Článek
Na celý návrh se můžete podívat zde.
Parlament zůstane složen z Poslanecké sněmovny a Senátu, avšak jejich role a složení doznají změn pro zefektivnění legislativního procesu a posílení stability. Nadále platí, že zákony schvalují obě komory. Úpravy však zajistí, že Parlament bude lépe odrážet různé zájmy – nejen politické strany, ale i historické tradice, regiony a odbornou veřejnost – a bude mít mechanismy pro rychlé jednání v důležitých věcech.
Senát – tradice, odbornost a kontinuita
Senát bude nově tvořen 100 senátory, přičemž způsob jejich ustavení zajistí kombinaci demokratické volby, historické kontinuity i odbornosti:
- Dědiční šlechtici (10 členů): Deset křesel v Senátu připadne představitelům nejstarších a nejvýznamnějších českých šlechtických rodů, a to dědičně. Tito senátoři budou symbolickým propojením s historickou tradicí českého království a ztělesněním kontinuity státu. Jejich funkce je vázána na postavení hlavy rodu; pokud rod vymře nebo ztratí šlechtický status, panovník vybere jinou vhodnou rodinu. Tento prvek vnáší do Parlamentu historickou paměť a důstojnost, aniž by ovlivnil demokratická práva ostatních občanů.
- Virilisté z významných institucí (20 členů): Dvacet senátorů budou tzv. virilisté, tedy osoby, jimž členství v Senátu plyne z jejich funkce předsedů samosprávných profesních komor a významných veřejných institucí (např. České lékařské komory, Advokátní komory, Akademie věd, rektoři univerzit apod.). Tito členové zasedají v Senátu po dobu, co zastávají danou funkci, a přinášejí tak odborný pohled a zkušenosti z různých klíčových odvětví veřejného života. Cílem je obohatit legislativní proces expertními znalostmi a zabránit čistě politickému pohledu, aby zákony byly posuzovány i prizmatem odbornosti a praxe.
- Zástupci zemských samospráv (20 členů): Dalších dvacet senátorů bude voleno zemskými sněmy historických zemí – 9 za Čechy, 7 za Moravu a 4 za Slezsko. Tím se do Parlamentu vrací regionální hlas na úrovni historických zemí Koruny české. Každý zemský sněm navrhne a zvolí své zástupce do Senátu. Tento model posiluje územní samosprávu a zajišťuje, že v horní komoře budou přímo zastoupeny i regionální zájmy a specifika jednotlivých částí státu. Navazuje to na tradici zemského zřízení a zároveň zvyšuje decentralizaci a pestrost parlamentní debaty.
- Doživotní senátoři za zásluhy (50 členů): Polovinu Senátu bude tvořit až 50 osob jmenovaných doživotně za zásluhy. Jmenování bude provádět panovník na návrh vlády. Vláda navrhne seznam kandidátů a panovník ho může přijmout nebo odmítnout jako celek. Pokud jej přijme, musí z navržených jmen jmenovat alespoň třetinu, jednu třetinu může ale nemusí jmenovat a u zbývající třetiny může navržené kandidáty nahradit jinými dle vlastního uvážení, ovšem až po konzultaci s vládou. Tato kategorie umožní, aby v Senátu zasedly osobnosti, které se mimořádně zasloužily o stát, společnost nebo vědu, a přinášely tak životní zkušenost a nestranný pohled mimo stranickou politiku. Doživotní mandát zajistí kontinuitu – Senát tak nikdy nebude obměněn celý najednou, což přispívá k jeho stabilitě.
Funkční období a organizace: Senát jako celek je koncipován jako stálá instituce, kterou nelze rozpustit. Na rozdíl od Poslanecké sněmovny tak Senát zůstává v chodu i v dobách, kdy končí mandát sněmovny nebo je rozpuštěna, což zajišťuje plynulost ústavního systému (např. může přijímat neodkladná opatření – viz dále). Senát si volí svého předsedu a místopředsedy na sedmileté funkční období. Usnášeníschopnost (schopnost jednat a hlasovat) je zajištěna při přítomnosti alespoň 25 senátorů.
