Západní Evropou obchází přízrak permanentní revoluce

Evropou znovu obchází přízrak revoluce. Tentokrát nezačala v továrnách ani na barikádách dělnických čtvrtí, nýbrž před branami francouzských škol. Z protestů proti nedostatku učitelů a zanedbanému školství se během několika týdnů vyvinulo rozsáhlé hnutí, které překročilo francouzské hranice. Do ulic vyšli studenti v Belgii, italští středoškoláci začali obsazovat své školy a sociální nespokojenost zaměstnává rovněž španělskou vládu. Na pozadí těchto událostí se radikalizuje politická rétorika a některé skupiny přenášejí vlastní ideologické konflikty do ulic.

Francouzské demonstrace odstartovaly v polovině září 2026 a postupně zasáhly stovky středních škol i desítky univerzit. Studenti upozorňovali na nedostatek pedagogů, přeplněné třídy a dlouhodobé zanedbávání veřejného vzdělávání. Dne 13. října se protestů podle agentury Reuters zúčastnilo více než 161 tisíc lidí. Přestože většina demonstrací probíhala pokojně, některá shromáždění provázely násilné střety s policií a rozsáhlé zatýkání. Francouzské ministerstvo spravedlnosti evidovalo mezi 28. zářím a 8. říjnem celkem 6 877 osob umístěných do policejní vazby, z nichž 86 procent tvořili nezletilí.

Vláda premiéra Sébastiena Lecornua se pokusila situaci uklidnit příslibem nasazení tří tisíc dalších pedagogů. Protestní hnutí však mezitím získalo širší politický rozměr. Předseda radikálně levicové strany Nepoddajná Francie Jean-Luc Mélenchon dokonce 8. října prohlásil, že Bastila byla znovu dobyta. Přirovnání studentských protestů k symbolu Velké francouzské revoluce nebylo náhodné. V zemi, která si revoluční tradici pěstuje jako součást národní identity, představuje podobná rétorika výzvu k dalšímu politickému zápasu.

Francouzská nákaza nespokojenosti mezitím překročila hranice. V belgickém Lutychu se studentské protesty změnily v násilnosti a následně 9. října vyšlo do ulic Bruselu přibližně 30 tisíc lidí podle policie, respektive 50 tisíc podle odborů. Odborové organizace protestovaly proti rozpočtovým škrtům vlády premiéra Barta De Wevera, zatímco studenti poukazovali na rostoucí náklady vzdělávání. Pokojný odborářský průvod doprovázely oddělené střety maskovaných skupin s policií, zapalování městského mobiliáře a ničení majetku.

V Itálii se protestní inspirace projevila ještě přímočařeji. Studenti v Turíně a Římě obsazovali školy pod heslem „Udělejme to jako ve Francii“. Na 17. října je navíc plánována rozsáhlejší odborová mobilizace. Španělsko mezitím prožívá vlastní sociální otřesy vyvolané bytovou krizí. Případ vystěhování sedmaosmdesátileté Maricarmen Abascalové, která krátce poté zemřela, vyvolal demonstrace a protestní tábory. Premiér Pedro Sánchez vyhlásil předčasné parlamentní volby na 29. listopadu.

Jednotlivé protesty nemají společné vedení ani jednotný politický program. Vznikají z odlišných problémů, které ovšem spojuje rostoucí nedůvěra vůči institucím a neschopnosti politických reprezentací nabídnout přesvědčivá řešení.

Právě této skutečnosti si všímá italský konzervativní publicista Luca Volontè, který 10. října na stránkách La Nuova Bussola Quotidiana publikoval komentář Piazze in ebollizione. Un'agitazione islamo-marxista. Podle jeho interpretace skutečné sociální problémy vytvářejí příležitost pro radikální levici, militantní levicové skupiny a islamistické aktivisty, kteří mohou nespokojenost využívat k politickému nátlaku.

Takto formulovaná diagnóza je nepochybně polemická. Přesto otevírá nepříjemnou otázku. Co se stane, když sociální protest přestane usilovat o odstranění konkrétní nespravedlnosti a promění se v nástroj permanentní destabilizace společnosti?

