Článek
Úvod
V Česku jsou v současnosti známy tři původní populace užovky stromové: v Poohří, v Podyjí a v Bílých Karpatech. V poslední době jsou zkoumány další dvě lokality tohoto druhu, a to v Povltaví a v nivě řeky Kyjovky. Za nejohroženější je považována populace v Poohří, která je naprosto izolovaná. Populace v Podyjí je okrajem souvislejšího výskytu v Rakousku (Mikátová &Vlašín 2012). Populace v Povltaví je prokazatelně úmyslně založena v sedmdesátých letech dvacátého století, původ populace v povodí řeky Kyjovky u Dubňan je zatím nejasný.
Areál v Bílých Karpatech je okrajem souvislé slovenské populace. Lokality z české strany Bílých Karpat (Mikátová et al. 2001) spojitě navazují údolími přítoků Váhu na rozšíření tohoto druhu v trenčínské oblasti Slovenska (Varga 1962; Lác 1970). V této oblasti žije užovka stromová převážně synantropně, s těsnou vazbou na lidská obydlí (Papežík et al. 2016; Soukupová 2016). Výskyt je geograficky rozdělen na dvě enklávy. Jedna jde podél řeky Vláry a jejích přítoků v oblasti Vlárského průsmyku, druhá je v povodí Drietomice a jejich přítoků v oblasti Žítkové. Jde ovšem o dva výběžky téže bělokarpatské populace s těžištěm rozšíření na slovenské straně.
Tento druh v CHKO Bílé Karpaty sleduji už od roku 1984, kdy se mi podařilo poprvé prokazatelně doložit jeho výskyt na moravské straně Bílých Karpat (Vlašín 1984). V letech 2009 a 2010 byl prováděn orientační průzkum terénní pochůzkou a odchytem jedinců. Doplňující metodou byl sběr svleček (exuvií), hledaní vaječných obalů a dotazníková akce mezi místními obyvateli.
Od roku 2014 do roku 2022 jsem na deseti stabilizovaných monitorovacích místech uskutečňoval dle záchranného programu (Větrovcová et al. 2010) pravidelný monitoring. Na každé ploše byly pevné pozorovací body, většinou s nástražnou folií (Vlašín &Mikátová 2015). Za tuto dobu jsem odchytil, označil a vypustil 396 jedinců, z toho 231 adultních, 59 subadultních a 136 juvenilních Dá se říci, že v tomto období mi prošlo rukama několik set jedinců, avšak teprve po ukončení monitoringu jsem v roce 2023 zaznamenal a doložil výskyt leucistického jedince.
Detaily nálezu
Dne 27. VII. 2022 byl panem Zdeňkem Vilímkem odchycen oblasti Vlárského průsmyku bílý had. Jednalo se o mládě užovky stromové v přibližné délce 40 cm. Had byl kratší dobu chován v zajetí a poté uhynul. Kromě fotografií přímo od autora nálezu se nepodařilo nález přesněji dokladovat. O nálezu jsem se dozvěděl později. Dne 31. V. 2023 byl panem Zdeňkem Vilímkem opět odchycen oblasti Vlárského průsmyku bílý had. Byl jsem o tomto nálezu informován, ale domníval jsem se, že půjde spíše o albína nějakého exotického druhu oblíbeného v zájmových chovech a uniklého ze zajetí. Dne 5. VI. 2023 jsem hada převzal a zjistil, že se jedná o dospělého samce užovky stromové (Zamenis longissimus) dlouhého 101 cm a vážícího 179 g. Determinaci následně potvrdili i další odborníci s dlouholetou herpetologickou praxí (Roman Zajíček, Zdeněk Knotek, Blanka Mikátová, Milan Makovec).