Legislativní role: Návrhy zákonů schválené Poslaneckou sněmovnou přicházejí do Senátu ke schválení, zamítnutí či navržení úprav. Senát má na projednání až tři měsíce; pokud se v této lhůtě nevyjádří, má se za to že souhlasí a zákon putuje dál k panovníkovi. Senát tedy může zpomalit nebo pozastavit zákon, avšak nemůže jeho projednání neodůvodněně blokovat (po 3 měsících by zákon šel dál). Také může sám předkládat zákony – iniciativu může za Senát zahájit skupina alespoň 5 senátorů nebo senátorský klub. Senátní návrh pak projde standardním procesem v Poslanecké sněmovně. U ústavních zákonů (změn ústavy) je stanoveno, že ke schválení v Senátu je třeba 2/3 většina přítomných senátorů (vyšší kvórum než prostá většina), což zajišťuje, že změny ústavního pořádku mají širokou podporu a nejsou prosazeny bez konsenzu. Podobně pro schválení mezinárodních smluv je vyžadována 2/3 většina. Senát tedy funguje jako pojistka – například zabrání ukvapeným změnám ústavy nebo mezinárodních závazků, pokud pro ně není skutečně výrazná shoda.
Význam a přínosy navrhovaného Senátu: Nová podoba Senátu spojuje demokratický princip (část senátorů volena nepřímo zemskými voliči), historický princip (šlechtičtí dědiční senátoři) a odborný princip (virilisté z odborných institucí a jmenovaní zasloužilí občané). Tím se liší od současného Senátu ČR, který je tvořen 81 přímo volenými senátory na 6 let. Navrhovaný Senát bude více rozmanitý a méně závislý na momentálních politických náladách – obměňuje se průběžně a část členů je doživotních. To zajistí stabilitu i v dobách politických změn a zachování institucionální paměti. Senát bude moci kvalifikovaně korigovat návrhy zákonů z pohledu dlouhodobého zájmu země. Nelze jej rozpustit, což zaručuje, že i v případě vládní krize nebo rozpuštění sněmovny existuje parlamentní komora schopná jednat a přijímat nezbytná opatření – to posiluje kontinuitu státu. Zároveň složení Senátu zabraňuje tomu, aby jediná politická strana získala nad touto komorou absolutní kontrolu, což podporuje vyváženost moci a nutí ke konsenzu napříč různými skupinami (regiony, odbornou veřejností, historickými vrstvami společnosti).
Poslanecká sněmovna – volby a zastoupení lidu
Poslanecká sněmovna zůstane hlavní volenou komorou Parlamentu, která přímo reprezentuje vůli občanů a ze které vzejde vláda. Bude mít nadále 200 poslanců, avšak změní se volební systém a délka funkčního období:
- Volební systém: 120 poslanců (tj. většina) bude voleno poměrným systémem (dle stranických kandidátek, s použitím Hareovy kvóty bez formálního volebního prahu – žádný občan se tedy nebude muset bát projevit ve volbách svůj skutečný názor z důvodů rizika propadu hlasu) a 80 poslanců většinovým dvoukolovým systémem v jednomandátových obvodech. To znamená, že 80 poslanců bude voleno podobně jako dnešní senátoři – pokud žádný kandidát v obvodu nezíská nad 50 % hlasů v 1. kole, koná se za týden kolo druhé mezi dvěma nejúspěšnějšími kandidáty. Tato kombinace volebních systémů spojuje proporcionalitu (poměrný systém zajišťuje zastoupení různých názorových proudů podle síly jejich podpory v populaci) a blízkost voličům (většinově volení poslanci mají přímý vztah k menšímu volebnímu okrsku, což podporuje odpovědnost konkrétním voličům a zohlednění regionálních specifik). Výsledkem by měla být pestřejší Sněmovna, která je zároveň akceschopná – většinový prvek může usnadnit vznik jasné vládní většiny, zatímco poměrný prvek zachová hlas menších skupin.
