Článek
Most. Město, které se už dávno přestalo přetvařovat. Kde se rypadla zakousla do země a zanechala za sebou jizvy, a kde se naděje často rozplynula dřív než ranní mlha nad jezerem. Právě sem, do této bašty syrové reality, se stěhuje festival Let It Roll. Milovice si spokojeně oddechly, že se zbavily té „toxické mládeže“ a „nadměrného hluku“, který by mohl snad poškodit jejich křehkou venkovskou idylu. A tak, s otevřenou náručí – a možná i cynickým úsměvem, který říká „co nám ještě zbývá, že jo?“ – Most vítá desetitisíce fanoušků drum and bassu. Připravte se na to, že následující řádky nebudou pohlazením po duši. Budou spíš jako basová linka, která vám projede až do morku kostí, protože realita, která se rozprostírá pod závojem festivalových světel, je přinejmenším… zajímavá. A nenechte se mýlit, sarkasmus bude naším průvodcem touto fascinující kapitolou mosteckých dějin.
Festival Let It Roll se přesouvá do Mostu, což vyvolává smíšené reakce. Zatímco organizátoři a fanoušci se těší na novou kapitolu, místní obyvatelé a úřady čelí výzvám spojeným s hlukem, bezpečností a dopady na komunitu. Tento přesun otevírá diskuzi o kompromisu mezi kulturními akcemi a potřebami rezidentů, a o tom, jak se město Most vypořádá s nálepkou „centra zábavy“, která ho nyní bude doprovázet.
Most – Město, které už dávno ztratilo iluze, ale nikdy neztratilo rytmus. Město, kde betonové paneláky shlížejí na pozůstatky průmyslové slávy, pomalu mizící za obzorem, a kde se šedá realita denního přežívání mísí s neonovým snem o lepším zítřku – nebo aspoň o lepším večeru, který nabídne únik od všednosti. Je to místo, kde se život neřeší, ale žije – intenzivně, bez zábran, a s neodbytnou touhou po jakékoli formě zapomnění nebo opojení, která se naskytne. Každý nový den je jen další kapitolou v nekonečném příběhu, kde se hledá něco, co by rozčeřilo stojaté vody.
Zatímco Milovice, se svou snahou o venkovskou idylu a předstíranou starost o křehké nervy svých občanů, slavily malé, ale o to hlasitější vítězství zdravého rozumu a místních obyvatel nad toxickými basy a zjevně „ztracenou mládeží“, Most otevřel své brány s nadšením, jakým kdysi biblický Jeruzalém vítal poutníky elektronické extáze. Triumfální pochod basů a syntezátorů do tohoto severočeského „centra vesmíru“ byl nevyhnutelný. Když tamní zastupitelstvo v Milovicích, zřejmě vyděšené představou „nadměrného hluku“, „zvýšené kriminality“ a snad nejvíce „nechutných pohybů do rytmu po 22. hodině“, s kopnutím vyhodilo Let It Roll ze svého pozemského ráje klidu a pořádku, bylo nad slunce jasné, že festival bude hledat novou domovinu. A co je lepšího než město, kde je pervitin tak běžný jako krupice ve školní jídelně, kde zásoby tohoto lokálního „pokladu“ proudí z panelákových sklepů a okolních měst s rychlostí blesku, a kde noční klid končí obvykle střelbou, nebo alespoň pořádným křikem z okna opilých nebo zdrogovaných duší? Most je zkrátka připraven na všechno, protože už zažil (a stále zažívá) mnohem horší věci než jen hlasitou hudbu. Vždyť Most, to je místo, kde se život neřeší, ale žije – intenzivně a bez zábran, s otevřenou náručí pro každou událost, která alespoň na chvíli rozptýlí ponurou realitu.