Historická zkušenost ukazuje, že revoluce nepotřebuje vždy jednotné velení ani předem připravený plán. Často jí postačí souběh hospodářské krize, oslabené státní autority, nespokojených davů a politických skupin odhodlaných využít příležitosti. Zde se nabízí poněkud apokalyptická paralela s trockistickou představou permanentní revoluce. Společenský konflikt se nikdy nesmí definitivně vyřešit, protože samotné pokračování zápasu představuje prostředek politické mobilizace.

Vedle sociálních požadavků se v evropských ulicích prosazuje také zahraničněpolitická agenda. Propalestinské demonstrace probíhají paralelně s nepokoji ve Francii a Belgii. Dne 10. října se další protestní průvody uskutečnily například v Londýně a Aténách. Jejich účastníci požadovali ukončení utrpení palestinských civilistů a změnu politiky západních vlád vůči Izraeli.

Znepokojivé je, že některá evropská shromáždění tuto hranici skutečně překračují. Berlínská policie například při propalestinské demonstraci dne 7. října 2026 zaznamenala trestně postižitelné antisemitské pokřiky a útoky proti zasahujícím policistům. Antisemitismus přitom není nějakým okrajovým problémem. Francouzské ministerstvo vnitra zaznamenalo během roku 2025 celkem 1 320 antisemitských činů. Přestože to představovalo meziroční pokles o 16 procent, jejich množství zůstávalo v historickém srovnání mimořádně vysoké. Protižidovské incidenty tvořily více než polovinu všech evidovaných náboženský motiovaných útoků.

Evropa se tak ocitá před zvláštním paradoxem. Politické proudy, které se veřejně hlásí k boji proti rasismu a diskriminaci, musejí současně vysvětlovat, jak chtějí zabránit tomu, aby se pod jejich protestními prapory šířila nenávist vůči Židům. Nelze přehlédnout ani politické využívání palestinské otázky. Ve Španělsku premiér Sánchez podporoval některé propalestinské protesty, zatímco ve Francii se Mélenchonova radikální levice snaží získávat širší podporu mezi nespokojenými studenty a dalšími společenskými skupinami.

Historicky přitom není spojení revolučního socialismu s náboženským radikalismem nijak samozřejmé. Marxistický materialismus a islamistická představa společnosti vycházejí ze zásadně odlišných filozofických základů. Případná taktická spolupráce proto nemusí znamenat hodnotovou shodu. Může jít jednoduše o situaci, kdy odlišná hnutí nacházejí společného protivníka v současném politickém uspořádání.

Nebezpečí spočívá především v tom, že se z konkrétních požadavků stává nekonečný seznam důvodů k mobilizaci. Jednou jde o školy, podruhé o bydlení, potřetí o Palestinu a nakonec o samotnou legitimitu demokratických institucí. Pokud se každá společenská nespokojenost promění v další etapu revolučního zápasu, přestává být podstatné, zda vláda původní požadavky splnila.

Zatímco západní část Evropy řeší rostoucí sociální a politické napětí, na východě pokračuje ruská válka proti Ukrajině. Představa, že se tento konflikt podaří ukončit prostřednictvím rychlých diplomatických dohod, opakovaně naráží na realitu pokračujících bojů a útoků proti infrastruktuře.

V našem předchozím komentáři Trumpovo příměří skončilo dřív, než začalo jsme upozorňovali na omezený význam politických prohlášení, za nimiž nenásledují odpovídající kroky válčících stran. Současný vývoj v západní Evropě ukazuje, že problém evropské bezpečnosti může být podstatně širší než samotná válka na Ukrajině.