- Funkční období: Navrhujeme prodloužit funkční období Poslanecké sněmovny na 5 let (dnes je to 4 roky). Delší volební období by poskytlo vládám více času na realizaci programů a snížilo frekvenci voleb, čímž by se mohla posílit politická stabilita a kontinuální práce na legislativě. Stále však zůstává možnost předčasných voleb (viz dále zmíněné mechanismy rozpuštění), pokud by sněmovna nebyla schopna efektivně fungovat nebo vytvořit vládu.
- Organizace a vedení: Předseda Poslanecké sněmovny bude i nadále volen na ustavující schůzi po volbách a následně jmenován panovníkem (formálně stvrzen) stejně jako místopředsedové (obdobně jako v Senátu). Běžná pravidla fungování Sněmovny zůstávají podobná jako dnes, včetně mechanismů vyslovení důvěry či nedůvěry vládě nebo možnosti poslanců a vlád předkládat zákony.
- Úloha při jmenování ústavních činitelů: Poslanecká sněmovna nově získá větší vliv na obsazení Ústavního soudu – bude volit jednu třetinu kandidátů na ústavní soudce (podobně jako Senát jednu třetinu), z nichž pak panovník jmenuje soudce. Také bude spolu se Senátem schvalovat návrhy členů bankovní rady České národní banky, které předkládá panovník. To znamená, že Sněmovna se více zapojí do kontrolních a jmenovacích procesů, což posiluje demokratickou legitimitu těchto institucí (dnes např. členy bankovní rady jmenuje prezident republiky sám).
- Parlamentní opozice: Nová ústava institucionalizuje roli parlamentní opozice, konkrétně zavádí titul „Vůdce opozice Jeho Veličenstva“ pro předsedu nejsilnější opoziční strany. Tento vůdce opozice by měl zvláštní postavení v parlamentní debatě – ihned po premiérovi by měl přednostní právo vystoupit a reagovat. Jeho projevy by obdobně jako projevy premiéra nemohly být omezovány délkou či přerušovány, aby opozice měla reálnou možnost představit alternativní názory. Zavedení této funkce je inspirováno britskou tradicí a má za cíl posílit kulturu parlamentní diskuse – opozice dostane garantovaný prostor a vážnost, což přispěje k rovnováze názorů a informování veřejnosti. Vládní většina tak nebude moci umlčet kritiku a občané jasně uvidí alternativy vládní politiky. Tato změna oproti současnosti (kdy opozice žádné formální výsadní postavení nemá) zvyšuje transparentnost a odpovědnost vlády vůči parlamentu i veřejnosti.
Legislativní proces: Většina zákonodárných postupů zůstane podobná současnému stavu – návrhy zákonů může předkládat vláda či poslanci, projednají se ve třech čteních v Poslanecké sněmovně a poté v Senátu. Nová ústava ponechává vyšší požadavky na kvalifikovanou většinu v některých případech, především ústavních. V těchto případech bude vyžadována většina 2/3 poslanců, což by zajistilo širší konsenzus u důležitých otázek. Tyto vyšší většiny zabrání těsnému jednobarevnému prosazování zásadních změn bez dohody s opozicí.
Celkově navržená Poslanecká sněmovna zachovává princip, že vláda se opírá o důvěru volených zástupců lidu, tedy demokratickou legitimitu. Změny ve volebním systému a organizačních pravidlech mají za cíl zlepšit reprezentativnost (kombinace poměrného a většinového prvku), stabilitu vlády (delší mandát, možnost personální obměny premiéra bez pádu vlády – viz níže Vláda) a kulturu parlamentní debaty (vyzdvižení role konstruktivní opozice, zavedení institutu konstruktivního vyjádření nedůvěry vládě – obrana před neustálými zjevně neúspěšnými pokusy o svržení vlády, přísnější úprava poslaneckých klubů a další úpravy jednacího řádu chránící před nekonečnými obstrukcemi). Pro občany to znamená jak spravedlivější odraz jejich hlasů ve Sněmovně, tak efektivnější fungování parlamentu, který se méně zablokuje politickými obstrukcemi a více soustředí na věcnou práci.