Most to vzal jako výzvu, jako manifest. „My tady máme prostor, pochopení, zkušenost s chemií i panelovou akustikou, vyvinutou během desetiletí života v blocích postavených tak, aby pohltily co nejvíce hluku z těžkého průmyslu a nočních rvaček. My víme, co je neklid, a my se ho nebojíme. Vítejte doma, vy ztracené ovce elektroniky, vy hledači basového osvícení,“ mohlo by stát na transparentu nad vstupem k Jezeru Most, kde se dříve těžilo uhlí a teď se bude těžit energie z davu. Místo bývalého povrchového dolu, které mělo být ukázkou rekultivace a ekologické obnovy a symbolem zelenější budoucnosti, se nyní stává epicentrem basových otřesů, oblaků sladkého kouře a kolektivní ztráty paměti, která se rozpustí v mlze ranního úsvitu, jen aby se vrátila s dalším západem slunce. Zelené kopce se promění v amfiteátr, kde tisíce těl vibrují v dokonalé symfonii s duněním subwooferů, a kde se jediným cílem stává prožít každý okamžik na plné pecky, zapomenout na faktury, nezaměstnanost a nekonečnou šedou.
Zatímco jiná města zvažují akce s ohledem na komunitu, s rozmyslem a obavami o klid a pořádek, s nekonečnými povoleními a sousedskými dohodami, Most jde jinou, odvážnější cestou. „Když už máme nálepku, když už jsme jednou provždy definováni jako ‚ti druzí‘, ‚ti s problémy‘, ‚ti, co si za to můžou sami‘, tak ať to aspoň hraje nahlas. Ať to stojí za to, ať se to nese celým údolím a budí i ty největší spáče, ať se ví, že Most žije, i když po svém,“ zdá se, že zní nepsané krédo tohoto města, které se naučilo přijímat svou reputaci s cynickým úsměvem.
Nejde totiž jen o festival. Jde o symbol, o deklaraci. Milovice si vybraly klid, harmonii a záchodky bez zbytků MDMA, vybraly si předstíranou idylu, pečlivě udržovanou fasádu. Most si vybral bas, třes, pot a zpocené náctileté v síťovině, kteří se snaží najít smysl života v nekonečném „wobble“, v kolektivním transu, který je vytrhne z každodenní šedi, z neuspokojivé práce a prázdných slibů. Zatímco ve Středočeském kraji se úzkostlivě diskutovalo, jestli 95 decibelů v noci není už příliš pro křehké uši místních obyvatel, v Mostě se měří úspěch akcí počtem tiktokerů, kteří zkolabovali v mokrém stanu, počtem prázdných lahví od energy drinků a počtem epických příběhů, které se vyprávějí ještě dlouho po tom, co utichnou poslední basy. Pro Most je to prostě jeden z prvků jeho verze „chleba a her“ – místo gladiátorů se na scéně pohybují DJové, místo panem et circenses se nabízí bas a extáze.
Let It Roll má vše, co město Most dlouho hledalo – kulturu, návštěvníky a iluze, že všechno může být ještě v pořádku, pokud to doprovází správný beat. Je to jakási kolektivní terapie, kde se staré rány léčí novou hudbou, kde se zapomíná na minulost a s nadějí (byť chemicky navozenou) se hledí k dalšímu beatu. A tak není divu, že primátor města festival nejen schválil, ale také slavnostně přestřihl pásku – tentokrát ne před supermarketem nebo nově zrekonstruovanou lavičkou, ale přímo před hlavní stageí, v záři stroboskopů a za jásotu davu. Mluví se dokonce o tom, že by mohl vystoupit jako DJ „PRIM BASS“ v rámci warm-up setu, čímž by definitivně stvrdil toto bizarní, leč dokonale symbiotické spojení.
Drogy? Samozřejmě. Ale s úsměvem a náramkem.