Obvykle jsou bílí jedinci automaticky považováni za albíny. V tomto případě se však jednalo o jiný typ poškození tvorby pigmentu – leucismus. Jedinec byl celý bíle zbarvený bez jakýchkoliv odstínů červené či žluté barvy. Oko na rozdíl od albínů měl zbarvené modročerně až černě. Jazyk byl cihlově červený. Hadovi byla odebrána DNA (šupiny a krev) a proběhla rovněž kontrola krevních parazitů z krevního nátěru s negativním nálezem. Při dočasném umístění v teráriu byl získán vzorek trusu. Po makroskopickém zhodnocení byl vzorek trusu zaslán na Ústav parazitologie Vetuni Brno, kde proběhlo nativní vyšetření a dále byl trus vyšetřován flotační metodou. Ve vzorku trusu nebyli nalezeni žádní paraziti ani jejich vývojová stádia.
Jedinec byl následně označen zástřihy na břišních šupinách a opatřen čipem. Čip je uložen v podkoží na levé straně, v první třetině těla a číslo čipu je: 953010004588239. Jedinec byl pojmenován Charles III, král hadů. Dle lidové slovesnosti je bílý had považován za krále hadů, jenž přináší štěstí. Jméno Charles III bylo vybráno na počest návštěvy dnešního britského krále, tehdy ještě prince Charlese v nedaleké obci Hostětín. Pokud jde o místo nálezu, jednalo se o kvadrát 6974 mezinárodního sítového mapování. Místo nálezu se nachází v katastru Brumov. Jedinec byl následně vypuštěn zpět v místě nálezu.
Diskuse
Výrazné barevné odchylky (např. albinismus, leucismus, melanismus, axanthismus) se vyskytují u všech obratlovců, ale u volně žijících populací jsou poměrně vzácné (Cattaneo 2015). Jsou způsobeny různými genetickými anomáliemi. Ačkoliv albinotičtí a leucističtí jedinci si mohou být vnějškově hodně podobní, původ nestandardního zbarvení je různý (Bruni 2017). Albinismus je anomálií, která je způsobena nedostatkem enzymu tyrosináza, který je zodpovědný za tvorbu melaninu. Leucismus se projevuje jako nedostatek pigmentu v těle. Na rozdíl od albinismu je způsoben nedostatek či úplnou ztrátou všech typů kožních pigmentů, nejenom melaninu.
U albinotických jedinců jsou oči růžové nebo červené kvůli průsvitnosti sítnice a krevních cév v oku. Albinotičtí jedinci nemusí být nezbytně bílí, části těla obarvené jinými pigmenty si zachovávají původní barvu. U leucistických jedinců je barva očí modrá nebo se neliší od barvy očí jedinců s normálním zbarvením. Nedostatek, nerovnoměrná distribuce či úplná absence kožních pigmentů v kůži způsobují bělavé nebo úplné bílé zbarvení živočicha. Výskyt albinismu i leucismu je poměrně obvyklý u živočichů (včetně plazů) v domácích chovech. Ve zvýšené míře k němu dochází při příbuzenskému křížení a různé barevné odchylky jsou často oblíbeným cílem chovatelů. Oproti tomu v přírodě se s albinotickými či leucistickými jedinci setkáváme poměrně vzácně. Pro své nápadné zbarvení se možná stávají snadnější kořistí predátorů a vzhledem k nedostatku epidermálních pigmentů jsou citliví na světlo a zejména na UV záření Živočichové s poruchou tvorby melaninu jsou náchylní k poškození kůže slunečním zářením (Brenner et al. 2009). Zároveň mohou mít problémy i se získáním dostatečné „provozní“ teploty, vzhledem k vysokému albedu. Předpokládá se, že albinotičtí či leucističtí jedinci se vyskytuji vzhledem k běžně zbarveným jedincům ve volné přírodě v poměru 1:10 000 až 1: 30 000 (Bechtel 1995).
