Článek
Brusel, to není město, to je stav mysli. Evropská unie měla být symbolem míru, spolupráce a prosperity. Realita? Zlatý záchod pro elity, papírová gilotina pro občany a nákladná výkrmna euroúředníků, kteří o běžném životě ví asi tolik jako vegetarián o guláši.
Zatímco občan v Česku obrací v peněžence poslední dvacky před výplatou a přemýšlí, zda si má koupit máslo nebo benzín, v Bruselu se řeší zásadní otázky:
- Kolik procent z mužských zaměstnanců EU má dostatečně rozmanitý genderový projev?
- Může být průměrný evropský traktor poháněn výpary z biolevandule?
- A hlavně: Je správné mít černého Petra v dětské karetní hře?
Ekonomické dopady na občany: vítej v realitě
Zatímco se počet regulací a směrnic za posledních 10 let ztrojnásobil, životní úroveň mnoha lidí stagnuje, nebo rovnou klesá. Děkujeme, že šetříte planetu – ideálně tak, že už si ji nemůžeme dovolit.
- Energetická politika? Zatímco Německo zavírá jaderky a spaluje uhlí jak o život, obyčejný Čech dostává předžalobní upomínku, protože si dovolil v lednu zatopit.
- Zákaz spalovacích motorů od 2035? Skvělé! Budeme jezdit na kole. Ideálně do kopce. S rodinou. V dešti.
- Zelený úděl (Green Deal)? Skvělý nápad, jak zničit evropský průmysl, zvýšit ceny a udělat z elektromobilu symbol třídního boje.
Automobilový průmysl: evropský živitel pod gilotinou
Kdysi hrdý motor Evropy, dnes pacient na kyslíku. Automobilový průmysl zaměstnával desítky milionů lidí napříč EU, byl tahounem exportu, inovací i daní. A teď? Bruselské nařízení za nařízením ho žene do hrobu rychleji než neřízená klimatická konference.
- Zákaz spalovacích motorů do roku 2035? Inženýr ve Škodovce si balí kufry a hledá práci v Asii.
- Povinné emise „0“? V překladu: buď elektromobil, nebo si kup koloběžku.
- Povinné systémy „asistované jízdy“ i do aut nižší třídy? Skvělé, ale na Fabii si člověk už vezme hypotéku.
Místo toho, aby Evropa podpořila přechod realisticky, s ohledem na dostupnost, infrastrukturu a sociální dopady, přichází s ultimáty. Výsledek? Výroba mizí, technologie s ní – a zatímco se v Bruselu usmívají, montážní haly ve Střední Evropě utichají.
A mezitím Čína prodává své elektromobily do Evropy rychleji, než Brusel stihne vymyslet další zákaz parkování „na způsob, který by mohl připomínat dominanci v prostoru“.
Nesmyslná opatření: pokrok? Ne, parodie!
Bruselský úředník má zvláštní dar – dokáže ze všeho udělat problém a ještě si za to vyplatit odměnu. Některé příklady opatření, nad kterými by zaplakal i Franz Kafka:
- Banány musí být dostatečně rovné. Protože křivý banán ohrožuje integritu Unie.
- Svíčky musí mít certifikaci o neškodlivosti vůči klimatu. Romantika v EU? Jen s razítkem!
- Ryby nesmí být moc zakřivené. Patrně hrozí ideologický nesoulad s duhovou směrnicí.
- Toaletní papír musí mít označení „EU softness standard“ – minimální počet vrstev je dvě.Pro občany tvrdé reality, ale měkké hodnoty.
- V roce 2026 má být omezen prodej červené barvy v textilu – může údajně „stimulovat emoce a porušovat vnitřní mír v multikulturním prostoru.“
- Zákaz reklamy na výrobky, které „mohou evokovat pohlavní stereotyp“ – takže sbohem, panáčku Pringles.
Rozhovor s europoslancem (fiktivní)
Redaktor: Pane poslanče, občané kritizují EU kvůli přebujelé byrokracii a absurdním nařízením. Jak to vnímáte vy?
Europoslanec Jürgen von Flex: No víte, my v Evropském parlamentu především pracujeme pro budoucnost. Ano, někdy je nutné zakázat některé tvary zeleniny nebo sjednotit délku šňůrek do bot, ale to vše je pro dobro občana.
Redaktor: Myslíte, že občané opravdu chtějí, aby jogurty měly vícejazyčný název na 20 řádků?
Jürgen von Flex: Ale to je přece jazyková inkluze! Věříme, že každý má právo vědět, že jogurt je „jogurti“, „yaourt“, „joghurt“, „jogurths“ i „ヨーグルト“. Včetně nevidomých. Proto bude příští rok povinné i Braillovo písmo. I na okurkách.
Rozhovor s občanem: realita vs. regulace
Redaktor: Pane Mareši, jak vnímáte dopady evropské legislativy na každodenní život?
Josef Mareš, 62 let, důchodce z Plzně: No, za mě je to komedie. Když jsem si koupil sekanou, musel jsem podle nové směrnice dostat informaci, zda se prase mělo dobře, když chcíplo. No tak nevím. Ptali se ho?
Redaktor: Máte pocit, že EU pomáhá?
Mareš: Hele, já nejsem proti spolupráci. Ale když mě moje žena sprdne, že nesmím pálit listí, protože to narušuje evropské ovzduší, a přitom soused v Německu topí PETkama, tak se ptám – kdo je tady blázen?
A co občané? Ať jedí ESG!
Běžný člověk dnes čelí inflaci, drahotě, ztrátě jistot. A co na to Evropská komise? Doporučuje omezit konzumaci masa, létání letadlem a místo toho si koupit klimaticky neutrální jogurt v balení ze včelího vosku. Vítejte v realitě, kde emisní povolenky mají větší hodnotu než lidská práce.
Evropská unie se za poslední dekádu proměnila v experimentální laboratoř elit, odtržených od reality. Zatímco si budují novodobou říši rovnosti, solidarity a zeleného socialismu, běžný občan platí účet. A nezlobte se – je to účet bez DPH, ale zato s přirážkou za souhlas s politikou „klimatického pokání“.
Závěrem: EU dnes nepřipomíná ani tak unii, jako spíš středověké království, kde vládnou nevolení baroni s razítkem a úsměvem, zatímco poddaní svorně doufají, že příští zima bude mírná. Protože dřevo už taky není ekologické. Ale nebojte – na příštím summitu se to určitě vyřeší. Pokud se tam do té doby nepohádají o velikost croissantu.