Střední Evropa se totiž znovu ocitá v historicky nepříjemném postavení mezi dvěma zdroji nestability. Na východě pokračuje skutečná ozbrojená válka s možností dalších bezpečnostních a hospodářských důsledků pro celý kontinent. Na západě se prohlubuje společenská polarizace, která může oslabovat schopnost evropských států dlouhodobě udržovat společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Nejde o dvě rovnocenné vojenské fronty. Zatímco ruská agrese představuje bezprostřední ozbrojenou hrozbu, západoevropské nepokoje jsou především rizikem politické a institucionální destabilizace. Jejich případné důsledky pro střední Evropu však mohou být významné, zejména pokud by vedly k ochromení hospodářské spolupráce a strategického rozhodování.

Pro české země, Rakousko, Slovensko, Maďarsko a Polsko přitom nejde o neznámou historickou situaci. Středoevropský prostor byl po staletí vystaven tlaku mocností ze západu, východu i jihovýchodu. Právě tato zkušenost vedla k vytváření dynastických svazků, obranných spojenectví a nakonec rozsáhlého podunajského soustátí, které přes všechny své nedostatky představovalo významný nástroj regionální stability.

Obnovení habsburské monarchie pochopitelně není okamžitým řešením dnešních geopolitických problémů. Její historie nám však připomíná, že malé a středně velké národy mezi velmocemi dokázaly dlouhodobě obstát především tehdy, když své síly koordinovaly a společně spravovaly klíčovou infrastrukturu.

Současná střední Evropa by proto měla začít mnohem důsledněji přemýšlet o vlastní strategické odolnosti. Nestačí spoléhat na to, že její obchodní vazby a energetické dodávky budou vždy bezpečně fungovat díky politické stabilitě západních sousedů. Potřebujeme více alternativních tras, širší okruh partnerů a schopnost zabezpečit přísun strategických surovin i při vážném narušení evropského trhu.

Jedním z přirozených směrů je Jadran. Chorvatské přístavy Rijeka a Split jsou součástí evropského dopravního koridoru Baltské moře–Jadran, který propojuje jihovýchodní Evropu také s českým, slovenským a polským hospodářským prostorem. Významnou součást energetické infrastruktury představuje terminál na zkapalněný zemní plyn na chorvatském ostrově Krk, jehož maximální roční kapacita byla zvýšena na 6,1 miliardy metrů krychlových.

Prohlubování spolupráce s Chorvatskem, Slovinskem a dalšími jadranskými partnery by proto mělo patřit mezi dlouhodobé strategické priority středoevropských zemí. Nejde o vytváření konkurenčního hospodářského bloku proti západní Evropě, nýbrž o rozšíření možností, které máme k dispozici v případě další krize.

Druhou možnost představuje takzvaný Střední neboli transkaspický koridor, propojující Střední Asii přes Kaspické moře, Ázerbájdžán a Gruzii s Tureckem a evropským trhem. Nákladní doprava může pokračovat přes železnici Baku–Tbilisi–Kars směrem k Bosporu, případně přes gruzínské černomořské přístavy do rumunské Konstance a odtud dále do střední Evropy.

Právě tato kavkazsko-černomořská a bosporská osa by mohla sehrát významnou roli při diverzifikaci dodávek kritických surovin z Kazachstánu a dalších středoasijských zemí. Evropská unie ostatně rozvoj transkaspického koridoru podporuje a v červnu 2026 potvrdila další prohloubení spolupráce s Kazachstánem v oblasti kritických surovin, energetiky a dopravy.

Samotná existence koridoru ovšem nezaručuje bezpečné zásobování. Je třeba investovat do kapacity přístavů, železnic, skladů a zpracovatelského průmyslu, stejně jako do diplomatických vztahů se zeměmi, které jednotlivé úseky těchto tras kontrolují. Zvláštní význam by získalo Turecko, jehož geografické postavení u Bosporu nelze žádným politickým rozhodnutím obejít.

Střední Evropa nemusí čekat, až se nad Paříží znovu objeví revoluční prapory a na východních hranicích Evropy definitivně utichnou zbraně. Má dostatek historických zkušeností, aby pochopila, že bezpečnost nevzniká pouhým spoléháním na příznivý vývoj událostí.