Od roku 1879 existuje pouze jedenáct publikovaných záznamů bíle zbarvených jedinců (albínů či leucistů) stromových užovek z volné přírody. U některých nálezů však nelze zpětně stanovit, zda šlo o jedince albinotické či leucistické. Dva případy jsou známy z Rakouska (Erber 1879; Sochurek 1955), dva ze Švýcarska (Frösch 1985; Meier et al 2023), tři ze Slovenska (Balthasar 1935; Gezova et al. 2018) a po jednom ze Srbska (Radovanović 1941), Itálie (Ferri &Bettiga 1992), Slovinska (Krofel 2004) a Bosny a Hercegoviny (Čurič 2019). Zde publikované dva nálezy tedy navyšují počet záznamu na třináct
Čurič (2019) uvádí chybně nález z Korutan (Happ 1994), jako nález albinotické užovky stromové, jde však o užovku hladkou, takže z Rakouska existují jen dva, nikoliv tři nálezy. Naopak ze Švýcarska existuje nikoliv jeden, ale dva nálezy.
Dva nálezy ve Švýcarsku jsou zvláště zajímavé: v roce 2020 nedaleko města Magliodi Colla (kanton Ticino) byl nalezen jedinec Z. longissimus dlouhý 138 cm s anomálním zbarvením odpovídající leucismu. Jedinec byl vyfotografován a změřen a nakonec byl vypuštěn na vhodné místo poblíž místa nálezu (Meier et al. 2023). Frösch (1985) uvádí, že v roce 1977 dostal výjimečně zbarvený vzorek tohoto druhu z obce Muralto (také kanton Ticino – Švýcarsko). Epidermis byla velmi světle žlutorůžová s bílým perlením, zatímco u břicha předcházela v jednobarevně žlutou. Duhovka měla červenohnědou barvu. V textu je definován jako částečný albín, ale podle popisu se zdá, že šlo o leucistu. Tyto dva nálezy jsou vzdáleny jen asi 20 km, ale dělí je 43 let. Údaj publikovaný v roce 1985 (Frösch 1985) a v roce 1990 (Bruno &Maugeri 1990) je tentýž. Jde o téhož jedince z Muralta.
Za zmínku stojí první doložený nález albína z Rakouska. Erber (1879) uvádí toto: „V červnu 1877 mi bylo jedním z mých sběratelů sděleno, že jeden z jeho kamarádů chytil blízko obce Weidling am Bach u Vídně úplně červenou užovku stromovou. Na můj příslib, že zvíře dobře zaplatím, mi jej po delších jednáních přinesli. Užovka byla hubená, měřila asi 68 cm na délku a nepřijímala během čtyř měsíců žádnou potravu, až na pozdním podzim jsem jí dal živého netopýra hvízdavého (Visperuho pipistrellus) do jejího terária, kterého sežrala. (…) Barva této užovky je vespod slámově žlutá, jako u běžně zbarvených jedinců. Horní strana je světle žlutooranžová s obvyklými bílými skvrnkami. Oči jsou světle karmínově červené, jazyk rezavě červený. Způsobem života se podobá běžné zbarveným jedincům, pouze se vyhýbá přímému slunci, před kterým se schovává. Pozoruhodné asi ještě je, že svlečky tohoto albína jsou daleko jemnější a tenčí než u normálně zbarvených exemplářů tohoto druhu.“ Je tedy zřejmé, že šlo o albína, autor příspěvku jej choval dva roky v teráriu, co se s hadem stalo potom, není známo.
S ohledem na to, že byl Charles III nalezen v Bílých Karpatech, bude zajímavé se podívat na nálezy ze Slovenska, které jsou všechny tři relativně blízko. První bíle zbarvený jedinec Z. longissimus byl nalezen v Malých Karpatech (Balthasar 1935). Ve své zprávě v časopise Vědy přírodní píše Balthasar toto: „Užovka Aeskulapova jest zjevem dosti hojným v okolí Bratislavy, a sice v lesních polohách Malých Karpat, kdež místy jest dominantním zjevem v hadím společenstvu. Musejní exemplář téměř 1 m dlouhý, který byl chycen v nejbližším okolí Bratislavy v Malých Karpatech, jest totálně albinotický, zjev to velmi vzácný u hadů a pokud je mi známo u tohoto druhu zcela ojedinělý. Za živa byla jasně bílá barva podložena zřetelně růžovým nádechem, způsobeným prosvítáním krve v kapilárách.“ Z uvedeného je zřejmé, že tento jedinec byl typický albín a šlo o adultního resp. subadultního jedince. Druhý nalez je ze dne 9. 10. 2016 u města Pezinok, Malé Karpaty. Šlo o přibližně 30 cm dlouhé albinotické mládě. Zajímavé je, že oba nálezy byly nedaleko sebe v Malých Karpatech, ale dělí je dlouhé časové období (vice jak 80 let).
