pěkně, ale na špatném hrobě.
Nedávno přišel zase mejl (bez podpisu), kde byl výčet různých prohřešků proti přírodě, kde bychom prý měli zasáhnout. Z nichž bych vybral třeba toto: „Na loučce pravidelně vykvétal v srpnu a září vzácný hořec Gentianella obtusifolia, nyní již tam tři roky nekvete. Jednoznačně je to dáno tím, že se loučka v létě nekosí a dnes vypadá jako letištní runnway, někdo si postavil na loučce maringotku…“ Toto se dá zase komentovat slovy: Proč se proboha bojíte podepsat?
Oba podněty mají cosi společného - obracejí se na nevládní organizace (spolky) a radí jim, či je vybízejí, aby se zabývali tím, nebo oním. Ale občanská sdružení si (z toho všeho co „by se mělo dělat“) sami vybírají to, co považují za důležité, na co mají síly a peníze. A těch peněz a sil mají málo. Zajímavé je, že například turistům nikdo neradí - proč chodíte na Sněžku, když na Sněžníku je to mnohem hezčí. Pokud jde o ekologické nevládních organizace, je „poradců“ opravdu hodně. Občanská sdružení ale nejsou státní instituce placené z daní, aby se jim mohly takto zadávat úkoly. Jiné by bylo, kdyby paní poslala Svobodě zvířat deset tisíc a požádala, aby se občanské sdružení “ zúčastnilo kontroly v laboratořích“. Takto se to v některých evropských zemích skutečně děje a pak občanské sdružení musí dárci vyhovět a nebo peníze vrátit. Ale jenom tak říct: „kontrolujte drůbežárny!“ - to je opravdu nefér.
Zajímavé je, že existuje Státní veterinární správa, která za peníze daňových poplatníků má ze zákona dozor nad dodržováním zákona proti týraní zvířat. Ale smutné je to, že tuto organizaci paní nevybízí a neúkoluje. Pokud jde o zničenou lokalitu hořce – existuje Česká inspekce životního prostředí. Proč se pisatelka či pisatel neobrátí na další kompetentní orgány: krajský úřad, ministerstvo, proč se neobrátí na poslance, senátora či starostu obce, proč se samy nesnaží věci napravit a nebo založit nějaké občanské sdružení na jejich nápravu, když ví, co je důležité a co je potřeba? Vzhledem k tomu, že uvedené dopisy nejsou výjimkou, ale spíše pravidlem, vede mne to k zamyšlení. Lidé se obracejí na spolky proto, že státu a jeho institucím nedůvěřují? Nebo jim nerozumějí? Nebo nám lidé píší proto, že jejich problémy nám nejsou lhostejné?
Nebýt lhostejný je jedna věc, věci vskutku řešit je věc druhá. Mít na to prostředky a čas je věc třetí.
