Článek
Harry Potter je zvláštní fenomén.
Málokterý příběh dokázal překročit hranice mezi knihou, filmem a skutečným životem tak výrazně jako právě svět vytvořený J. K. Rowlingovou. Pro generaci dnešních třicátníků a čtyřicátníků nebyl Harry Potter jen četbou. Byl součástí dospívání.
Právě na tuto zkušenost cílí výstava Harry Potter: The Exhibition, která je od srpna k vidění v pražských Letňanech.
Na první pohled nabízí přesně to, co fanoušci očekávají. Autentické filmové kostýmy, rekvizity, známé scenérie a řadu interaktivních stanovišť. Návštěvníci si vybírají kolej, získávají body, zkoušejí famfrpál, vaří lektvary nebo přesazují Mandragoru.
Jenže po několika minutách jsem si začala všímat něčeho jiného.
Výstava totiž podle mého názoru není především o kouzlech.
Je o paměti.
Když příběh dospívá se svými čtenáři
Zajímavé je sledovat, jak rozdílně výstavu vnímají jednotlivé generace.
Děti se okamžitě vrhají na interaktivní prvky. Chtějí kouzlit, sbírat body a plnit úkoly.
Dospělí naopak často zůstávají stát před kostýmy a rekvizitami. Dívají se na předměty, které znají z filmů, a hledají v nich něco víc než jen exponát.
Možná právě proto mě nejvíce zaujaly věci, které bych původně považovala za nejméně nápadné.
Hůlka.
Kostým.
Nenápadný detail rekvizity.
Najednou totiž nejde o předmět samotný. Jde o vzpomínku, kterou v člověku vyvolá.
Přistihla jsem se, že u některých exponátů trávím mnohem více času, než jsem původně plánovala. Ne proto, že by byly okázalé, ale protože ve mně otevíraly vzpomínky na dobu, kdy jsem jednotlivé knihy četla poprvé.
Není to Londýn. A to je potřeba říct
Pokud bych měla být vůči čtenáři úplně férová, je třeba zmínit i druhou stranu.
Harry Potter: The Exhibition není náhradou za londýnské Warner Bros. Studio Tour.
Kdo očekává obří tematický park nebo rozsah skutečných filmových studií, může být překvapený. Pražská expozice je především putovní výstavou, která stojí na autentických exponátech, atmosféře a interaktivitě.
Podobně platí, že návštěvník, který nikdy nečetl knihy ani neviděl filmy, může některé odkazy snadno přehlédnout.
Fanoušci budou číst příběhy i tam, kde ostatní uvidí pouze kostým za sklem.
Největší kouzlo neleží v efektech
Přesto si myslím, že výstava funguje velmi dobře.
Ne kvůli technologiím.
Ne kvůli efektním fotografiím.
A dokonce ani ne kvůli samotným rekvizitám.
Funguje proto, že připomíná něco, co dnes není samozřejmé. Schopnost sdílet jeden příběh napříč generacemi.
Rodiče, kteří kdysi čekali na vydání nového dílu, dnes přivádějí své děti. A najednou vedle sebe stojí lidé, kteří Harryho Pottera prožívali v úplně jiných obdobích života.
Výstava tak neukazuje jen kouzelnický svět.
Ukazuje také, co se stane s příběhem, který přežije své první čtenáře.
Z knihy se stane film.
Z filmu rekvizita.
Z rekvizity exponát.
A z exponátu vzpomínka.
Stojí za návštěvu?
Pokud hledáte zcela nový příběh, pravděpodobně ne.
Pokud ale chcete na chvíli vstoupit do světa, který ovlivnil několik generací čtenářů a diváků, odpověď zní ano.
Největší hodnotu totiž podle mě nepředstavují samotné exponáty.
Představují ji okamžiky, kdy člověk na chvíli zapomene, že stojí v hale výstaviště, a před sebou uvidí něco, co už dávno patří do jeho vlastní paměti.
Podrobnější kulturní reflexi a fotografie z výstavy najdete také na mém webu Mezi řádky:
