Článek
Pietera Bruegela staršího (1526/30 až 1569) považujeme za klíčového nizozemského umělce 16. století a výraznou osobnosti krajinomalby i žánrové malby. I přes jeho význam o jeho životě víme jen velmi málo, o čemž svědčí i fakt, že neznáme přesný rok jeho narození.
Roku 1551 byl přijat do antverpského cechu svatého Lukáše, v roce 1563 se oženil s Maaike, dcerou Pietera Coecka van Aelsta a malířky Mayken Verhulst. Zemřel v roce 1569 v Bruselu.
S velkou pravděpodobností cestoval po Itálii, kde navštívil Řím, Neapol, Messinu a Bolognu.
Na cestách zachytil řadu výhledů podle skutečnosti, až se o něm začalo říkat, že při pobytu v Alpách spolykal všechny hory a skály, které po návratu domů vychrlil na plátna a desky. Tak věrně dokázal v tomto i jiných aspektech napodobit Přírodu.
Jeho dílo zásadně ovlivnilo podobu nizozemské malby. Jeho obrazy sbírali významné osobnosti tehdejší doby, mezi nimi například císař Rudolf II., v jehož pražských sbírkách se nacházelo několik dnes slavných děl, nyní uložených v Kunsthistorisches Museum ve Vídni.
Bruegel byl velice tichý a slušný muž, který neplýtval slovy. Ve společnosti však uměl i žertovat. Sem tam uměl lidem, včetně svých žáků nahnat strach tím, že je postrašil nebo ztropil rámus.
Stejně významné jako Breugelovo dílo je i „založení“ malířské dynastie nesoucí jeho jméno. Oba synové Pieter mladší a Jan starší pokračovali v otcově odkazu a sami se stali vyhledávanými malíři.
Právě obrazy jeho synů Selská rvačka (z roku 1610) či Lesní společnost s honem na lišku (cca 1595) aktuálně vystavuje Muzeum umění Olomouc na výstavě Životy. Umělci perem Karla van Mandera. Ta představuje to nejlepší ze starého nizozemského a hornoněmeckého umění, přičemž právě van Manderova Kniha malířství slouží jako osa celé výstavy.
Obrazy Lesní společnost s honem na lišku a Selská rvačka na výstavě Životy. Umělci perem Karla van Mandera.
S tímto Franckertem se Bruegel často vydával ve venkovském oděvu z města mezi venkovany při posvícení nebo svatbě (…) Zde se Bruegel bavil pozorováním povah venkovanů při jídle, pití, tanci, poskakování, milkování a dalších kratochvílích, což dokázal živě a věrně napodobit vodovými i olejovými barvami.
Byly to právě až dokumentární výjevy z běžného života tehdejší společnosti plné děje a domnělé chaotičnosti, které inspirovaly češtinu, v níž se ustálil výraz „brajgl“. Ten je tak přímým odkazem na tohoto významného malíře světových dějin.
Hendrick Hondius podle Johannese Wierixe. Portrét Pietera Brueghela st., 1610, rytina s leptem
Zdroj: materiály k výstavě Životy. Umělci perem Karla van Mandera
