Sjezd sudetských Němců jako zrcadlo střední Evropy

V Brně se koná sjezd sudetských Němců, tedy setkání, které má především symbolický a společenský rozměr. Podle tiskového prohlášení Koruny České je jeho smyslem především dialog a připomenutí společných dějin bez snahy otevírat staré spory nebo zpochybňovat poválečné uspořádání. Důraz je kladen na porozumění, na kulturní a historickou rovinu a na vědomí, že česko‑německé vztahy dnes stojí na zcela jiných základech než ve 20. století.

Aby bylo možné význam podobného setkání pochopit, je dobré připomenout si širší souvislosti. Česko‑německé vztahy byly po většinu 20. století zatíženy konflikty, jejichž kořeny sahají do období rozpadu habsburské monarchie, nacionalizace politiky v meziválečném období a nakonec do tragédie druhé světové války. Následoval poválečný odsun německého obyvatelstva, přerušení přirozených vazeb a desetiletí, během nichž byla hranice nejen státní, ale i civilizační a ideologickou bariérou.

V době studené války se česko‑německé vztahy odehrávaly převážně na diplomatické a propagandistické rovině. Společnost na obou stranách měla jen minimální možnost osobního kontaktu a obraz druhé strany byl často utvářen zjednodušenými stereotypy. Historická paměť se v tomto prostředí spíše konzervovala, než aby byla skutečně reflektována.

Zlom přišel po roce 1989. Otevření hranic, postupná normalizace vztahů a později i vstup České republiky do Evropské unie vytvořily podmínky, ve kterých se někdejší konflikt začal proměňovat ve spolupráci. Významným momentem byla Česko‑německá deklarace z roku 1997, která umožnila oběma stranám pojmenovat minulost bez toho, aby se stala překážkou budoucnosti. Od té doby se vztahy postupně přesouvaly z roviny historických sporů do roviny praktické spolupráce, hospodářské, kulturní i mezilidské.

Dnes patří Německo k nejbližším partnerům našeho státu a každodenní přeshraniční kontakt je pro statisíce lidí samozřejmostí. Právě v této situaci získávají symbolická setkání, jako je sjezd sudetských Němců, jiný význam než dříve. Nejsou už fórem pro politické střety, ale spíše pro připomínání historie a pro udržování kulturní paměti v prostředí, které je jinak orientováno na současnost.

Samotný fakt, že se podobné setkání může konat v českém městě bez napětí a bez dramatických politických gest, je ve skutečnosti výmluvnější než dlouhé projevy. Je to obraz proměněné Evropy, ve které je možné se setkávat, mluvit spolu a vnímat minulost jako téma k pochopení, nikoli jako záminku ke konfliktu.

Postoj, který by se dal shrnout slovy „don´t care, just live“, není výstřelkem jedné generace ani jedné země. Je to trend patrný na obou stranách česko‑německé hranice. Neznamená to však lhostejnost k lidem nebo k místu, kde člověk žije. Naopak každodenní zkušenost mnoha regionů, zejména v bývalých Sudetech, ukazuje, že sousedství se postupně proměnilo v obyčejné, přirozené soužití. Česko‑německá setkání, společné slavnosti, folklorní akce nebo přeshraniční spolupráce jsou zejména na česko‑bavorské hranici běžnou součástí života a podobně vřelé a přirozené jsou i vztahy česko‑rakouské. Minulost se v tomto horizontu jeví spíše jako vzdálené pozadí než jako něco, co by určovalo každodenní rozhodování.

Do jisté míry je to pochopitelné. Generace, které dnes vstupují do dospělosti, nezažily zavřené hranice, vízové bariéry ani atmosféru studené války. Pro ně je samozřejmé, že lze pracovat v Německu, podnikat v Česku, studovat jinde v Evropě a vracet se domů bez překážek. To, co bylo ještě před několika desítkami let výjimkou, se stalo běžnou zkušeností.

