Článek
Gillis Mostaert (1528–1598) patří společně se svým dvojčetem Fransem (1528–1560) k výrazným představitelům antverpské malířské tradice druhé poloviny 16. století. Narodil se ve městě Hulst nedaleko Antverp. Během svého života se těšil značné oblibě a vedl v Antverpách úspěšnou dílnu, která se stala zázemím pro celou řadu budoucích významných malířů – mezi jeho žáky patřili například Jan Soens, či Gillis van Coninxloo.
Mostaert se specializoval na krajinomalbu a také žánrové výjevy, v nichž mistrně spojoval pečlivě vykreslené přírodní scenérie s drobnými figurálními scénami. Jeho obrazy jsou ceněny pro jemnou barevnost, detailní propracování a citlivou práci se světlem.
Na výstavě Životy. Umělci perem Karla van Mandera, kterou až do 11. ledna 2026 pořádá Muzeum umění Olomouc, je Mostaert zastoupen obrazem Scéna v nevěstinci se sv. Rodinou na útěku do Egyptaze závěru 70. let 16. století. K tématu obrazu je dobré nahlédnout do Knihy malířství Karla van Mandera, jejíž obsah tvoří osu celé olomoucké výstavy.
Nebyl nijak zvlášť pobožný a nebyl ani zcela španělského přesvědčení. Velice rád tropil žerty. Kupříkladu jednou, když zhotovil obraz Marie pro jistého Španěla, a ten mu odmítal řádně zaplatit, přemaloval obraz klihovými barvami, Marii domaloval velmi pošetilou pokrývku hlavy, takže vypadala jako nevěstka. Španěla nechal přijít nahoru a předstíral, že není doma. (…) když spatřil onu Marii, velmi se rozlítil a vydal se za markrabětem. Gillis mezitím celý kus nechal omýt a vysušit a postavil jej zpátky do stojanu. Takových žertovných anekdot je vícero: o Poslední večeři, kde se všichni poprali – i tu však zvládl vyčistit, nebo o Posledním soudu, kde zpodobnil sám sebe, jak s jedním ze svých bližních hraje v pekle vrhcáby. Takovýchto příhod, které se o něm povídají, je ale příliš mnoho, než abych je sem vepsal; dala by se jim věnovat celá kniha.
Gillis Mostaert: Scéna v nevěstinci se sv. Rodinou na útěku do Egypta, konec 70. let 16. století
Výše zmiňovaný obraz je skvělým příkladem Mostaertových novátorských přístupů k práci s náboženskými náměty. Výjev nemá oporu ve známých novozákonních textech. Pracuje se znalostí apokryfního Arabského evangelia o dětství a mládí Ježíše a na něj navazujících středověkých textů o Ježíšově životě. Námět obrazu tak svědčí o malířově vzdělanosti a také smyslu pro humor.
Téma malby kombinuje žánrové a náboženské motivy a představuje organické propojení polarit božského a lidského, sakrálního a profánního, morálního a nemorálního v duchu dobových humanistických ideálů pěstovaných v antverpských uměleckých a intelektuálních kruzích, kterými byl Gillis Mostaert nepochybně ovlivněn.
Simon Frisius, Portrét Gillise Mostaerta, 1610, rytina s leptem
Zdroj: podklady pro výstavu Životy. Umělci perem Karla van Mandera
