Článek
Nová inscenace Ibsenova dramatu ve Stavovském divadle pod režií Viktora Bodó není jen klasickým návratem k severské klasice. Je to mrazivě přesná diagnóza naší vlastní potřeby kontroly a ticha, které zůstane, když se vše rozpadne.
Domov jako laboratorní past
Vila Tesmanových v tomto pojetí není domovem. Je to konstrukce z betonu a skla. Prostor, kde technika neposlouchá a prosklené stěny sice nabízejí výhled na přírodu, ale nedovolí se jí dotknout. Hedda Gablerová zde není ženou uvězněnou v domě, ale ve vlastním vědomí a v rolích, které se od ní očekávají.
Režisér Bodó nás nešetří. Ukazuje nám, že komfort může být jen jinou podobou pasti. Napětí zde nevzniká z velkých gest, ale z mikropohybů – ze slov, která mohla zaznít jinak, a z pohledů, které trvají o vteřinu déle, než by měly.
Fascinace nesvobodou
Hedda v podání Pavly Beretové není obětí v tradičním slova smyslu. Je aktivní, vědomá, někdy až krutě přesná. Přesto se kolem ní uzavírá prostor, který sama pomáhá vytvářet. Její touha po svobodě se paradoxně mění v nástroj vlastního sevření.
Výrazným protihráčem je Marek Daniel jako Brack. S nebezpečnou lehkostí manipuluje situacemi a pojmenovává pravidla hry, která ostatní odmítají vidět. V jeho přítomnosti se hranice mezi konverzací a totální kontrolou rozplývá tak nenápadně, že si jí všimnete, až když není kam ustoupit.
Proč na Ibsena v roce 2026?
Z inscenace odcházíte s pocitem, že opravdová tragédie nezačíná výstřelem. Začíná mnohem dřív – v okamžiku, kdy přestaneme hledat jinou možnost. Je to reflexe o lidské věrnosti sobě samému a o odvaze se nadechnout i tam, kde je vzduch příliš chladný.
Tip pro čtenáře: Celou autorskou reflexi včetně hlubšího pohledu na symboliku ticha a mluvené slovo k článku najdete na webu Mezi řádky….
Praktické info: Inscenace Heda Gablerová je uváděna ve Stavovském divadle v českém jazyce s anglickými titulky. Délka představení je 2 hodiny a 25 minut. Doporučeno divákům od 15 let.