Společné zasedání obou komor (Konvent)
Nově zavádíme institut tzv. konventu, tedy společného zasedání Poslanecké sněmovny a Senátu. Jde o mechanismus, který umožní oběma komorám jednat společně v jednom sboru v případech, kdy je potřeba urychleně rozhodnout nebo dosáhnout mimořádně širokého konsenzu. Konvent svolává panovník buď na žádost parlamentu, nebo z vlastní iniciativy v případech stanovených ústavou.
Kdy se konvent svolá:
- Pokud o to požádá více než polovina přítomných poslanců a zároveň více než polovina přítomných senátorů, může panovník (po dohodě s předsedy obou komor) svolat společné jednání. Tato možnost slouží především k urychlení legislativního procesu – vláda může například už při předložení návrhu zákona navrhnout jeho projednání konventem, aby se zkrátilo zdlouhavé postupné projednávání zvlášť v obou komorách. K svolání konventu v takovém případě musí souhlasit i Senát, takže nejde obejít horní komoru, ale obě komory jen sjednotí své síly k rychlejšímu jednání.
- Konvent se svolá také v zásadních ústavních situacích, například:
- Při přehlasování druhého veta panovníka u běžného zákona. Vysvětlíme níže, že panovník bude mít možnost vrátit zákon Parlamentu dvakrát; podruhé již zákon nejde vynutit běžným hlasováním, ale právě konventem s kvalifikovanou většinou.
- Stejný mechanismus – konvent s vyšší většinou – může vynutit ratifikaci mezinárodní smlouvy, pokud by ji například panovník blokoval.
- Potvrzení ústavní změny: pokud změnu ústavy schválí obě komory Parlamentu a souhlasí s ní i panovník, svolá se konvent, který tuto změnu musí potvrdit stejnou kvalifikovanou většinou (viz níže). Teprve poté panovník podepíše a změna ústavy platí. Konvent tak zajišťuje, že ústavu nelze měnit bez skutečně široké shody napříč politickou reprezentací.
Průběh a hlasování: Jednání konventu vede předseda Senátu (jeho zástupcem je předseda Sněmovny) a funguje v něm společná debata všech poslanců i senátorů dohromady. Debata je časově omezena – maximálně 24 hodin před hlasováním – aby se rozhodnutí neprotahovalo. Poté hlasují členové obou komor zároveň, přičemž k přijetí rozhodnutí je často stanovena přísná kvalifikovaná většina. Například k přehlasování „absolutního veta“ panovníka musí souhlasit alespoň 2/3 přítomných poslanců a 2/3 přítomných senátorů, přičemž to zároveň musí tvořit aspoň 2/3 všech členů obou komor dohromady. Jinými slovy, je zapotřebí opravdu výrazná většina napříč politickým spektrem. Takto vysoký práh zajišťuje, že konvent využijí jen otázky s mimořádnou důležitostí a podporou.
Proč konvent zavádíme: Konvent představuje flexibilní nástroj pro výjimečné situace. Umožní například:
- Rychle přijmout důležitý zákon v krizové situaci – místo zdlouhavého ping-pongu mezi komorami může parlament jednat společně a schválit zákon během jednoho společného zasedání.
- Překonat případný pat mezi Sněmovnou, Senátem a panovníkem – pokud panovník využije svého práva zákon vetovat a běžné mechanismy by selhaly, konvent dává šanci, aby se drtivá většina zástupců lidu spojila a svou vůli prosadila (pokud jsou schopni se na ní skutečně shodnout).
- Zvýšit legitimitu klíčových rozhodnutí – u ústavních změn zajistí, že byly projednány za účasti obou komor zároveň a získaly podporu většiny zákonodárců bez ohledu na komoru. To přispívá k dlouhodobé stabilitě těchto rozhodnutí (nebude pochybnost, že byly dostatečně prodiskutovány a měly širokou podporu).
Parlament bude mít díky konventu nástroj, jak jednat rychle ve výjimečných situacích, ale zároveň bude brán ohled na to, aby šlo o řešení opravdu celonárodně konsenzuální. Není třeba se obávat, že by konvent obcházel běžný demokratický proces – svolat jej nelze libovolně, jen za definovaných podmínek a s účastí obou komor, a běžné projednávání zákonů v komorách zůstane standardem.
Autor: Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
