Článek
Když Jerry Kubečka v padesátých letech minulého století přišel na Long Island žít svůj americký sen, jen těžko mohl tušit, že se nejen pro něj, ale později především pro jeho syna Roberta, stane spíše noční můrou. Po svém příchodu začal pracovat pro svého švagra, který v té době provozoval mlékárnu, a jeho náplní práce bylo mimojiné doručování mléka četným zákazníkům, často z venkovských komunit roztroušených po Long Islandu. Jelikož lidé z těchto komunit neměli zavedený svoz odpadu, často Jerryho žádali o to, jestli by jejich odpad nesvezl. Ten z pochopitelných důvodů jejich zákazníkům téměř vždy vyhověl. Tehdejší zdravotnické úřady však časem zjistily, že mlékařský vůz s kterým jezdil, používá i jako vůz popelářský, a aby se vyhnul problémům a mohl ve svozu pokračovat, rozhodl se investovat 25 dolarů do starého vozu s hnojivem a začal vyvážet odpadky. Za dolar týdně tak začal objíždět domácnosti lidí, kteří v této oblasti žili a provozovali podniky.
Aby si doplnil příjem, začal také vozit ze severní části státu seno a jeho podnikání rychle rostlo. Díky byznysu s odpadky se však brzy dostal do křížku s průmyslovou skupinou Suffolk Carter's Association, kterou vedl muž jménem Salvatore Spatarella, známý svými vazbami na newyorskou mafii. Ta se snažila kontrolovat ceny a vyjednávat o teritoriích, a jelikož nebyl jako jediný z místních svozců odpadu Ital, i přestože skupině platil, co měl a působení své firmy nerozšiřoval, postupně byl skupinou vytlačován. To se projevovalo tlakem nejen ze strany skupiny jako takové, ale také ze strany zkorumpovaných úředníků a odborů, které newyorská mafie v té době ovládala. Jak se Jerryho zdraví postupně zhoršovalo, v roce 1977 požádal svého syna Roberta, jestli by jeho podnik nepřevzal. Ten jako svědomitý syn byznys převzal i s jeho četnými uskalími, přestože miloval svoji práci jako ekolog pro město Huntington.
K jeho štěstí mu ve správě podniku přislíbil pomoc jeho zeť Donald Barstow, který se stal jeho byznys partnerem, a alespoň tedy nebyl na ožehavou situaci sám. Proti sobě však měli newyorskou mafii, což byl nepřítel, který byl zdánlivě neporazitelný a dva civilisté mohli proti její hegemonii v branži dělat jen pramálo. Oba muži se přesto hrdinně rozhodli zločincům vzdorovat i přes nepříznivé podmínky, což však nebylo jednoduché. Jejich pracovníci byli šikanováni, bylo jim vyhrožováno a jejich auta byla subjektem neustálých vandalizací. Jak si Robert navíc postěžoval rodině, byl pronásledován a musel začít přespávat v kanceláři, aby mohl majetek firmy lépe ohlídat. Byl však připravený dělat víc, než si pouze stěžovat a rozhodl se nespravedlivý systém zničit s pomocí úřadů. Společně s Barstowem tedy začali spolupracovat s policií, která jim přislíbila ochranu, pokud pomohou státu New York vznést obvinění proti těm, kteří je obtěžovali a snažili se je přimět, aby ukončili svou činnost.
Budou v bezpečí. Jsem profesionál. Nic zlého se jim nestane. Necháme vaše chlapce v pozadí, nikdo nezmíní jejich jména.
Mezi výhružkami a neustálým obtěžováním, které s agenty Robert s Donaldem sdíleli, se například objevovalo stále to samé jméno - Salvatore Avellino Junior. Ten stál v čele multimilionového byznysu s odpadky s názvem Salem Sanitary Carting Company a byl také údajným kápem v jedné z pěti rodin newyorské mafie. I když se vyšetřování pomalu posouvalo vpřed, Robert s Donaldem zjistili, že v případě žaloby by se museli postavit před soud a prozradit tedy svou identitu, a také to, že jsou jedinými svědky, které vyšetřovatel Tennien má. Jak roky ubíhaly, vyšetřovatelé i s pomocí nové technologie zvukových nahrávek (štěnic) konečně začali svět newyorské mafie odkrývat, a mohli pouze žasnout nad tím, jak velkou moc organizace drží. Mafii však také s Robertem a Donaldem začala docházet trpělivost, což nakonec vedlo k chladnému rozhodnutí - oba muži museli zemřít.
K osudnému ránu došlo v srpnu roku 1989, jen několik měsíců před začátkem sametové revoluce. Robert s Donaldem byli v kanceláři, zatímco dvě auta zaparkovala na prázdném parkovišti, odkud v 5:30 ráno odjely firemní popelářské vozy. Nyní bylo zhruba 6 hodin a z jednoho z aut vystoupili dva nájemní vrazi a s jasným cílem vstoupili do firemní budovy. Donalda Barstowa, který byl podle rodiny Robertem vnímán spíše jako bratr než švagr, vrazi potkali v chodbě, kde ho chladnokrevně zastřelili. Roberta pak postřelili přímo v kanceláři, než se vydali na úprk. Robert bohužel následně také zemřel, v nemocnici svůj boj o život prohrál. Než však zemřel, stihl policistům jednoho z vrahů popsat. V průběhu let, kdy byla newyorská mafie za pomoci jak technologie zvukových nahrávek, tak jejich výpovědí a spolupráce konečně sražena na kolena, vyšlo najevo jak fatálně americká policie oba muže a jejich rodiny zklamala a žádná kompenzace vdovám nemohla partnery vrátit zpět.
