Článek
Každý je svého štěstí strůjcem
Jsou rodiny, kde jsou rodinné vztahy v pořádku. Potom jsou rodiny, kde jsou vztahy na křehkém bodu mrazu. Tam, kde nejsou rodinné vztahy v pořádku, nejsou pevné rodinné vazby. To se potom ukazuje, když přijde na lámání chleba. Daleko horší je to ale v rodině, kdy mají děti od raného dětství nelehký život. Kvůli chování rodičů.
Jakmile jsme dětmi, nasáváme do sebe rodinné vzorce. Ne vždy jsou tyto rodinné vzorce v pořádku. V tomto článku uvedu konkrétní příklad. Mezi těmito sourozenci byly dělány rozdíly. Jeden z nich (starší) nemohl nic, musel chodit na brigády. Ten druhý, mladší, sourozenec nemusel chodit nikam, doma také nemusel moc pomáhat. Vypěstoval si tak závislost na hraní počítačových her a dnes, když už je dospělý, se stále spoléhá na druhé.
V jakém slova smyslu? Očekává, že když si postěžuje, jak je na tom finančně špatně, že ho rodiče budou živit. Rodiče v dobré víře pomohou, aby jejich dítě neskončilo na ulici, ale jak se jim odvděčí? Tím, že bude nadále popíjet alkohol, litovat se a natahovat ruku. Dále si bude myslet, že postačí zabrečet a natáhnout ruku. Do práce také pořádně nechodí, protože díky svému životnímu stylu má zdravotní problémy. Ale nezamyslí se nad sebou. Pokračuje v pití alkoholu dále a nedá si vysvětlit, že tento životní styl už je alkoholismus.
Podáte pomocnou ruku a jste špatní
Starší sourozenec chtěl svému mladšímu sourozenci pomoci, protože vidí, že jeho život není v pořádku. Ani rodiče s chováním mladšího sourozence nehnou, protože si nedokáže uvědomit, že má opravdu závislost na alkoholu a měl by se sebou něco dělat. Ideálně se jít léčit do protialkoholní léčebny. Nestará se o sebe, smrdí, pořádně nejí. Nemá na nájem, na krmivo pro kočku, ale na alkohol stále má.
Když ho jeho otec potřebuje, nezajímá se o to a dál se utápí v alkoholu a nehodlá s ním skoncovat. Lituje se, jak ho nikdo nemá rád. Když se mu lidé okolo, především rodina, snažili pomoci, sprostě jim nadával a útočil na svého staršího sourozence, že on měl štěstí, protože má dobrého životního partnera. Ne, tohle opravdu nebylo o štěstí.
Bohužel mladší sourozenec je už tak na tom špatně, že kvůli alkoholu a ještě psychické poruše, není schopen vnímat realitu takovou, jaká je. Nehodlá s tím ale nic dělat. Nedá si říct. V jeho případě to ale směřuje k tomu, že skončí na ulici jako bezdomovec, protože se bude neustále spoléhat na druhé, především na rodiče, co se týká finanční stránky.
Tento člověk už je dávno plnoletý, ale chová se jako malé dítě. Žádnou přítelkyni nemá, protože by s ním žádná ani nevydržela, když o sebe nepečuje a nejraději má alkohol. Ale jak takovému člověku chcete pomoci, když vám sprostě nadává a myslí si, že jste měli v životě štěstí?
Kdo chce kam
Kdo chce kam, pomozme mu tam. Když si někdo nedá říct a nevidí, že má opravdu problém, tak jak mu pomoci dále? Ten mladší sourozenec by potřeboval padnout na úplné dno, aby jsi uvědomil, že by měl svůj život přehodnotit. Nemůžete mu nic říct, protože se hned vzteká, že je to jeho život a že každý na něm vidí jenom chyby. Je to člověk, co má hroznou povahu.
Nedokáže se svému problému postavit čelem a čeká, že ho spasí pomoc od druhých. Ne. Nespasí. On sám si musí život dát do pořádku. Když se o to roky snažili rodiče a nikam to nevedlo, jiná cesta už bohužel není.
Vyzařuje z něj alkoholismus, psychická nerovnováha a závist vůči svému staršímu sourozenci, který se mu snažil také nesčetněkrát pomoci. Jediné, co umí, napít se důkladně alkoholu, všem sprostě nadávat a litovat se. Tento člověk žije sám v pronájmu a rodiče ho doma zpátky nechtějí. Není se jim proč divit. Několikrát dostal varování, že se sebou má něco dělat, neudělal. Jeho život, jeho (ne)štěstí.
Děkuji za přečtení.
