Článek
Musím opět reagovat na zdejší článek a opět jde jen o můj názor, který nikomu nevnucuji. Je správné, zastávat se slabších, ať už jsou to zvířata, či lidé. Ale dovolím si drobnou polemiku. Autor brojí proti utrácení toulavých psů v Turecku. Že zvíře za to nemůže, když ho člověk vyhodí. To je jistě pravda a kdyby vše bylo tak jednoduché, bezvýhradně ho podpořím. Je tu ovšem velké ALE. Známe všechna fakta? Jde o psy lidmi vyhozené, nebo již o smečky volně se krajem potulující a mezi sebou nekontrolovaně se množící? Pokud je B správně, jsem pro bezbolestné utracení, když se nenajde zájemce o psa. Proč? Vezměte si paralelu s našimi toulavý kočkami. Také asi začínaly jako lidmi vyhozené, pak se začaly množit mezi sebou a likvidovat vše živé ve svém okolí. Kdo měl někdy nějakou kočku, určitě vám potvrdí, že je to vrcholový predátor a ani nasraná si nenechá ujít příležitost lovit. Vše, co se hýbe a je pro ni atraktivní, vím to podle našeho kocoura. To byly myši, pavouci, vosy, kobylky, ještěrky, žáby, veverky, ptáci až do velikosti holuba…co jde ulovit a zajímá je to, to loví, tak jim velí instinkt…a teď si představte, že máte trupu asi 30 koček, jak po čase vybízí svoje okolí. To samé bude u toulavých psů, kamarád myslivec mi říkal, že nemusí zvěř přímo ulovit, ale například srpna jim uteče, ale zchvácená si lehne do mokré a studené trávy a pojde na zápal plic. Efekt je stejný, toulavý pes zabil srnu. Přímo, nebo nepřímo. To chceme? Proto je třeba rozlišovat.
Ještě podobný problém u lidí. Máme narozené těžce postižené děti, bez naděje na zlepšení stavu, máme je držet při životě za každou cenu? Co když vynaložené prostředky budou chybět na léčbu těch, u kterých je zlepšení možné? Vím, jako rodič mám jiný pohled než jako zdravotní pojišťovna, na podobné úvahy mě přivedl osobní příběh. Kupoval jsem cosi ve Slevomatu a tam na mě vyskočilo podpořte prosím sbírku na zdravotní šestikolku pro Ukrajinu! Zaujalo mě to a kliknul na odkaz Donio. Tady je celá řada sbírek, na které dle svého uvážení můžete dlouhodobě nebo jednorázově přispět, dle vašich preferencí od zvířat až po seniory, kterým vyhořel dům. A věřte mi, pokud nemáte srdce z kamene, jsou to příběhy, které se můžou stát každému z nás. Tak přispívám co můžu a mám v očích slzy, když pak maminka chlapce, na kterého se za měsíc vybralo na specializovanou léčbu v Austrálii přes 50 000 000 korun, ano, částka je správně, lidé zde poslali na pro ně zcela neznámé a cizí dítě představené jen formou článku s prosbou o pomoc tuším 62 000 000 Kč, děkuje všem přispěvatelům, že díky nim syn léčbu absolvoval a jeho stav se zlepšuje… tady si dovolím přehřátí polívčičku, podívejte se na uvedené stránky a podle svých možností prosím přispějte také jakoukoliv částkou, věřte, že ten pocit, když pak čtěte dojatá poděkování těch, kterým jste pomohli, je k nezaplacení a Bůh, velký stvořitel, vesmírná inteligence, nebo v co věříte, vám to oplatí, vím to z vlastní zkušenosti.
A pak na toto téma rozhovor s lékařem, který sice lidí za sbírku chválí, ale zamýšlí se nad účelností vynaložených prostředků na jednotlivce, za které by namísto jednoho dítěte mohlo být zachráněno 1000 kardiaků, diabetiků, pacientů s rakovinou…to je dilema, co? Kdo má větší právo na život, dítě, mající jej před sebou, nebo tisíc lidí od juniorů až po seniory, kteří jen chtějí v pokoji dožít? Co je zde správně? A opravdu máme na to, hrát si na Boha a provést tuto Sophiinu volbu? Nebo máme třeba u prevence postižených dětí dělat prenatální vyšetření a navrhovat ukončení těhotenství v oprávněných případech, kdy by dítě bylo jen zátěží pro rodiče i společnost? A co když z něj vyroste nový Stephen Hawkins, postižený geniální vědec? Opravdu, těžká volba. Co vy na to v diskusi?
Klidné a krásné ráno k zamyšlení všem!
