Karel Tichý – Lovec mafiánů, kterého se báli i uvnitř státu

Anotace:
Karel Tichý – bývalý elitní kriminalista, analytik a muž, jehož jméno se stalo synonymem pro neúnavný boj s organizovaným zločinem – patří mezi nejvýraznější postavy polistopadové bezpečnostní scény. Proslul jako „lovec mafiánů“, ale svým odhodláním se stal trnem v oku nejen zločincům, ale i některým vlivným lidem uvnitř státní správy. Tichý vyšetřoval klíčové kauzy jako Čepro, Setuzu, Radovana Krejčíře nebo vraždu Františka Mrázka. Jeho osud ukazuje, že ten, kdo se opravdu postaví mocenským strukturám a šedým zónám, často zjistí, že skutečná hrozba nečíhá v podsvětí, ale ve vrcholných patrech státního aparátu.

1. Začátky: Od kriminalisty k analytikovi „těžkých struktur“

Karel Tichý začínal jako běžný kriminalista v období, kdy se Česká republika teprve probouzela z komunistické totality a nebyla připravena na novou podobu zločinu, která s tržní ekonomikou a privatizací prudce narůstala. Zatímco veřejnost sledovala případy vražd a loupeží, Tichý se začal zajímat o složitější formy trestné činnosti – ty, které zůstávají skryté v účetních knihách, ve fiktivních fakturách a v zákoutích finančních toků.
Uvědomil si, že nejnebezpečnější zločinci už nenosí zbraně, ale luxusní obleky, a místo násilí používají právní kličky a ekonomické nástroje. Jeho specializací se stalo mapování propojení organizovaného zločinu, ekonomiky a politické moci. V této oblasti byl průkopníkem, často osamoceným hlasem, který upozorňoval na hrozby, které jiní přehlíželi – nebo přehlížet chtěli.

2. Klíčové kauzy, které Tichého kariéru definovaly

A) Radovan Krejčíř a síť korupce

Jedním z nejznámějších případů, které Tichý rozkrýval, byla zločinecká síť Radovana Krejčíře. Krejčíř se z podnikatele v oblasti chemie a obchodu s pohonnými hmotami proměnil v ikonu českého organizovaného zločinu. Začal ve velkém obchodovat s pohonnými hmotami, kde přes složité daňové podvody dokázal připravit stát o miliardy korun.
Tichý byl mezi prvními, kdo na základě ekonomických analýz identifikoval, že Krejčířovy aktivity nejsou jen „agresivním podnikáním“, ale systémovým zločinem. Jeho síť sahala k lidem v politice, státní správě i policii.
Zásadní bylo také napojení Krejčíře na státní podnik Čepro, přes který se snažil ovládnout strategické státní zásoby ropných produktů. Tichý upozorňoval, že v Krejčířově případě nejde o kriminálníka v klasickém slova smyslu, ale o architekta systému, který kolonizoval části státu.

„Zločin Krejčíře nebyl v tom, že kradl. Ale že měl pod kontrolou část státu,“ prohlásil Tichý v rozhovoru pro Echo24.

Ještě otřesnějším symbolem zneužití moci byl útěk Krejčíře při domovní prohlídce v roce 2005. Tichý tehdy varoval, že Krejčíř byl s největší pravděpodobností varován zevnitř. Únik informací podle něj nebyl náhoda – ale známka propojení mezi policií a zločinem. Kauza se stala symbolem systémového selhání a beztrestnosti.

B) František Mrázek – podnikatel, nebo kmotr?

František Mrázek, údajný boss českého podsvětí, byl dalším objektem Tichého zájmu. Mrázek, původně podnikatel v oblasti šedé ekonomiky 90. let, byl podezírán z rozsáhlého uplácení, manipulací s majetkem státu a korupce politiků napříč stranami.
Tichý na něj vedl rozsáhlý operativní spis, ve kterém mapoval Mrázkovy aktivity v oblasti privatizací, bezpečnostních agentur a politických zakázek. O Mrázkovi se hovořilo jako o „muži se zlatým mobilním telefonem“, protože měl přímé kontakty na desítky vysoce postavených osob, včetně některých poslanců a vládních činitelů.

