Normalizační erotika spojená s moudrými opicemi jako fetiš stárnoucích mužů

Už méně lidí ví, že existuje i čtvrtá opice pojmenovaná Šizaru, která si zakrývá oblast břicha či genitálií. Interpretace této čtvrté opice se různí, její symboliku lze číst jako „nečiním zlo“ nebo „neodporuji zlému“.

Výtvarník Martin Horák na letošním Trienále SEFO 2024 vystavuje v Muzeu umění Olomouc své dílo Mizaru, Kikazaru, Iwazaru, Šizaru (2015–2024) odkazující právě na výše zmiňované moudré opice. Horák však nevystavuje opice, jeho sochařská instalace v Trojlodí nabízí pohled na svůdně zaoblené křivky dívčích těl. Není to však samoúčelné, dílo tak nabízí více rozměrů.

Tyto drobné keramické plastiky s výraznou bílou glazurou mohou být zejména starším návštěvníkům na první pohled povědomé. Horák totiž vycházel ze sošek, které se v minulosti objevovaly snad v každé socialistické domácnosti. Dekorativní umění pro střední třídy mizivé umělecké hodnoty stálo na televizorech, skříních, poličkách panelákových obýváků či „vkusně“ doplňovaly knihy v domácích knihovničkách.

Martin Horák (ročník 1968) pamatuje dobu největší slávy těchto výrobků, ale zažil také jejich porevoluční úpadek, kdy nevkusné sošky opovržlivě končily v popelnicích. Po letech však následovala reinkarnace v podobě retro nadšení, které hledalo špetku estetična v kdejaké bezduché průmyslově vyráběné dekoraci.

Kombinací lascivního erotična „husákovské generace“ a východní filosofie vzniklo provokativní dílo, které s autorským nadhledem hledá mantinely morálky a ošmatává estetické hodnoty sexistických fetišů pomalu stárnoucích bílých mužů průmyslově vyspělého Západu.