Trockistická permanentní revoluce dnes představuje spíše varovnou metaforu než doložený scénář evropské budoucnosti. Jestli však západní státy nedokážou řešit své sociální problémy a politickou polarizaci, může se jejich vnitřní nestabilita stát dalším faktorem evropské bezpečnostní krize.

Středoevropské národy by si proto měly připomenout staré geopolitické pravidlo: kdo se nachází mezi dvěma ohroženými prostory, nesmí svou bezpečnost přenechat výhradně ani jednomu z nich.

A především by neměl čekat, až mu dějiny znovu vysvětlí, proč bylo rozumnější připravit se včas.

Autor: Martin Cikán

VOLONTÈ, Luca (2026). Piazze in ebollizione. Un'agitazione islamo-marxista. La Nuova Bussola Quotidiana, 10. října 2026. Dostupné z: https://lanuovabq.it/it/piazze-in-ebollizione-unagitazione-islamo-marxista

REUTERS (2026). Greta Thunberg joins French teens on new day of school protests. 13. října 2026. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/europe/greta-thunberg-joins-french-teens-new-day-school-protests-2026-10-13/

REUTERS (2026). Protesters clash with police in Brussels as unions and students march. 9. října 2026. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/europe/protesters-clash-with-police-brussels-unions-students-march-2026-10-09/

ANSA (2026). ‚Facciamo come in Francia‘, in Italia al via le prime occupazioni. 6. října 2026. Dostupné z: https://www.ansa.it/amp/sito/notizie/cronaca/2026/10/06/facciamo-come-in-francia-in-italia-al-via-le-prime-occupazioni_409d2f81-519e-4fa3-94ea-6aa00b428be9.html

BERLÍNSKÁ POLICIE (2026). Bilanz zur Versammlungslage mit Bezug zum Nahostkonflikt vom 7. Oktober 2026. 8. října 2026. Dostupné z: https://www.berlin.de/polizei/polizeimeldungen/2026/pressemitteilung.1723246.php

FRANCOUZSKÉ MINISTERSTVO VNITRA (2026). Actes antireligieux – Tendances 2025. 12. února 2026. Dostupné z: https://www.interieur.gouv.fr/actualites/communiques-de-presse/actes-antireligieux-tendances-2025

EVROPSKÁ KOMISE (2026). EU study maps investment needs to rebuild trade routes between Europe and Central Asia via the Caucasus. 6. února 2026. Dostupné z: https://enlargement.ec.europa.eu/news/eu-study-maps-investment-needs-rebuild-trade-routes-between-europe-and-central-asia-caucasus-2026-02-06_en

EVROPSKÁ KOMISE (bez data). Baltic Sea – Adriatic Sea corridor. Dostupné z: https://transport.ec.europa.eu/transport-themes/infrastructure-and-investment/trans-european-transport-network-ten-t/baltic-sea-adriatic-sea-corridor_en

LNG HRVATSKA (2026). 5 Years of Operation of the LNG Terminal Croatia. 1. ledna 2026. Dostupné z: https://lng.hr/en/2026/01/01/5-years-of-operation-of-the-lng-terminal-croatia/

OSW – CENTRE FOR EASTERN STUDIES (2026). The East–West transport axis: between Georgia’s dominance and Armenia’s ambitions. 6. května 2026. Dostupné z: https://www.osw.waw.pl/en/publikacje/analyses/2026-05-06/east-west-transport-axis-between-georgias-dominance-and-armenias

CIKÁN, Martin (2026). Bastila znovu padla. Francouzská revoluce pokračuje. Monarchistické noviny, Médium.cz, 10. října 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-bastila-znovu-padla-francouzska-revoluce-pokracuje-331018

CIKÁN, Martin (2026). Opět jsme svědky oblíbeného francouzského národního sportu: pálení popelnic. Monarchistické noviny, Médium.cz, 3. října 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-opet-jsme-svedky-oblibeneho-francouzskeho-narodniho-sportu-paleni-popelnic-327954