Třetí pozorování pochází z parku zámku v Hlohovci (Zámocký park). Přibližně 35 cm dlouhé mládě bylo pozorováno dne 29. 5. 2016. Jedinec byl bílo-růžové barvy s mírně viditelným dorzálním vzorem typickým pro mláďata tohoto druhu. Oči byly výrazně červené. Jednalo se tedy také o albinotického jedince. Přesto, že je tento druh v širším okolí Hlohovce poměrně běžný, je tento nález Z. longissimus překvapivý, protože reprezentuje první pozorování přímo v Hlohovci. Častěji je pozorován severně od Hlohovce v okolí řeky Váh v Považském Inovci. Všechny tři Slovenské nálezy dělí od místa nálezu Charlese III asi 80 až 90 km (vzdušnou čarou).
Četnost pozorování albínů či leucistů závisí mj. na míře přežití takto zabarvených jedinců. Nejvíce albinotických a leucistických exemplářů nalezených v přírodě jsou čerstvě narozená mláďata nebo juvenilní jedinci. Pokud jde o užovku stromovou, převažují však nálezy dospělých jedinců. Je ostatně s podivem, že Charles III, pohlavně dospělý samec, který přežil v přírodě bez úhony pravděpodobně 4–5 let a nebyl uloven žádným predátorem, přesto, že jeho zbarvení je zjevným handicapem. Musí se déle vyhřívat (bílá barva má větší albedo) a je zdaleka dobře vidět. Z tohoto úhlu pohledu je třeba připustit, že uvedený jedinec mohl být odchován v zajetí a na lokalitu vypuštěn až jako dospělý. S ohledem na to, že se užovky stromové v této oblasti celkem běžně vyskytují, je však pravděpodobnější varianta, že se skutečně jedná o leucistu, který se vylíhl (a dožil dospělosti) v přírodě. Toto by mohla potvrdit či vyvrátit analýza DNA (pokud by se našly balkánské haplotypy). Je však třeba vzít v úvahu typ predátorů, kteří užovky loví. V noci lovící šelmy se s hadem s denní aktivitou nepotkají. Prasata jakožto všežravci se řídí převážně čichem a je tedy jedno, jak je had zbarven. Častým nebezpečím pro hady jsou ptáci, např. hrabaví nebo krkavcovití. Dravci, kteří mají velmi dobré barevné vidění a hady někdy loví (Škorpíková et al. 2009), mohou bílého hada mít za tak divného, že jej nepovažují za kořist. Hypotézu, že jsou bíle zbarvení hadi vystavení většímu predačnímu tlaku testovali Stephenson et al. (2022). Porovnávali četnosti útoků ptačích predátorů na modely, které napodobovaly divoké hady (bílé i běžně zbarvené). Překvapivě nezjistili žádný rozdíl v míře napadení. To naznačuje, že albinotičtí a leucističtí hadi nepodléhají vyššímu riziku predace ze strany ptáků kvůli samotnému zbarvení a že jiné faktory budou pravděpodobně důležitější. Na druhé straně může mít bílé zbarvení i výhody. Meno et al. (2013) zjistili, že někdy kořist na bíle zbarvené hady nereaguje jako na potenciální predátory a tak může mít bílý had výhodu při lovu. Faktorů ovlivňujících přežití bíle zbarveného jedince tedy je celá řada.
