Článek
Kolikrát jste si v poslední době řekli:
Od pondělí bez cukru. Bez alkoholu. Bez večerního scrollování.
A za pár dní je všechno zpátky.
Dnešní Popeleční středa otevírá čtyřicetidenní období půstu, které podle křesťanské tradice slouží k vynechání masa a jiných požitků. Podobně jako iniciativa Suchý únor vybízí k dobrovolnému experimentu – na čas si něco nedopřát, například alkohol, a sledovat, co se stane.
Jenže mnozí zjišťují, že to není tak jednoduché.
A otázka možná nezní: Proč nemám dost disciplíny?
Ale spíš: Co se v tu chvíli děje v mém mozku?
pixabay
Nejde jen o vůli. Jde o systém odměny.
Moderní neurovědy ukazují, že návykové chování není primárně otázkou morálky ani charakteru.
Výzkumy z oblasti neurověd ukazují, že dopamin není jen „hormon slasti“, jak se někdy zjednodušeně říká. Spíše funguje jako signál očekávání odměny. Mozek si velmi rychle zapamatuje, co přineslo úlevu – a příště si o to řekne znovu.
Alkohol, cukr i digitální obsah aktivují systém odměny. Pokud po nich saháme opakovaně ve chvíli napětí nebo únavy, vytváří se automatická smyčka:
napětí – chování – úleva.
Časem už ani nemáme pocit, že se rozhodujeme. Prostě saháme.
A teď osobně.
Nechci nikoho soudit.
Protože tohle řeším sama také velmi často.
Někdy utíkám k práci.
Někdy k uklízení.
Někdy k nezdravému jídlu.
Někdy ke scrollování.
A často si to uvědomím až o čokoládu a několik videí později.
Ne proto, že bych nevěděla, co je „správně“.
Ale proto, že je to automatismus.
Mozek hledá regulaci. Úlevu. Zmírnění napětí.
Když je nervový systém přetížený, sáhne po tom, co už zná.
pixabay
Co se skrývá pod povrchem?
Výzkumy ukazují, že chronický stres oslabuje fungování prefrontální kůry – části mozku, která nám pomáhá plánovat, brzdit impulzy a držet dlouhodobý směr. Zároveň zvyšuje reaktivitu emočních center.
Jinými slovy:
Když jsme unavení nebo pod tlakem, naše schopnost „pevné vůle“ je oslabená.
Není to selhání charakteru.
Je to neurobiologická realita.
Mnohé z našich „neřestí“ tak nejsou jen požitky. Jsou to regulační strategie. Způsoby, jak zvládnout přetížení.
Když je náhle odebereme, objeví se prázdno. A otázka:
Jak teď zvládnu to, co jsem dosud tlumil?
Co když místo zákazu zkusíme všímavost?
Možná nejde o to si něco přísně zakázat.
Možná jde o to všimnout si okamžiku, kdy saháme.
Ne vždy.
Ne dokonale.
Jen o trochu dřív než obvykle.
„Teď cítím napětí.“
„Teď jsem unavený.“
„Teď je toho moc.“
„Teď jsem strašně naštvaná, ale nechci dělat hysterickou scénu.“
Výzkumy v oblasti self-compassion (soucit k sobě) ukazují, že lidé, kteří k sobě přistupují laskavě a se soucitem místo sebekriticky, mají větší šanci na dlouhodobou změnu chování.
Když se necítíme ohrožení vlastním vnitřním kritikem, nervový systém se uklidňuje. A teprve v bezpečí je možná skutečná volba.
Místo věty:
„Zase jsi to nezvládl.“
Možná zkusit:
„Vidím, že je to teď těžké. Co teď doopravdy potřebuješ?“
pixabay
A co disciplína?
Možná teď někoho napadá:
„Takže stačí být na sebe hodný a všechno je v pořádku?“
Disciplína má své místo.
Ale když je nervový systém přetížený, další tlak většinou nepomůže. Jen zvýší napětí – a napětí znovu spustí starou smyčku.
Někdy je proto účinnější začít laskavostí. Uklidnit systém.
A z tohoto místa se disciplína rodí snáz. Ne jako trest. Ale jako volba.
Soucit není opak disciplíny.
Je to podmínka, ve které může fungovat.
Možná nejde o to si nedopřát
Půst ani měsíční abstinence nemusí být výkonem ani soutěží v disciplíně. Mohou být experimentem.
Co se objeví, když si něco na čas nedopřeji?
Co je pod tím?
A dokážu u toho zůstat – aspoň chvíli – se zvědavostí místo odsudku?
Ne vždy.
Ale někdy.
A možná právě tam začíná svoboda.
Ne v neomezeném dopřávání.
Ne v tvrdém odpírání.
Ale v porozumění tomu, co se v nás právě děje.
Možná o jednu čokoládu dřív.
Zdroje
Schultz, W. (2016). Dopamine reward prediction-error signalling. Nature Reviews Neuroscience. Dostupné z: https://www.nature.com/articles/nrn.2015.26
Arnsten, A. F. T. (2009). Stress signalling pathways that impair prefrontal cortex structure and function. Nature Reviews Neuroscience. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2907136/
Neff, K. D. (2003). The development and validation of a scale to measure self-compassion. Self and Identity, 2(3), 223–250.
Dostupné z: https://self-compassion.org/wp-content/uploads/publications/empirical.article.pdf
