Hlavní obsah

„Co když mi jednou vyberou manžela, kterého vůbec nechci? Tohle mě na indických tradicích děsí“

Foto: My Indian Life/chatgpt.com

Je mi teprve patnáct a na svatbu rozhodně nemyslím. Přesto mě někdy napadne, jestli jednou budu mít právo vybrat si, s kým strávím život, nebo jestli o tom rozhodne někdo jiný.

Článek

Když se mě někdo zeptá, jestli už mám představu o svatbě, většinou se tomu zasměju. Je mi patnáct. Řeším školu, kamarádky, oblečení a to, jestli se mi líbí nějaký kluk. Rozhodně neplánuji, koho si jednou vezmu. Jenže vím, že v některých indických rodinách se o budoucím manželovi nebo manželce přemýšlí mnohem dřív, než si to samotní mladí lidé vůbec dokážou představit.

V některých rodinách je běžné, že rodiče hledají svým dětem vhodného partnera. Říká se tomu domluvený sňatek. Neznamená to automaticky, že se dva lidé nikdy před svatbou neviděli nebo že se nemohou odmítnout. Některé páry se s podporou rodiny skutečně poznají a samy se rozhodnou, že spolu chtějí být. Jenže existují i případy, kdy je na mladého člověka vyvíjen takový tlak, že jeho souhlas připomíná spíš povinnost než svobodné rozhodnutí.

A právě to mě děsí.

Představuji si, že bych jednou přišla domů a rodiče by mi oznámili, že našli někoho, kdo je pro mě ideální. Měl by dobrou rodinu, vzdělání, správný původ a všichni příbuzní by z něj byli nadšení. Jenže co když by se mi nelíbil? Co když bych s ním nechtěla ani chodit, natož se za něj vdát? Měla bych právo říct ne, aniž by se ze mě stala nevděčná dcera?

Někdy mám pocit, že se v podobných představách úplně zapomíná na samotnou dívku. Mluví se o tom, jestli je ženich vhodný, jestli rodiny dobře vycházejí a jestli bude svatba společensky přijatelná. Ale kdo se zeptá, jestli je šťastná ona? Jestli chce vůbec vztah? Jestli chce studovat, cestovat nebo si nejdřív vybudovat vlastní život?

Ještě horší je představa, že by někdo rozhodl o svatbě, když je dívka pořád dítě. Dětské sňatky se v některých částech Indie stále vyskytují, přestože jsou zakázané. UNICEF upozorňuje, že problém se týká milionů dívek a často souvisí s chudobou, nedostatkem vzdělání a společenským tlakem. Když si představím, že by holka v mém věku měla místo domácích úkolů řešit manželství, připadá mi to naprosto nepochopitelné.

Nechci, aby to vyznělo tak, že všichni indičtí rodiče chtějí svým dcerám vybírat manžely. Znám i příběhy rodin, kde rodiče děti podporují a nechávají jim svobodu. A domluvený sňatek nemusí být automaticky špatný, pokud oba lidé mohou svobodně souhlasit nebo odmítnout. Problém podle mě začíná ve chvíli, kdy se z rodinného doporučení stane příkaz.

Já si chci jednou vybrat sama. Chci mít možnost někoho poznat, zamilovat se, třeba se také zklamat a poučit se. Nechci, aby za mě někdo rozhodoval, protože si myslí, že ví lépe, s kým budu šťastná. A už vůbec nechci mít pocit, že když odmítnu, zklamu celou rodinu.

Možná je zvláštní, že nad tím přemýšlím už v patnácti. Jenže právě proto, že jsem ještě mladá, mi připadá důležité říct jednu věc: mám právo být dítětem, dospívat, studovat a rozhodovat o své budoucnosti postupně. Moje hodnota přece nezávisí na tom, za koho se jednou vdám. A pokud se někdy vdám, chci, aby to bylo proto, že sama budu chtít – ne proto, že už všichni ostatní rozhodli za mě.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz