Článek
Z Evropy je dosud známo 62 druhů obojživelníků a 123 druhů plazů. V České republice se vyskytuje 21 druhů obojživelníků a 12 druhů plazů. V Bílých Karpatech (v hranicích současné CHKO) bylo zatím doloženo 13 druhů obojživelníků a 8 či 9 druhů plazů. Na základě publikovaných údajů je zřejmé, že fauna obojživelníků a plazů Bílých Karpat je dosud nedostatečně prozkoumaná.
Většina údajů pochází z náhodných pozorování a ucelený průzkum zatím neproběhl. Známé údaje jsou obsaženy v souborných pracích, jež publikovali Moravec (1994), Mikátová (2001) a Vlašín (1984, 1992), některé vyšly jen jednotlivě jako časopisecké články (Bezděčka 1998, Vlašín 2002, 2003, 2006). Fauna obojživelníků a plazů je přitom snad nejlépe ze všech skupin živočichů pokryta legislativní ochranou, kdy drtivá většina druhů patří mezi zvláště chráněné.
Za typické luční druhy v Bílých Karpatech můžeme považovat skokana štíhlého (Rana dalmatina), ještěrku obecnou (Lacerta agilis) a užovku hladkou (Coronella austriaca). K druhům, které luční společenstva obývají pravidelně, ale často je zastihneme i jinde, řadíme kuňku žlutobřichou (Bombina variegata) a rosničku zelenou (Hyla arborea), částečně pak i ropuchu zelenou (Bufo viridis), ještěrku zelenou (Lacerta. viridis), slepýše východního (Anguis colchica), užovku obojkovou (Natrix natrix) a užovku stromovou (Zamenis longissimus).
V lesních společenstvech se můžeme setkat se skokanem hnědým (Rana temporaria) a ropuchou obecnou (Bufo bufo), z plazů pak s ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara). Kuňka žlutobřichá je vázaná na svahová luční prameniště a zcela paradoxně na lidskou činností vytvořené mikrotůně jako jsou kaluže na cestách a podobně. Sporadicky se ve svahových prameništích a tůních vyskytuje také čolek obecný (Triturus vulgaris), vzácněji i čolek horský (Triturus alpestris). Skokan ostronosý (Rana arvalis) je typický druh zaplavovaných aluvií, žijící rozptýleně po celém území CHKO. K páření vyhledává tůně, rybníky a další stojaté vody. Často klade vajíčka i do velmi malých kaluží, takže jejich populace jsou ohroženy odvodňováním vlhkých luk.
Rosničku zelenou můžeme najít v břehových porostech, podél mokřadů a tůní, ale často i dosti daleko od vody uprostřed bělokarpatských luk, především těch, kde se setkáváme se solitérními stromy. Ještěrka zelená se vyskytuje velmi vzácně a rozptýleně. Vyžaduje výslunné stráně s nízkou bylinnou vegetací a rozptýlenými keři či stromy. Zdá se, že ve znalostech o tomto druhu máme velké mezery. Prudké změny v krajině (rušení pastvy nebo naopak intenzívní pastva, zalesňování nevhodnými dřevinami) spolu s používáním pesticidů způsobují zřejmě jeho dlouhodobý úbytek. Užovka stromová je místa hojná. Obývá teplé křovinaté a kamenité stráně, sušší biotopy lesostepního charakteru, lesní průseky i lidská obydlí. K rozmnožování obvykle vyhledává místa u větších toků, v Bílých Karpatech se ale rozmnožuje i v kompostech a hnojištích, daleko od řek. Řeky a potoky však pro ni tvoří významnou migrační cestu. Zajímavý fenomén je historický výskyt zmije obecné (Vipera berus), která je dnes v Bílých Karpatech považována za vymizelou. Je také sporné, zda do zdejší fauny počítat i užovku podplamatou (Natrix tessellata), protože je známa pouze z jediného nálezu ve Velké nad Veličkou.
Zdroje :
Bezděčka P. (1998): Užovka stromová. – Bílé Karpaty 4: 17.
Mikátová B., Roth P. & Vlašín M. (1995): Ochrana plazů. –Ministerstvo životního prostředí České republiky, Praha.
Mikátová B. & Vlašín M. (200l): Ochrana obojživelníků. Ed.3. – Český svaz ochránců přírody, Praha.
Mikátová B., Vlašín M. & Zavadil V. [eds] (2001): Atlas rozšíření plazů v ČR. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Brno-Praha.
Moravec J. [ed.] (1994): Atlas rozšíření obojživelníků v České republice. – Národní muzeum, Praha.
Vlašín M. (1984): Užovka stromová na Moravě. – Vertebr.Zpr. 1984 : 99–100.
Vlašín M. (1992): Obojživelníky a plazy. – In: Kuča P., MájskyJ., Kopeček F. & Jongepierová I. [eds], Chránená krajinná oblasť Biele/Bílé Karpaty, Ekológia, Bratislava, s. 201–207.
Vlašín M. (2002): Nové nálezy užovky stromové. – Veronica16/2: 22.
Vlašín M. (2003): Obojživelníci a plazi Karpat. – Veronica 17/4: 20.
Vlašín M. (2006): Užovka stromová. – Veronica 20/1: 24.