Z publikovaných záznamů bíle zbarvených jedinců užovky stromové je osm albínů a pět leucistů. Sedm z nalezených jedinců byli adulti, jeden subadult, tři juvenilové, u dvou nálezů nelze rozhodnout. Zdá se tedy, že u tohoto druhu je běžnější albinismus než leucismus a že se (na rozdíl od jiných druhů plazů) daří nalézt v přírodě spíše dospělci než mláďata.
Barevné aberace jsou vždy atraktivnější a jejich objev bývá s vyšší pravděpodobností zaznamenán a publikován, než nálezy běžně zbarvených jedinců. Což platí i o tomto zjištění z Bílých Karpat. Zajímavé je také to, že jeden z obou leucistických jedinců se v přírodě dožil dospělosti
Závěr
V roce 2023 byl odchycen u obce Brumov-Bylnice v Bílých Karpatech (Zlínský kraj, Česká republika) bíle zbarvený had. Detailní prozkoumání jedince ukázalo, že se jedná o dospělého samce užovky stromové Zamenis longissimus (Laurenti, 1768) dlouhého 101 cm a vážícího 179 g. Jde o první nález bíle zbarveného jedince tohoto druhu na území Česka. Šlo o leucistického jedince. Exempláři byla odebrána krev, byl označen zástřihy na břišních šupinách a opatřen čipem. Jedinec byl následně vypuštěn zpět v místě nálezu. Místo nálezu se nachází v kvadrátu 6974 mezinárodního sítového mapování, v katastru Brumov. Již o rok dříve byl v blízkosti nalezen jiný bíle zbarvený exemplář tohoto druhu. Jednalo se o mládě asi 40 cm dlouhé, které později uhynulo. Tento nález je doložen pouze fotografií.
Poděkování
Děkuji panu Zdeňku Vilímkovi za předání nalezeného jedince a za informace o nalezeném mláděti a jeho fotografie. Děkuji Blance Mikátové, Romanu Zajíčkovi, Zdeňku Knotkovi a Milanu Makovcovi za pomoc při určování a označení hada. Evě Čermákové za zprostředkování parazitologických rozborů. Sabině Moehrle děkuji za překlad německých textů.
Psáno pro časopis Acta Carp. Occ., 14: 44–50, 2023 | ISSN 1804-2732 (Print), ISSN 2787-9976 (On-line)
Literatura:
Balthasar V. (1935): Několik pozoruhodných objektů herpetologické sbírky Slovenského vlastivědného muzea v Bratislavě. Vědy přírodní, 16, 67–68.
Bechtel H. B. (1995): Reptile and Amphibian Variants: Colors, Patterns and Scales. Krieger Publishing Company, Malabar (FL), 206 pp.
Brenner M. & Hearing V. J. (2009): What are melanocytes really doing all day long?: from the ViewPoint of a keratinocyte: Melanocytes–cells with a secret identity and incomparable abilities. Experimental Dermatology, 2009, 18(9): 799–819.
Bruni G. (2017): A leucistic grass snake Natrix natrix (Linnaeus,1758) (Serpentes: Natricidae) from Tuscany, central Italy. Herpetology Notes, 10: 313–316.
Bruno S. &Maugeri S. (1990): Serpenti d’Italia e d’Europa. Giorgio Mondadori Editore, Milano, 224 pp.
Cattaneo A. (2015): The Zamenis longissimus (Laurenti) axanthic phenotype found on the Castelporziano Presidential Estate: considerations on its morphology, genetic nature
and probable extinction (Serpentes: Colubridae). Rendiconti Lincei, 3, 385–389.
Ćurić A. (2019): Albinism of Aesculapian snake Zamenis longissimus (Laurenti,
1768) in situ: first record for Bosnia and Herzegovina. Natura Sloveniae 21(2): 31–33.
Erber J. (1879): Einen Albino der Aesculapnatter (Elaphis aesculapii), Verh. Zool.-Bot. Ges. Wien, 29, 39–40.