CIKÁN, Martin (2026). Proxy teror v Evropě: válka maskovaná aktivismem. Monarchistické noviny, Médium.cz, 31. března 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-proxy-teror-v-evrope-valka-maskovana-aktivismem-257415

CIKÁN, Martin (2026). Pedro Sánchez a zahraniční politika ze světa, který neexistuje. Monarchistické noviny, Médium.cz, 17. srpna 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-pedro-sanchez-a-zahranicni-politika-ze-sveta-ktery-neexistuje-305601

CIKÁN, Martin (2026). Středomoří jako tlakový uzel Evropy. Monarchistické noviny, Médium.cz, 17. srpna 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-stredomori-jako-tlakovy-uzel-evropy-305600

CIKÁN, Martin (2026). Úvodník Západočeské monarchistické konference 2026: Kořeny moderního zmatku. Médium.cz, 28. června 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-uvodnik-zapadoceske-monarchisticke-konference-2026-koreny-moderniho-zmatku-290994

CIKÁN, Martin (2026). Trumpovo příměří skončilo dřív, než začalo. Monarchistické noviny, Médium.cz, 15. října 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-trumpovo-primeri-skoncilo-driv-nez-zacalo-333424

CIKÁN, Martin (2026). Evropská válka, která nekončí. Monarchistické noviny, Médium.cz, 14. července 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-evropska-valka-ktera-nekonci-295989

CIKÁN, Martin (2026). Od supervelmoci k vazalovi: jak se Rusko mezi srpnem 1968 a 2026 zmenšilo. Monarchistické noviny, Médium.cz, 21. srpna 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z:

https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-od-supervelmoci-k-vazalovi-jak-se-rusko-mezi-srpnem-1968-a-2026-zmensilo-309372

CIKÁN, Martin (2026). 386 miliard schodku. Na Skyfoxy pro Ukrajinu nemáme? Monarchistické noviny, Médium.cz, 5. října 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-386-miliard-schodku-na-skyfoxy-pro-ukrajinu-nemame-328922

CIKÁN, Martin (2025). Rusko-ukrajinská válka: Když se hrubá síla střetne s realitou. Monarchistické noviny, Médium.cz, 29. prosince 2025. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-rusko-ukrajinska-valka-kdyz-se-hruba-sila-stretne-s-realitou-219992

CIKÁN, Martin (2025). Evropa jako světová velmoc: Proč musí být novým garantem Ukrajiny. Monarchistické noviny, Médium.cz, 25. listopadu 2025. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-evropa-jako-svetova-velmoc-proc-musi-byt-novym-garantem-ukrajiny-211639

CIKÁN, Martin (2026). Podejte stížnost agresorovi. Médium.cz, 27. července 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-podejte-stiznost-agresorovi-300624

CIKÁN, Martin (2026). Jak učinit střední Evropu bezpečnější. Médium.cz, 31. srpna 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-jak-ucinit-stredni-evropu-bezpecnejsi-313682

CIKÁN, Martin (2026). Dvacet sedm let v NATO: čas přemýšlet o vlastních bezpečnostních pojistkách. Monarchistické noviny, Médium.cz, 13. března 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-dvacet-sedm-let-v-nato-cas-premyslet-o-vlastnich-bezpecnostnich-pojistkach-250946

MONARCHISTICKÉ NOVINY (2026). Střední Asie, Evropa a jedna nepříjemná pravda o politice. Médium.cz, 24. června 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-stredni-asie-evropa-a-jedna-neprijemna-pravda-o-politice-288873

CIKÁN, Martin (2026). Čína, Rusko a iluze spojeneckého světa. Monarchistické noviny, Médium.cz, 6. února 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-cina-rusko-a-iluze-spojeneckeho-sveta-236318

CIKÁN, Martin (2026). EU není USA a nikdy nebude. Médium.cz, 26. února 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-eu-neni-usa-a-nikdy-nebude-245054

CIKÁN, Martin (2026). Ani spojenec nemusí být bez viny. Médium.cz, 22. července 2026. [cit. 16. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-ani-spojenec-nemusi-byt-bez-viny-299209