Právě zde se ale vrací význam připomínky, kterou naznačují i reálie popsané výše. Současný stav nevznikl sám od sebe a není samozřejmý. Je výsledkem konkrétního historického vývoje po roce 1989, postupného odbourávání nedůvěry a také vědomého politického rozhodnutí hledat spolupráci místo sporů. Jinými slovy to, co dnes působí jako přirozený stav, je ve skutečnosti poměrně křehká konstrukce.

Lhostejnost k minulosti se proto může stát dvojsečnou zbraní. Na jedné straně je zdravým projevem normality, znamená, že lidé už nežijí ve stínu konfliktu. Na druhé straně může vést k tomu, že se zapomene, jak snadno se mohou poměry změnit, když společnost podlehne radikalizaci, propagandě nebo hledání jednoduchých viníků.

Střední Evropa tuto zkušenost má. Dějiny 19. a 20. století ukazují, jak rychle se mohou sousedé proměnit v nepřátele a jak obtížné je pak znovu obnovit důvěru. Právě proto má smysl připomínat si minulost bez patosu a bez resentimentu, ne proto, abychom v ní žili, ale proto, abychom rozuměli přítomnosti.

Možná tedy nejrozumnější postoj není ani zapomnění, ani neustálé otevírání starých sporů. Spíše schopnost žít přítomností a současně vědět, že to, co dnes považujeme za normální, je výsledkem dlouhé cesty a může se znovu stát nejistým. A právě v tomto vědomí má i zdánlivě symbolické setkání, jako je sjezd sudetských Němců, svůj smysl. Připomíná, že dobré poměry nejsou samozřejmost, ale stav, o který je třeba pečovat.

Reálie sjezdu i širší historická zkušenost ukazují totéž. Česko‑německé vztahy nejsou příběhem jedné události ani jedné generace, ale dlouhého vývoje, v němž se střídaly konflikty, odloučení i postupné sbližování. To, co dnes vypadá jako samozřejmost, otevřené hranice, běžné sousedství, společné kulturní a společenské aktivity, je ve skutečnosti výsledkem práce, trpělivosti a také schopnosti opustit staré iluze.

Právě proto má smysl podobná setkání nepodceňovat. Nepřinášejí zásadní politická rozhodnutí, ale připomínají kontinuitu paměti a skutečnost, že dobré vztahy nejsou stavem, který vznikne jednou provždy. Jsou procesem, který se musí udržovat, často nenápadně, v každodenním kontaktu, v kultuře, v obyčejné lidské zkušenosti.

Možná je to právě tato nenápadná rovnováha mezi pamětí a přítomností, která dnes charakterizuje střední Evropu nejlépe. Ne triumf, ne zapomnění, ale schopnost žít dál a přitom vědět, odkud jsme přišli.

Autor: Martin Cikán

Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 1997. Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/file/198497/Microsoft_Word___CeskoNemeckaDeklarace.pdf

Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2004. Česko-německá deklarace – historické dokumenty a kontext. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/historie_a_osobnosti_ceske_diplomacie/druha_svetova_valka_a_jeji_dusledky/cesko_nemecka_deklarace_o_vzajemnych.mobi

Česko-německý fond budoucnosti, 2023. Deutsch-tschechische Erklärung (archiv dokumentů). Dostupné z: https://www.zukunftsfonds.cz/wp-content/uploads/2023/05/deutsch-tschechische-erklarung.pdf

Bundeszentrale für politische Bildung, 2002. Beziehungen zu Deutschland – Tschechien. Dostupné z: https://www.bpb.de/shop/zeitschriften/izpb/tschechien-276/9666/beziehungen-zu-deutschland/

Radio Prag International, 2022. 25 Jahre Deutsch-tschechische Erklärung – historický kontext a dopady. Dostupné z: https://deutsch.radio.cz/die-belastete-geschichte-ausgeklammert-25-jahre-deutsch-tschechische-erklaerung-8739632

EuroDocs, 1997. Czech-German Declaration – archiv dokumentů. Dostupné z: https://eudocs.lib.byu.edu/index.php/Czech-German_Declaration