Článek
Tento článek není zaměřen proti žádné menšině jako celku, ani nevyzývá k nesnášenlivosti vůči jakékoli etnické, národnostní či sociální skupině. Kritická pozornost je zde věnována konkrétním jevům a strukturám, které se prokazatelně podílejí na páchání trestné činnosti, zneužívání veřejných prostředků a narušování bezpečnosti. Cílem není stigmatizace komunit jako takových, ale upozornění na reálné problémy a jejich nositele – bez ohledu na jejich původ. Udržení spravedlivé a bezpečné společnosti vyžaduje otevřenou debatu o selháních i o neúspěšných integračních modelech, a to i tehdy, když se tato debata dotýká citlivých témat. Odlišujme jednotlivce a skupiny, které žijí v souladu se zákony, od těch, kteří je systematicky porušují – právě kvůli ochraně těch slušných z řad všech komunit.
Statistika není předsudek
Podle Výroční zprávy Policie ČR za rok 2023 došlo v Ústeckém kraji k nárůstu majetkové kriminality o 8 % a drogové kriminality o 12 % oproti roku 2022 (zdroj). Nejproblematičtějšími okresy z hlediska kriminality zůstávají Most, Ústí nad Labem a Teplice.
Dlouhodobě přitom platí, že kriminalita je často koncentrována do vyloučených lokalit, kde žijí lidé bez ohledu na etnický původ – typicky v prostředí s nízkým vzděláním, nezaměstnaností a nedostatečným výkonem veřejné správy. Na Mostecku je například lokalita Chanov často medializována, ale obdobné problémy najdeme i v čistě majoritních sídlištích, jako jsou některé části Litvínova nebo Bíliny.
Kriminalita a etnicita? Ne přímá úměra, ale sociální vazba
Je důležité zdůraznit, že kriminalita není „vlastností“ určitého etnika, ale spíše důsledkem sociálních podmínek, ve kterých se určité skupiny nacházejí častěji než jiné. Například výzkum Agentury pro sociální začleňování (2022) uvádí, že v sociálně vyloučených lokalitách žije kolem 95 000 obyvatel, z nichž asi 80 % tvoří příslušníci romského původu (zdroj PDF).
To samo o sobě nevypovídá o kriminální činnosti, ale o míře marginalizace – která může vést ke kriminalitě, pokud selhávají preventivní mechanismy jako školní docházka, práce s rodinou či výkon sociální práce.
Vietnamská komunita a drogy? Jen zlomek, nikoli pravidlo
V médiích i policejních zprávách se objevují případy, kdy jsou pachatelé drogové kriminality vietnamského původu. Typicky jde o případy nelegálních pěstíren konopí nebo pašování prekursorů. Například v roce 2021 rozbila Národní protidrogová centrála síť napojenou na výrobny v Litvínově a Chebu, řízenou občany vietnamské národnosti (zdroj: NPC, Výroční zpráva 2021).
Je ale nutné připomenout, že většina vietnamské komunity se do podobných aktivit nezapojuje a podniká legálně, především v gastronomii a maloobchodu. Zobecňování je nevědecké a škodlivé.
Bezpečnost občanů: realita vs. pocit
Podle průzkumu CVVM (2023) považuje 62 % obyvatel Ústeckého kraje bezpečnost v místě bydliště za „spíše dobrou“ (zdroj). Na druhou stranu, 38 % má obavy ze zvyšující se kriminality, zejména v nočních hodinách a v okolí heren či ubytoven.
Pocit ohrožení se zvyšuje tam, kde je slabá přítomnost policie a kde se rezidenti setkávají s projevy vandalismu, rušení nočního klidu či otevřeným užíváním drog na veřejnosti.
Odpovědnost politiků? Ano – ale konkrétně
Část veřejnosti viní z nečinnosti politiky – často oprávněně. Například vedení města Most opakovaně čelí kritice za nedostatečné řešení hazardu, bezpečnostních kamer a osvětlení v problémových částech města. Důvodem může být i provázání některých komunálních politiků s byznysem okolo ubytoven či heren, což opakovaně popisují místní investigativní novináři (např. HlídacíPes.org – Most 2022).
Namísto paušálních obvinění je ale nutné ukazovat na konkrétní pochybení – např. nezveřejněné smlouvy, problematické dotace či střet zájmů v rámci městských zakázek.
Co lze dělat?
- Posílit sociální práci a terénní programy, zejména v lokalitách s vysokým výskytem trestné činnosti.
- Zvýšit přítomnost městské i státní policie, včetně mobilních hlídek a kamerových systémů.
- Omezit provoz heren a zneužívání ubytoven, např. zavedením městských vyhlášek (např. jako v Litoměřicích či Děčíně).
- Zlepšit školní docházku a podporu dětí z chudého prostředí, což je jeden z nejúčinnějších nástrojů prevence kriminality (viz doporučení OECD 2021, zdroj).