Ferri V. &Bettiga M. (1992): Un caso di albinismo nel Colubro di Esculapio, Elaphe l. longissima (Laurenti,1768),” Il Naturalista Valtellinese. Atti Mus. Civ. St. Nat. Morbegno, 3, 91–96.
Frösch P. (1985). Gli incompresi. Lodrino, Jam SA Tipo-Offset, 107 pp.
Gezova S., Drugac P. Purkart A. & Jablonski D. (2018): Albinism in two snake species recorded from Slovakia. Russian Journal of Herpetology Vol. 25, No. 1, 2018, 79–82
Happ von F. (1994): Fund einer Albino-Schlingnatter (Coronella austriaca austriaca
Laurenti, 1768) auf dem Magdalensberg in Kärnten. Carinthia II 184: 123–129.
Krofel M. (2004): First record of albino Aesculapian Snake (Elaphe longissima) in Slovenia,” Natura Sloveniae, 6(2): 53–56.
Lác J. (1970): K rozšireniu a variabilite užovky stromovej (Elaphe longissima, Laur.) Ochrana fauny, Bratislava, 4: 19–27.
Meier G., Cavigioli G. & Muri D. (2023): Osservazione di un colubro di Esculapio, Zamenis longissimus (Laurenti, 1768), adulto leucistico nel Cantone Ticino, Svizzera (Observation of an Aesculapian coluber, Zamenis longissimus (Laurenti, 1768), leucistic adult in Cantone Ticino, Switzerland). Bollettino della Società ticinese di scienze naturali 109, 2021: 125–126.
Meno W.. Coss R. G. & Perry S. (2013): Development of Snake-Directed Antipredator Behavior by Wild White-Faced Capuchin Monkeys: I. Snake-Species Discrimination. American Journal of Primatology 75: 281–291.
Mikátová B., Vlašín, M. & Zavadil V. (2001): Atlas rozšíření plazů v České republice. AOPK ČR Brno, 257 pp.
Mikátová B. & Vlašín M. (2012): Rozšíření a biologie užovky stromové (Zamenis longissimus) na území národních parků Podyjí a Thayatal a v jejich blízkém okolí. Thayensia (Znojmo), 9: 51–81.
Papežík P., Soukupová L. & Veselý M. (2016): Ekologie a velikost populace užovky stromové (Zamenis longissimus /Laurenti, 1768/) v katastru obce Sidonie (Vlárský průsmyk, CHKO Bílé Karpaty). Acta Carpathica Occidentalis 7(1): 86–100.
Radovanović M. (1941): Zur Kenntnis der Herpetofauna des Balkans. Zool. Anz., 136: 145–159.
Sochurek E. (1955): Die Äskulapnatter Elaphe l. longissima Laurentus 1768 in Niderösterreich. Unsere Heimat, 26(1012): 180–182.
Soukupová L. (2016): Užovka stromová v antropogenních habitatech obce Sidonie. Diplomová práce. 57 pp. Depon in: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta.
Stephenson B. P., Velani Z. & Ihász N. (2022): The effect of albinism on avian predator attack rates in eastern garter snakes. Zoology, 150, 125987.
Škorpíková V., Kraus Z., Gahura V. & Berg H. M. (2009): Když se predátoři stávají obětí své kořisti – několik případů na téma „dravci versus hadi“. Crex – zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 29: 158–163.
Varga J. (1962): Príspevok k poznaniu rozšírenia a ochrany stavovcov trenčianského okresu. Sborník prác z ochr. Prírody v Západoslov. kraji, Bratislava: 67–83.
Větrovcová J., Musilová R., Zavadil V., Mikátová B., Vlašín M. & Škorpík M. (2010): Záchranný program užovky stromové v České republice. Ochrana přírody 2010, 1: 12–17.
Vlašín M. (1984): Užovka stromová na Moravě. Vertebratologické zprávy, Brno, 98–102.
Vlašín M. & Mikátová B. (2015): Terénní výzkum plazů dostává ustálenou podobu. Zoo Report Profi, březen 2015: 1–4.
