Článek
Česká kulturní scána se musela rozloučit s dalším výrazným pilířem své historie. Ve věku 91 let zemřel v pátek 31. července v pražské Nemocnici Na Homolce režisér, pedagog a někdejší divadelní ředitel František Laurin. O jeho odchodu informovala jeho dcera, známá herečka Sabina Laurinová. Odchodem tohoto mimořádného tvůrce ztrácí české divadlo jednu ze svých nejrespektovanějších osobností druhé poloviny dvacátého století.
František Laurin se narodil 12. listopadu 1934 v Praze. Jeho cesta k umění však nebyla úplně přímočará – po maturitě na gymnáziu nejprve zamířil na České vysoké učení technické, avšak po roce technických studií zvítězila jeho láska k múzickým uměním a přestoupil na DAMU. Činoherní režii úspěšně dokončil v roce 1959 a okamžitě nastoupil do angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, kde působil více než dvě desítky let až do roku 1981.
Jeho rukopis byl pro českou divadelní scénu naprosto specifický. Laurin byl mistrem detailně propracovaného psychologického divadla. Jeho inscenace se opíraly o hlubokou analýzu textu, citlivou práci s herci a obrovskou úctu k původní dramatické literatuře. Velkou část svého profesního života zasvětil také spolupráci s autory moderních českých her, zejména s Jiřím Šotolou.
Během své bohaté kariéry stál na pozicích nejprestižnějších českých scén. V letech 1981 až 1987 působil jako režisér činohry Národního divadla v Praze a od ledna 1988 do května 1990 zastával funkci ředitele Divadla na Vinohradech. Později své zkušenosti předával dál jako umělecký vedoucí ve Východočeském divadle v Pardubicích a jako hostující režisér v řadě dalších divadel po celé republice.
Kromě profesionálních scén měl nesmírně blízko i k amatérskému divadlu, které podporoval a celoživotně miloval. Svou jedinečnou režijní metodu a cit pro detail zanechal také v televizní a filmové tvorbě. Na své životní mezníky, přátele a kolegy zavzpomínal v roce 2014 v půvabné knize vzpomínek Divadlo mého života aneb Sklíčka z krasohledu.
Odešel člověk, který formoval celé generace diváků i herců a jehož odkaz zůstane hluboce zapsán v dějinách české kultury. Čest jeho památce.