Zatímco kriminalita sílí a veřejné prostředky mizí v sítích klientelismu, velká část společnosti zůstává apatická – ukolébaná neustálou nabídkou zábavy, festivalů, sportovních akcí a médií, která odvádí pozornost od zásadních problémů. Tento fenomén, známý již ve starém Římě jako „chléb a hry“, funguje i dnes: občan dostane kulturu, koncert a levný zážitek – výměnou za mlčení o korupci, úpadku bezpečnosti či ztrátě spravedlnosti. Strach z otevřeného pojmenování skutečnosti a obava být označen za „netolerantního“ vede k autocenzuře. Lidé raději mlčí, přizpůsobují se a stáhnou se do soukromí, i když jejich ulice mění svůj charakter a pravidla hry určují jiní. Tak vzniká prostor, kde bezpečí přestává být prioritou – a kde svoboda není chráněna, ale pouze předstírána.
Nabízí se otázka, zda není tento fenomén spojen i s dlouhodobým poklesem intelektuální úrovně a kritického myšlení v západní společnosti, která stále častěji volí pohodlí před pravdou.
Jak uvádí autor tohoto textu na základě dlouhodobého pozorování situace v Litvínově, Mostě a Děčíně: „Obce, města a stát selhávají ve strategii řešení problémů vyloučených lokalit, často pouze přesouvají problémy jinam, místo aby posílily místní komunity.“
Tito jedinci žijí většinou v izolovaných vilových čtvrtích, kde jsou obklopeni podobně situovanými elitami, což vytváří uzavřenou sociální bublinu, do níž se neprolamují skutečné výzvy a potřeby širší veřejnosti. Tato odtrženost od reality každodenního života obyvatel v problémových lokalitách ztěžuje efektivní implementaci politických rozhodnutí, řeč která by skutečně odpovídala potřebám těch, kteří se potýkají s problémy jako je drogová kriminalita, nezaměstnanost či sociální vyloučení. Taková situace vede nejen k neefektivnosti rozhodovacích procesů, ale i k nárůstu frustrace obyvatel vůči těm, kdo mají rozhodovací pravomoci, přičemž ti často nevidí ani důsledky svého jednání pro místní komunity.“
Závěr a zamyšlení: Kde končí tolerance a začíná ochrana slušných lidí?
Tolerantní a otevřená společnost je znakem civilizace. Ovšem i tolerance má své limity – pokud přestává chránit slušného občana, který dodržuje zákony, pracuje a vychovává své děti k zodpovědnosti, pak se mění v bezbřehý relativismus.
Je nezbytné si položit otázku:
Kde jsou práva těch, kteří chtějí jen žít v bezpečí a bez obtěžování deviantními vlivy?
Mají tito lidé nadále nést náklady na soustavnou kriminalitu, drogovou scénu, zneužívání sociálního systému a multikulturní experimenty bez pravidel?
Stát by měl být v první řadě garantem spravedlnosti a bezpečí. Pokud ztrácí schopnost chránit slušné občany, otevírá prostor frustraci, radikalizaci a společenskému úpadku. Odpovědí tedy není méně pravidel, ale více důslednosti, rovnosti před zákonem a reálné integrace, nikoliv falešného soucitu bez závazků.
Zde jsou možné scénáře dalšího vývoje, pokud současné trendy zůstanou bez zásahu:
- Normalizace kriminality a paralelní společnosti
Problémoví jedinci z menšin a kriminální skupiny, které neakceptují zákony a normy většinové společnosti, získají v některých regionech (např. části Mostu, Ústí n. L. či Šluknovska) faktickou moc. Právo se stane selektivním, policie bude volit, co ještě má smysl řešit, a občané rezignují na spravedlnost. - Ekonomický kolaps lokální správy
Veřejné finance budou stále více zatěžovány náklady na sociální dávky, sanaci škod z kriminality a podporu nezaměstnaných. Klientelistické vazby mezi politiky a tzv. „zločinem v límečku“ prohloubí rozkrádání dotací, a to v prostředí, kde je občanská kontrola slabá a média závislá. - Eroze důvěry ve stát a právo
Pokud občan vidí, že slušnost je trestána lhostejností a zločin ignorován, přestává věřit ve smysl zákona. Následkem může být růst radikalismu, volání po autoritářských řešeních a rozpad společenské koheze. - Kulturní rozklad a pasivita nové generace
Mladí lidé vyrůstající v prostředí relativismu, bez řádu a hodnot, budou náchylnější k nihilismu, závislostem a únikům ze skutečnosti. Místo aktivního občanství převládne kultura pasivity, zábavy a konzumace. - Bezpečnostní segregace
Bohatší vrstvy se začnou izolovat v chráněných lokalitách s vlastní ostrahou, zatímco veřejný prostor bude opouštěn. Vznikne „společnost dvou rychlostí“, kde bezpečí bude výsadou bohatých.
Každý z těchto scénářů není výplodem pesimismu, ale výstrahou – kam až může vést, pokud mlčení, strach a pohodlí zůstanou silnější než odvaha pojmenovat skutečnost.
Závěrem
Téma kriminality, klientelismu a menšin je citlivé, ale ignorovat jej nelze. Neznamená to však stavět rovnítko mezi etnicitu a zločin. Znamená to hledat řešení ve strukturálních příčinách, nikoliv v etnických stereotypech.
