Článek
Tak nenech si ty chvilky krást…že rozkvetou tulipány a všechny lásky k sobě cesty si najdou.
Vždyť je máj.
A ten všem milujícím i milovaným štěstí ve váncích přinese skromně.
Moc nebude se ptát, jen místo podzimního listí přifoukne všem trochu úsměvů a štěstí.
Možná ruce se propletou do něžných doteků a noci zase budou mladé.
Nikdo snad do slunce v Máji nezemře a bude toužit košík plný jablek natrhat si jen tak pro nic. I kdyby naposledy by to bylo.
Kraje ještě jsou nemocné trošku, po zimě, šedivých ránech i večerech smutných.
A foukat začalo do hlubokých korun stromů s nádechem odstínu růžového světa.
A proto milujte, máte-li koho.
Černou proměňte v barvu krásnou a bílou v duhu bez konců a stínů.