„Mrázek nechodil s pistolí, chodil s mobilním telefonem a seznamem kontaktů. A byl nebezpečnější než 10 mafiánů z Ruska,“ uvedl Tichý.

Když byl Mrázek v roce 2006 zastřelen profesionálním odstřelovačem přímo před svým sídlem v Praze, Tichý otevřeně prohlásil, že nejde jen o vraždu, ale o akt krytí stop a umlčení člověka, který mohl svědčit proti mnohým mocným. Vražda zůstala dodnes nevyřešena, což podle Tichého jen potvrzuje, že systém nedokáže – nebo nechce – pohnat k odpovědnosti skutečné aktéry z pozadí.

C) Čepro – boj o státní zásobárnu ropy

Státní podnik Čepro, klíčová infrastruktura pro zásobování pohonnými hmotami, se ocitl pod palbou v momentě, kdy vyšlo najevo, že se jej zločinecké skupiny snaží ekonomicky ovládnout. Krejčíř a jeho lidé se pokusili vymáhat fiktivní pohledávky a připravovali se na ovládnutí strategických skladů.

Tichý jako jeden z mála upozorňoval, že jde o přímé ohrožení národní bezpečnosti. V jeho zprávách se objevila varování, že v pozadí celé operace jsou nejen zločinci, ale i lidé se silnými vazbami do státní správy, kteří pomáhali zametat stopy.

O případu se mluvilo v médiích, ale většina konkrétních vazeb a jmen byla systematicky potlačena. Tichý později tvrdil, že mu byla odebrána možnost pokračovat ve vyšetřování, a dokonce se objevily tlaky na jeho odchod.

D) Setuza – brána do politiky a holdingu Agrofert

Setuza, původně potravinářský gigant v Ústí nad Labem, se po roce 1989 proměnila v soukromý ekonomický nástroj skupin kolem tzv. „Severočeského trojúhelníku“ – napojeného na bývalé veksláky, kontrarozvědku a místní politiky. Tichý začal sledovat pohyby peněz v této firmě, které podle něj vedly až ke klíčovým osobám napříč politickým spektrem.

Tvrdil, že firma sloužila jako pračka peněz a nástroj pro ovlivňování státní politiky, a upozornil na to, že prostřednictvím Setuzy a s ní spojených podniků byla financována i některá média a volební kampaně. V době, kdy se Setuza dostala do rukou Agrofertu, se podle Tichého většina stop „vyčistila“. Přesto zůstává otázka, co všechno se skrývalo za jejím převodem a kam zmizely desítky milionů korun.

3. Časová osa: Kariéra Karla Tichého

Rok

Událost

1991–1995

Vstup do kriminální služby, první zkušenosti s hospodářskou kriminalitou

1998

Začíná cílené mapování zločineckých struktur napojených na Krejčíře

2002

Analyzuje kauzu Setuza a vazby na politické elity v severních Čechách

2005

Krejčířův útěk, Tichý varuje před únikem informací z policejních složek

2006

Vražda Františka Mrázka, Tichý požaduje nové vyšetřování

2007–2009

Odchod ze služeb, pokračuje jako nezávislý expert a konzultant

2010–2024

Spolupracuje se zahraničními bezpečnostními složkami a analytickými centry

4. Metody a přístup: Zpravodajské myšlení místo represí

Tichý se vždy profiloval jako člověk, který dával přednost důkladné analytické práci před represivními zásahy. Pochopil, že ve světě bílých límečků a právních triků nestačí zatykače – ale je potřeba dlouhodobě sledovat peníze, kontakty, politické vazby a mediální podporu.

Spolupracoval s analytiky BIS, využíval mezinárodní databáze a podílel se na vytvoření sítí podezřelých kontaktů, které se později ukázaly jako klíčové i pro zahraniční zpravodajské služby. Mnohé z jeho postupů byly zaváděny do praxe až později, kdy se ukázalo, že klasická kriminální taktika selhává proti sofistikovaným zločineckým strukturám.