Je naprosto logické, že na každém hudebním festivalu najdete stánky s pitím, s jídlem, s merchem – a pak ten neoficiální „sortiment“, který se tváří nenápadně, ale šíří se rychleji než line-up na sociálních sítích. Na Let It Rollu v Mostě to bude podle všeho ještě barvitější, a hlavně, lokálnější, s hlubokými kořeny v místní kultuře. Očekávat můžete:
* MDMA (růžová, žlutá, někdy s logem Einsteina – pro ty, co chtějí být chytří a rozplývat se nad vesmírem, než se rozplývat jen tak, v bezpečí kolektivní euforie, kde se i ty nejtemnější myšlenky promění v zářivé bublinky)
* Ketamin (pro ty, co chtějí tančit v jiné dimenzi, nejlépe někde bokem, aby nezavazeli, ale hlavně aby se dostali do „K-hole“ a zapomněli na mosteckou realitu, na fakt, že venku je zase šedivý panelák a zítra se musí do práce, pokud nějakou mají)
* Pervitin (lokální značka, označeno jako „dovoz z Litvínova“ – čerstvé z výroby, přímo od zdroje, distribuované z dealerwagenů – koloběžek a elektrokol, které budou pravidelně zásobovat festival ze sídliště Stovka a dalších okolních čtvrtí, s efektivitou moderní logistiky, rychleji než kurýři pizzy, kteří by se báli vstoupit do některých ulic)
* Kokain (zde označovaný jako „luxusní bílá“ – tedy pro ty, kteří zabloudili z Prahy a ještě jim zbyly nějaké peníze na demonstraci statusu, nebo pro místní „elitu“, která se snaží držet krok s velkým světem, i když ví, že je to jen iluze, která rychle pomine)
* LSD (většinou podávané jako festivalový suvenýr ve formě nálepky – stačí olíznout a svět se otočí naruby, ideální pro prohlížení jezera Most z jiné perspektivy, kde se bývalý důl promění v mystickou krajinu plnou barev a nečekaných tvarů)
* Xanax a další benzodiazepiny (pro chillout fázi mezi dvěma stage – ideální na překonání ranní kocoviny, než se začne znovu, nebo pro ty, co už prostě nedávají ten basový nápor a potřebují se vypnout, utopit se v tichu a klidu, který je pro Most jinak tak vzácný)
* THC produkty (včetně brownies, jointů a vapíků s příchutí „mostecký skunk“ – pro ty, co hledají klid před bouří, nebo pro ty, co prostě chtějí jen „chillovat“ a sledovat dění z bezpečné vzdálenosti, aniž by museli aktivně participovat na chaosu, jen se v něm tiše rozpustit)
* A občas i něco, co si lidé myslí, že je droga, ale je to jen drcený Panadol (pro ty, co už si všechno spotřebovali, ale placebo efekt je taky efekt, že ano, zvláště když už nic jiného nezbylo)
Nutno dodat, že oficiálně samozřejmě bude platit nulová tolerance, přítomnost security a prevence. Ale neoficiálně? V Mostě už víme, že prevence bez obsahu je jako detox bez odvykání – jen PR a voda v kelímku, a že skutečný život se odehrává mimo zraky kamer a nablýskaných brožur. Je to jen divadlo pro vnější svět, zatímco uvnitř se hraje jiná hra, hra na přežití a na okamžité uspokojení.
A pokud by snad někoho napadlo, že by se na festivalu mohl objevit stánek K-centra s nabídkou výměny injekčních jehel a edukačními letáky o závislosti – pořadatelé jasně vzkazují: „Díky, ale nechceme kazit atmosféru. To je na pondělí, na chladnou realitu po probuzení z víkendové extáze, ne na víkendovou jízdu. Návštěvníci přece nepřišli na přednášku, na sezení s terapeutem, ale na rave, na místo, kde se realita rozpouští v rytmu a kde se problémy odkládají na neurčito. Zdravotní osvěta je fajn, ale ne mezi burgerem a basovým peklem, tam se jede jen na plný plyn. Tady se léčí duše rytmem, ne letáky, které by nikdo nečetl a stejně by si nikdo nic nepamatoval.“
Místní reakce? Rozdvojené jako osobnost po třech dávkách MDMA.
