Článek
Já šikanu zažila a vím, jak hodně dokáže zamávat s psychikou. Děti se vám vysmívají a není jediný den, kdybyste se těšili do školy. Naopak, vyhýbáte se jí různými výmluvami jako je bolest břicha apod. Já se nakonec z toho psychického trápení vymanila tím, že jsem se postupem času naučila říkat ne. Někdy až moc. Ale chtělo to čas a oběť šikany někdy čekat nezvládne. Kór když vysvobození z tohoto trápení nevidí.
Někdo mít to štěstí se z šikany dostat proto nemusí. Následky můžou způsobit i sebevražedné myšlenky, které mohou vést i k extrémně smutným následkům. Nedávný případ 15letého Romana, který skočil z budovy školy je toho smutným důkazem; a to navíc poté co ho spolužáci, kteří ho šikanovali ke skoku povzbuzovali.
Apeluji na rodiče, aby svým dětem preventivně vysvětlili, co může šikana způsobit oběti. A také to, jak nebýt tím, který šikanu podporuje. Mnoho dětí nemusí být nutně zlé. Stačí, když se přidají ke skupině děti, kteří šikanují, a to jen proto, ať se dostanou do kolektivu. Ale to neomlouvá.
K tomu nezúčastnit se šikany musíte mít jak empatii, tak i dost sebevědomí na to stát si za svým, i když by to mělo znamenat se do kolektivu dětí nezačlenit.
Pokud otevřete svoje srdce Lásce a soucitu, nebudou se muset tak smutné věci dít.
