Článek
Skutečný případ ekologického selhání v Milovicích si žádá nejen vyšetření, ale i satiru jako lék – aby absurdita nezůstala bez ozvěny a veřejnost neusnula pod vrstvou azbestu.
Vědecké experimenty s lidskou naivitou dosáhly nového vrcholu. V bývalém vojenském prostoru Milovice vznikl projekt, který můžeme bez přehánění označit za unikát v evropském měřítku: tajná skládka azbestu, zamaskovaná jako revitalizace brownfieldu. Režie? Dva podnikatelé, tři úředníci, jedna šlichta a milionová faktura pro daňového poplatníka.
Zatímco jiná města se chlubí obnovou nábřeží nebo výsadbou zeleně, Milovice nabízejí „nadstandardní plicní výzvy“ s příměsí stavební nostalgie. Přičemž zůstává otázkou, zda víc dusí samotný azbest, nebo systém, který to celé umožnil.
Vstupte do Azbestlandu: zóny, kde se dýchá minulost
Původní plán byl jednoduchý: starý armádní areál proměnit v moderní zónu pro podnikání a bydlení. Místo toho se areál proměnil v radioaktivní Disneyland, kde si můžete zahrát na život, ale bez možnosti uložení. A jak se ukazuje, někdo na tom přeci jen vydělal.
Oficiálně šlo o „terénní úpravy“, které však ve skutečnosti znamenaly nelegální ukládání obrovského množství stavebních odpadů včetně azbestu. A protože jsme v Česku, dokumenty byly v pořádku, razítka seděla – a svědci zmizeli jako důkazy v šanonu 234/2018-SKLA.
Seznam aktérů: Kdo si hraje s azbestem, ten si hraje s životem (ostatních)
V celé kauze figuruje pět obviněných osob. Dva podnikatelé, kteří se rozhodli pojmout ekologii „jinak“, a tři úředníci – lidé, kteří měli stát na straně zákona, ale zřejmě měli raději „zjednodušování procesů“ než paragrafy.
Jeden z úředníků podle policie přímo schválil dokumentaci, ve které chyběla jakákoliv zmínka o odpadech. Další dva zřejmě kontrolovali papíry pouze optikou: ‚Má to kulaté razítko? Má. Dobrý.‘
Fiktivní rozhovor s obviněným podnikatelem:
Redaktor: Pane Novotný, policie vás viní z nelegálního nakládání s nebezpečným odpadem. Jak to komentujete?
Podnikatel Novotný: Podívejte se, my jsme chtěli revitalizovat prostor, dát mu duši. Že tam byl azbest? To je relativní. Dnes je všechno nebezpečné – i Facebook.
Redaktor: Ale šlo o stovky tun stavebního odpadu.
Novotný: Ano, ale víte, kolik stojí ekologická likvidace? A co kdyby to časem bylo kulturní dědictví? Památkově chráněná škvára!
Redaktor: A kdo by měl zaplatit odstranění azbestu?
Novotný: No přece stát. Od toho ho máme, ne?
Fiktivní rozhovor s obviněným úředníkem:
Redaktor: Měl jste jako úředník podepsat dokumenty umožňující skládkování toxických látek?
Úředník Dvořák: Já jsem dokumenty podepsal v dobré víře. Všechny byly krásně svázané, bez překlepů, font Arial. Neviděl jsem důvod je číst.
Redaktor: Ale šlo o schvalování ekologické zátěže.
Dvořák: Uznávám, to jsem možná podcenil. Ale tehdy byl velký nápor žádostí, a navíc mi zrovna nefungoval Outlook. Všechno se to nějak semlelo.
Redaktor: Kdo by měl zaplatit škody?
Dvořák: Ideálně někdo jiný. Ale pravděpodobně to zase skončí na státu. To se u nás říká „řešení ve veřejném zájmu“.
Kdo zaplatí škody?
Zasažený areál bude muset být dekontaminován. Odhad nákladů? Několik desítek milionů korun. Odpovědnost? Všichni mlčí, stíhání probíhá, a peníze nakonec půjdou z veřejných rozpočtů. Protože v Česku platí jednoduché pravidlo: Soukromý zisk, veřejné škody.
Další plány v Milovicích?
Podle interních informací by mohla vzniknout naučná stezka „Po stopách eternitu“, kde si děti budou moci z blízka osahat historii bez ochranných pomůcek. V plánu je i nové logo města: Milovice – zátěž pro život, památka pro budoucnost.
Místní škola už připravuje nový výukový modul s názvem: „Ekologie ve státě, kde se ztrácejí odpovědní lidé dřív než důkazy.“
Závěrečné zamyšlení autora
Za každým groteskním příběhem české byrokracie se skrývá vážný problém. V tomto případě jde o systematické selhání kontroly, ztrátu důvěry v instituce a především veřejnou normalizaci nezodpovědnosti. Když tři úředníci podepisují něco, co nečetli, a dva podnikatelé kalkulují s tím, že „to projde“, společnost je už dávno v morálním minusu.
Azbest je tichý, dlouhodobý zabiják. Stejně jako lhostejnost. A zatímco o tom píšeme s ironií, někdo jiný v Milovicích dnes vdechuje cizí rozhodnutí.
Na základě skutečné události: Kvůli kontaminaci areálu Milovice azbestem policie stíhá pětici lidí
