Článek
Příprava na tento monumentální úkol začíná obvykle již několik měsíců před očekávaným příchodem potomka a je zahalena do tajemství, jako by se jednalo o plánování státního převratu.
Rodiče se nejprve musí vypořádat s nespočetnými nástrahami, jako jsou rodinné tradice, které někdy přikazují pojmenovat dítě po pradědečkovi, jehož jméno už dávno vyšlo z módy a evokuje spíše starého muže s fajfkou než roztomilé novorozeně.
Pak je tu moderní tlak společnosti, která preferuje unikátní a originální jména, a tak se rodiče ocitají mezi Scyllou a Charybdou, když zvažují, zda jim více záleží na tom, aby jejich dítě vynikalo, nebo aby si ho ostatní děti ve školce nemátly s exotickým druhem rostliny.
Nezapomeňme na nesčetné knihy a webové stránky o významu jmen, které rodiče studují jako zanícení studenti teologie. Jméno musí být nejen krásné a originální, ale také musí přinést dítěti štěstí, úspěch a dobrý charakter – protože jak všichni víme, jméno „Felix“ zaručuje život plný radosti a „Viktor“ předurčuje k vítězství ve všem, co dítě v životě podnikne.
A co teprve, když se jméno rýmuje s příjmením nebo když se příjmení stane nechtěným zdrojem školních žertů? Rodiče si lámou hlavu nad každou slabikou, aby se vyhnuli budoucím katastrofám v podobě přezdívek, které by dítě mohlo dostat na základní škole.
Když už se zdá, že rodiče našli to pravé jméno, které splňuje všechny požadavky, přichází na řadu rodinná rada. Babičky, dědečkové, tety a strýcové – všichni mají co říci a náhle se zdá, že každý má v rodině alespoň jednoho exota, který má se jménem špatnou zkušenost a trvá na jeho okamžitém zavržení.
A tak rodiče po mnoha týdnech debat, zkoumání a snahy nalézt ten správný kompromis mezi jedinečností a tradicí, mezi moderností a zdravým rozumem, často skončí s rozhodnutím v poslední chvíli, když na svět přivítají malého Jana nebo Annu – protože nakonec, co může být lepší než jméno, které je časově prověřené, snadno vyslovitelné a hlavně – nenechává příliš mnoho prostoru pro ironii.
