Národní protidrogová centrála a brigádní generál Jakub Frydrych: Válka bez iluzí

Úvod: Na pomezí represivní linie a strategického myšlení

Národní protidrogová centrála (NPC) je elitní složkou Policie České republiky, zaměřenou na boj proti nejzávažnějším formám drogové trestné činnosti. Od svého vzniku v roce 1995 se profilovala jako klíčový aktér nejen v oblasti represe, ale i strategické analýzy, mezinárodní spolupráce a tvorby protidrogových politik. Od roku 2009 stojí v jejím čele brigádní generál Jakub Frydrych, odborník s výrazným analytickým a mezinárodním přesahem, který je zároveň jedním z nejvlivnějších hlasů v evropské debatě o drogové politice.

„Drogová kriminalita není jen otázkou policie – je to celospolečenský problém, který začíná u dostupnosti látek a končí u rozvrácených rodin a zničených komunit.“
— brig. gen. Jakub Frydrych

Zdroj:
Frydrych, J. (2022). Úvodní slovo: Drogová kriminalita jako celospolečenská výzva. In: Sborník z Národní konference o drogové problematice, Praha, Úřad vlády ČR, s. 6–7.

Struktura a poslání NPC

NPC je organizačně začleněna pod Národní centrálu proti organizovanému zločinu (NCOZ), ale její autonomní zaměření a dlouhodobě vysoce specializovaný personál ji činí relativně samostatnou jednotkou. Zaměřuje se zejména na:

NPC v roce 2023 evidovala více než 4 000 registrovaných drogových trestných činů, z nichž většina souvisela s nelegální výrobou, distribucí a dovozem psychotropních látek. V praxi však pracuje především na případech s vysokou společenskou nebezpečností, často s mezinárodním přesahem.

Jakub Frydrych: Policista s vizí i kritickým hlasem

Brigádní generál Jakub Frydrych (nar. 1972) je absolventem Policejní akademie ČR a dlouholetý expert v oblasti drogové kriminality. Do čela NPC se dostal ve věku 36 let, což bylo na tu dobu výjimečné. Je známý svým důrazem na analýzu dat, spolupráci s výzkumnými institucemi a otevřenou komunikaci s veřejností, ale také jako kritik neefektivní a zastaralé legislativy v oblasti drog.

Frydrych opakovaně varuje před:

Jeho hlas získal respekt i na mezinárodních fórech – je pravidelným řečníkem na konferencích OSN, členem expertních pracovních skupin Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), spoluautorem české Strategie protidrogové politiky do roku 2025 a konzultantem Evropské komise pro oblast syntetických drog.

Klíčové případy pod vedením Frydrycha

Za éry Frydrychova vedení NPC rozkryla řadu významných případů, z nichž nejvýznamnější jsou:

Vztah k politice a veřejnosti

Ačkoliv se Frydrych drží stran politiky, nebojí se komentovat klíčová témata veřejné debaty. Kritizoval například některé návrhy na legalizaci konopí bez širší odborné diskuse, a zároveň podpořil myšlenku harm reduction (minimalizace škod) a terénní práce ve vyloučených lokalitách.

Je zastáncem pragmatického přístupu: „Nejsme v křížové výpravě. Drogový trh nelze vymýtit, ale můžeme ho narušovat, kontrolovat a eliminovat jeho nejnebezpečnější části,“ uvedl v rozhovoru pro ČRo Plus v roce 2022.

Výzvy do budoucna

NPC čelí rostoucí profesionalizaci zločineckých skupin, zejména z oblastí Balkánu, Vietnamu a Jižní Ameriky. V posledních letech zaznamenává také masivní růst syntetických kanabinoidů, designer drugs a opioidů typu fentanyl, které jsou levnější, ale vysoce nebezpečné.

NPC proto prosazuje:

Závěr: Nepohodlný profesionál v zemi protichůdných zájmů

Jakub Frydrych zůstává jedním z nejrespektovanějších, ale i nejméně politicky ovlivnitelných profesionálů české represivní scény. NPC pod jeho vedením kombinuje policejní výkonnost, mezinárodní prestiž a odbornou erudici – v prostředí, kde jsou drogy často vnímané jen jako morální nebo ideologický problém.

Frydrychova éra představuje dobu nepopulární profesionality, která místo gest preferuje statistiku, místo razií dlouhodobé infiltrace, a místo „nulové tolerance“ trpělivou a mnohovrstevnou strategii. A to je možná to, co český drogový boj potřebuje nejvíc.

Podle autora článku se drogová kriminalita nedotýká jen uživatelů či pachatelů – zasahuje každodenní život tisíců slušných lidí, kteří jsou opakovaně konfrontováni s drobnou kriminalitou, agresivitou závislých osob, rozkladem veřejného prostoru a pocitem bezmoci. Tito občané jsou často obětmi krádeží, vloupání, vandalismu nebo výhrůžek, a přesto zůstávají mimo hlavní zájem státu. Největším spojencem drogového prostředí je však netečnost a pasivita společnosti, která mlčky přihlíží, přehlíží nebo tiše toleruje zjevné známky obchodu a užívání drog ve svém okolí. Letargie veřejnosti a lhostejnost institucí tak ve výsledku umožňují šíření jevu, který se dávno vymkl z podsvětí a zakořenil se v běžném veřejném prostoru – od parkovišť a vchodů až po školní hřiště.

Pokud nebude stát důsledněji řešit drogovou kriminalitu a její hlubší příčiny, čeká nás budoucnost, v níž se hranice mezi běžným veřejným prostorem a prostředím narušeným závislostí zcela smaže. Města se promění v místa se zvýšeným výskytem násilí, deziluze a sociálního rozkladu. Mladí lidé vyrůstající v prostředí, kde je obchod s drogami běžnou součástí života, ztrácejí nejen důvěru ve spravedlnost, ale i smysl pro odpovědnost. Tato trajektorie nevede pouze k růstu kriminality, ale k erozi základních hodnot společnosti – bezpečí, solidarity a práva. Čím déle budeme váhat, tím vyšší cenu zaplatíme – nejen v číslech, ale v generacích.

Instituce a strategie