Zatímco mládež, s očima plnýma naděje a očekávání, hlásí euforii a vidí v Let It Rollu spásu a vrchol roku, starousedlíci se připravují na dlouhé bezesné víkendy, které budou plné dunění a občasných výkřiků z dáli, jež budou prořezávat noční ticho. „Já už slyším ty vibrace teď, a to jsem hluchá. A ten smrad, ten sladký kouř, ten mi leze i do paneláku, do záclon, do matrace,“ říká paní Květoslava z třetího patra na Zahražanech, z oken jejího bytu bude mít dokonalý výhled na basové peklo, jehož zvuk bude pronikat i skrze zavřená okna. Jiní se naopak těší. Majitelé večerek a non-stop obchodů hlásí mimořádné zásoby energy drinků, chipsů a kondomů, které se budou prodávat jako teplé rohlíky, přinášející tak kýžené ekonomické oživení do ulic, které jinak zejí prázdnotou. A městská policie? Ta dostane noční posily, aby udržela zdání pořádku, a nový interní manuál s názvem „Jak rozeznat tanec od epileptického záchvatu při světelném stroboskopu“, doplněný o kapitoly „Identifikace zfetovaného turisty vs. místního, který už je prostě jen takový a takto se chová každý den“ a „Jak zachovat poker face, když vidíte někoho tancovat s křovím v ruce a tvrdit, že to je jeho nový mazlíček“.
Závěr? Let It Roll a Most – konečně spojení, které dává smysl.
Co jiného by mělo být hlavním festivalem Mostu než Let It Roll? Město, které už prošlo deindustrializací, dezinformací i devastací veřejného prostoru, kde se naděje pomalu vytrácela s každou zavřenou továrnou, má teď šanci stát se basovou Mekkou, centrem elektronické hudby, kam se sjede celá republika hledat zapomnění a chvilkové štěstí. Most neřeší, co všechno může ztratit, protože už toho tolik ztratil, že pár dalších ztrát už nic nezmění. Most si říká: „Co nám ještě zbývá? Pojďme si aspoň zatancovat. Pořádně. Do rána. A pak znova. Pojďme si dát ten náš mostecký chléb a hry, ať už to stojí, co to stojí.“ V Mostě se prostě nikoho a ničeho nebojí. Ani sami sebe.
Zamyšlení nad přesunem Let It Roll do Mostu ve mně zanechává hořkou pachuť a řadu otázek, které přesahují pouhou logistiku festivalu. Na jedné straně se nám nabízí pohled na město, které se zdá být smířené se svou nálepkou „problémového“ regionu. Otevřená náruč Mostu pro akci, kterou jiné město odmítlo kvůli obavám z hluku a kriminality, vyznívá jako cynické prohlášení: „Když už jsme jednou vnímaní špatně, tak ať to stojí aspoň za to a hraje nahlas.“ Je to jakási zoufalá snaha o „chléb a hry“ v moderním pojetí, nabídka kolektivní extáze jako dočasné anestezie na bolavou realitu. V tomto kontextu se festival stává spíše symptomatickou léčbou než skutečným řešením, povrchním leskem na hlubší problémy.
Na straně druhé nelze ignorovat potenciální pozitivní vlivy. Festival přinese do Mostu tisíce návštěvníků, což by mohlo znamenat ekonomickou injekci pro místní podnikatele – večerky, ubytování, dopravu. Pro mládež, která v regionu často postrádá příležitosti a kulturní vyžití, může být Let It Roll zábleskem „velkého světa“ a vítaným rozptýlením. Může posílit pocit sounáležitosti a nabídnout únik z každodenní šedi. Otázkou však zůstává, kde je ta neviditelná hranice mezi pozitivním oživením a pouhým prohloubením existujících problémů. Kde končí „kultura“ a začíná nekontrolovaná scéna? Kde se z festivalu stane jen katalyzátor pro distribuci a užívání látek, které už v Mostě bohužel zakořenily? Je přijetí takové akce skutečným „vykročením vpřed“ nebo jen další rezignací na snahu o hlubší, systémové změny? A co na to místní obyvatelé, kteří nemají s drum and basem nic společného a kteří se budou muset po několik dní smiřovat s nepřetržitým duněním a narušením nočního klidu, zatímco primátor se možná bude chystat na DJ set? Tyto otázky zůstávají viset ve vzduchu, stejně jako tóny basů nad jezerem Most.
