Článek
Na celý volební program se můžete podívat zde.
Kulturní dědictví vnímáme jako živou součást naší národní identity, nikoli jako pouhé „exponáty“ minulosti. Chceme navázat na tisíciletou historii české státnosti a kulturní vyspělosti. Role státu v oblasti kultury a památek má spočívat v tom, že vytváří podmínky pro zodpovědnou péči o dědictví předků a vyjadřuje úctu těm, kdo o naše památky a tradice pečují. Kulturní dědictví nemá být zátěží ani nástrojem moci byrokracie – musí být především radostí, inspirací a závazkem pro nás všechny.
- Reforma památkové péče – vlastnická odpovědnost: Ochranu kulturních památek otevřeme větší účasti vlastníků, obcí a odborné veřejnosti. Stát nemá monopol na péči o památky – naopak ti, kdo památky vlastní a každodenně se o ně starají, musí mít významné slovo. Zachováme stávající osvědčené principy památkového zákona pro ochranu hodnot, ale doplníme je o prvky spravedlivého narovnání vlastnických vztahů. Prosadíme proto odvážnou diskusi o nápravě některých historických křivd – včetně přezkoumání aplikace tzv. Benešových dekretů ve vztahu k některým historickým vlastníkům, kteří se v době II. světové války nijak neprovinili. Následky poválečných konfiskací stále deformují vlastnickou strukturu mnoha historických objektů. Budeme podporovat narovnání – tam, kde je to možné, navrácení neprávem zabaveného majetku právoplatným nástupcům původních majitelů, případně systém spravedlivých kompenzací či nabídka náhradního majetku. Věříme, že odpovědný vlastník je nejlepší památkář – komu památka patří a žije v ní, ten má největší motivaci ji udržovat.
- Transformace památkových institucí: Stávající Národní památkový ústav (NPÚ) přeměníme na moderní veřejnoprávní instituci se skutečnou účastí vlastníků a samospráv. NPÚ již nebude centralizovaným „držitelem“ památek, ale spíše servisní organizací ve vlastnictví těch, kdo na daném území reálně památky vlastní – ať už jde o obce, kraje, církve nebo soukromé majitele. Vytvoříme strukturu podobnou akciové společnosti, kde rozhodovací pravomoci budou mít ti, kteří nesou reálnou odpovědnost. Ministerstvo kultury si ponechá důležitou roli při tvorbě metodik, pravidel a dohledu nad památkovou péčí, ale jeho vliv bude omezen na koncepční směřování a kontrolu – nikoli přímé zasahování do každého rozhodnutí. Památková péče se musí z „příkazu shora“ proměnit ve spolupráci státu s odborníky, majiteli i komunitami, které kolem památek žijí.
- Daňové úlevy a financování péče o dědictví: Vytvoříme systém motivačních daňových úlev a vícezdrojového financování pro vlastníky kulturních památek. Konkrétně navrhneme například slevu na dani z nemovitosti pro registrované kulturní památky, úlevy na DPH pro opravy památkových objektů nebo převod části výnosu daní spojených s komerčním využitím památek zpět do jejich údržby. Podpoříme zavedení místní „kulturní“ turistické daně pro města a obce, která bude výnos striktně vázat na péči o památkově chráněná území a objekty (obce tak získají zdroj přímo úměrný tomu, jakou historickou a turistickou hodnotu uchovávají). Stát zároveň zachová a navýší přímé dotační programy na obnovu památek, ale jejich rozdělování zprůhledníme a zjednodušíme, aby menší vlastníci (např. obce a farnosti) zvládli prostředky snadno získat a využít. Celkově platí, že chceme, aby péče o kulturní dědictví byla pro vlastníka spíše poctou a výhodou než byrokratickou přítěží.
- Zapojení soukromého sektoru do archeologie a výzkumu: Otevřeme prostor pro podnikání v oblasti archeologie a stavebně-historických průzkumů. Tyto činnosti dnes často zajišťuje jen stát nebo úzký okruh institucí, což vede k monopolním praktikám. Umožníme, aby archeologické výzkumy a průzkumy na památkách mohly provádět i komerční subjekty s platnou licencí od Ministerstva kultury (licence bude vydávána na základě odborných kvalifikačních kritérií). Tím zvýšíme efektivitu, konkurenci a kvalitu výzkumných prací, aniž bychom rezignovali na ochranu veřejného zájmu. Soukromí archeologové a odborné firmy budou podléhat stejným vysokým standardům jako státní instituce, ale přinesou do oboru nové kapacity a inovace.
- Obnovení šlechtických titulů (čestných): Navrátíme do českého právního řádu možnost užívání historických šlechtických titulů jako symbolického ocenění osobních zásluh, ovšem bez jakýchkoli mocenských privilegií. Chceme napravit poválečnou křivdu, kdy byly šlechtické tituly zákonem zrušeny – přestože mnohé šlechtické rody se významně zasloužily o rozvoj naší země. Tituly jako „hrabě“, „baron“ apod. by v moderní době byly čestným dodatkem ke jménu, udělovaným hlavou státu (v případě obnovy monarchie) za mimořádný přínos národu, podobně jako jsou dnes udělovány medaile a vyznamenání. Tato pocta by neměla žádný dopad na právní postavení nositele – neznamenala by žádnou výsadu, pouze společenské uznání kontinuity historických elit a hodnot, které reprezentují. Věříme, že tímto krokem můžeme rehabilitovat historickou šlechtu v očích společnosti a motivovat k odpovědnému vlastenectví.
- Rodové fideikomisy – dlouhodobé vlastnictví: Umožníme občanům využívat právní nástroje dlouhodobé rodové správy majetku, inspirované historickým institutem rodového fideikomisu. Ten v minulosti umožňoval, aby významný rodový majetek (např. statek nebo rodinný podnik) zůstal nedělitelný a sloužil napříč generacemi, místo aby se štěpil a drobil. Připravíme moderní právní rámec pro zřízení rodových svěřenských fondů (svěřenectví), do nichž budou moci rodiny vložit majetek s účelem uchování pro potomky. Každý občan, nejen šlechta, bude moci využít takový nástroj k zajištění kontinuity rodinného dědictví. Samozřejmě zajistíme, aby tento institut byl dobrovolný a obsahoval pojistky proti obcházení běžných právních povinností (např. vůči věřitelům). Cílem je umožnit těm, kdo chtějí budovat rodové hodnoty a trvalé rodinné firmy či statky, aby tak mohli činit s oporu v zákoně – a tím podpořit mezigenerační odpovědnost a dlouhodobé investice do naší země.
Autor: Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