„Víte, co je největší slabina českého boje s mafií? Že jí někdy kryje sám stát. Nevědomky. Nebo záměrně,“ říká Tichý.

5. Tichý vs. systém: Jak stát vyštval vlastního ochránce

Navzdory úspěchům a důležitým odhalením se Karel Tichý ocitl pod tlakem vlastního zřizovatele. Začaly se proti němu šířit dezinformace, čelil vnitřním šetřením a byl systematicky odstavován od kauz, které ohrožovaly „velké hráče“. Někteří z nich seděli v parlamentu, jiní v představenstvech státních firem.

Tichý později mluvil o tom, že systém, který měl chránit občany, se začal chránit sám – i za cenu, že odstraní poctivého policistu.

„Když jsem byl nejblíž velkým hráčům, odebrali mi případ. Nezákonně. Protože věděli, že nemlčím,“ řekl pro Seznam Zprávy.

6. Varovný závěr: Co nám příběh Karla Tichého říká o Česku?

Příběh Karla Tichého není pouze osudem jednoho vyšetřovatele. Je testem českého právního státu, který v kritických momentech nedokázal ochránit ty, kdo stáli na jeho obranu. Tichý ukázal, že organizovaný zločin v Česku neskončil v 90. letech – jen změnil tvář a způsoby.

Jeho varování, že stát může být zároveň nástrojem ochrany i nástrojem krytí, rezonuje dnes možná ještě silněji než tehdy. Pokud totiž systém umlčí vlastní ochránce, kdo potom zůstane?

„Dnes už mafie nikoho nezabíjí. Nemusí. Stačí mít právníky, účetní a přátele v parlamentu. To je jejich nová síla,“ shrnuje Tichý.

7. Návrat starých struktur: Dozimetr, Motol a ozvěny devadesátek

Ani po letech mimo přímý výkon služby Karel Tichý neztratil přehled o tom, kde a jak se pohybuje organizovaný zločin – jen už nejde po zbraních, ale po zakázkách, dotacích a veřejném vlivu. Dvě nedávné kauzy – Dozimetr a Motol – podle něj nejsou žádnou novinkou, ale sofistikovaným pokračováním starých schémat, která tu byla už v době Mrázka a Krejčíře.

V případu Dozimetr, kde figuruje Michal Redl – dávný „kolega“ Krejčíře a známá postava z Tichého dřívějších spisů – Tichý nevidí překvapení, ale důkaz, že státní struktury si ponechaly slabiny, o kterých se už dávno vědělo. Redl se v minulosti vyhýbal trestnímu stíhání díky psychiatrickému posudku, což podle Tichého „vypovídá víc o systému než o zdraví obviněného“. Dnes je z něj údajný šéf korupční sítě v pražském dopravním podniku – jen už bez nutnosti skrývat se v podsvětí. „Překvapilo mě, kolik jmen v obvinění chybí. Ale nepřekvapuje mě, že jsou to právě ta jména, která mají styky.To je vzorec, který znám až příliš dobře,“ komentoval Tichý.

Kauza Motol zase podle Tichého ukazuje, jak se peníze a moc přesunuly z ulice do nemocnic a kanceláří. Přes systém fingovaných zakázek a manipulovaných výběrových řízení údajně docházelo k odlivu financí mimo stát. Tichý varuje, že některé scénáře, které dnes vyšetřuje policie, byly už před deseti lety popisovány v neveřejných analytických zprávách, jen tehdy „nebyla politická vůle je brát vážně“.

„To, co dnes vidíme v Dozimetru nebo Motole, je jen digitalizovaná verze devadesátkového chaosu. Dřív jste potřebovali pistolníka. Dnes vám stačí advokát, správná faktura a kamarád v radě města,“ říká Tichý.
„A když už mafie není na ulici, neznamená to, že zmizela. Jen přešla na úřady.“

Tyto kauzy podle něj jen potvrzují, že organizovaný zločin nikdy neopustil veřejný prostor – pouze se přizpůsobil. A stát, namísto systematické obrany, často jen přehlíží, přehazuje odpovědnost nebo mlčí.

Citace a prameny