Článek
Někteří se chovají slušně, ale je jich jenom hrstka
Jenom u nás v panelovém domě žije několik Ukrajinců. Na první pohled poznáte, kdo z nich žije v České republice již před rokem 2022, kdy vypukla mezi Ukrajinou a Ruskem nová fáze války. Ti, kteří jsou obyvateli České republiky delší dobu, se chovají daleko lépe, než utečenci před válkou. Hlavně nepředstírají, že neumí česky, když se něco přihodí.
Co tím vlastně mám na mysli? Nedávno jsem byla svědkem, jak se Ukrajinci mezi sebou porvali v klubu. Ani sami nevolali policii ze svých telefonů, žádali české občany, aby tak učinili. Když dojela hlídka, najednou všichni Ukrajinci předstírali, jak neumí česky. Policisté ale z výjezdu byli otrávení. Prý se tak v našem městě děje poslední dobou pořád a oni neřeší nic jiného. Jenom Ukrajince, jejich napadání mezi sebou, ale také časté napadání českých občanů.
Sama jsem před několika měsíci psala článek, jak moji kamarádku v jiném klubu v našem městě, napadla Ukrajinka, udeřila ji silně do tváře. Tento článek píši jako reakci na článek o tématu napadení Ukrajinkou. Můžete si jej přečíst. Jak vidíte, přešlo několik měsíců a chování Ukrajinců je stále hrozné. Hlavně těch do věku 40 let. Mé kamarádce se ani nikdo neuráčil zavolat, aby byl dořešen případ, kdy byla napadena Ukrajinkou. Prostě to vyšumělo.
Když jedeme na dovolenou, musíme ctít zemi, ve které jsme
Ano, tohle přirovnání je poměrně trefné. Když letíme na dovolenou například do Řecka, musíme dodržovat zásady slušného chování a pravidla země. Také musíme umět minimálně základy angličtiny. Ukrajinci si ale myslí, že si z nich budeme sedat na zadek a budeme se snad učit ukrajinsky v našich školách, abychom jim rozuměli.
Myslím si a vím, že nejsem sama, protože Ukrajinci jsou poměrně často diskuzí mezi přáteli, že by se Ukrajinci měli naučit česky, když chtějí žít u nás v republice. Kromě toho by se měli chovat slušně, pracovat a ctít, že je Česká republika přijala. Málokdo z nich si váží toho, že mají kde bydlet, mají co jíst a také mají za co chodit pařit do klubů a barů.
Jenom když se projdu po našem menším městě, vidím dost nových a drahých aut s ukrajinskými poznávacími značkami. Ne, opravdu, ze mě nemluví závist, ale spíš moje tolerance k Ukrajincům přerůstá pomalu ale jistě k nenávisti. Ale ne ke všem jejich národnosti. Někteří Ukrajinci jsou slušní, ale budu se opakovat. Bohužel jich je hrstka.
Každou chvíli člověk čte nějaký článek, že cizinec něco provedl. Většině je jasné, že oním cizincem, případně cizinkou, je prostě ukrajinská národnost. Média je nemusí krýt. My občané České republiky máme právo vědět, co se zde děje a kdo za tím stojí. Jasně, nemusím tady v Česku žít. Mohu klidně odejít. Ale já tu jsem celý život, já ctím naši republiku. Když jsem někde na dovolené, nedělám bordel pod vlivem alkoholu a chovám se slušně.
Jak tohle skončí?
To nikdo neví. Ale myslím si, že když Ukrajincům bude pořád takové chování procházet, tak nikdy neskončí. Ba naopak. Bude se jejich nevhodné chování ještě stupňovat.
Já nejsem žádný odborník na národnosti nebo na mezilidské vztahy, ale mám oči a uši. Když jdu u nás ve městě do obchodu, tak pomalu češtinu není slyšet, to samé na ulici, na dětském hřišti, že si někdy říkám, jestli jsem pořád ještě v Česku nebo na Ukrajině.
Díky za přečtení.
