Operace Epic Fury: Bleskový technologický úder, íránská odplata však hrozí dlouhou válkou

Bylo 28. února 2026, 1:15 ráno (respektive 9:45 teheránského času z pohledu hlavních letových formací), když se globální bezpečnostní architektura otřásla v základech. Spojené státy ve spolupráci se Státem Izrael zahájily masivní ofenzívu proti Íránu. Americká část operace s kódovým označením Epic Fury a izraelská Roaring Lion nepředstavují jen běžnou odstrašující akci. Představují naprosté opuštění dřívější politiky zadržování a přechod k doktríně „Mír prostřednictvím síly“, kterou zavedla administrativa prezidenta Donalda Trumpa ve své bezpečnostní strategii pro rok 2025, a jejímž jasným cílem je přímá změna režimu v Teheránu a eliminace íránského jaderného programu.

Ačkoliv Pentagon hovoří o „nezvratném úspěchu“, realita k 5. březnu 2026 ukazuje mnohem temnější obraz. Blesková dekapitace sice fyzicky odstranila nejvyšší íránské vedení, ale zároveň uvolnila cestu bezprecedentní opotřebovávací válce, která nasává globální dodavatelské řetězce, západní zbrojní arzenály a světové trhy do ničivého víru.

Rozsah prvotního úderu byl ohromující. Během úvodních dvaasedmdesáti hodin zasáhla koalice více než 1 700 cílů napříč celým Íránem. Spojené státy do boje nasadily přes 50 000 vojáků, více než 200 stealth stíhačů a strategických bombardérů (včetně strojů B-1, B-2 či F-35) a dvě úderné skupiny letadlových lodí. Údery systematicky ničily vojenské základny i klíčovou jadernou infrastrukturu, jako je konverzní zařízení v Isfahánu a elektrárna v Búšehru. Poprvé od druhé světové války dokonce americká ponorka potopila nepřátelskou loď pomocí torpéda.

Skutečný průlom se však odehrál v digitální rovině. Samotnému bombardování předcházela masivní vlna kybernetického a elektronického oslepení. Podle uniklých informací se americká armáda při identifikaci cílů a analýze signálů fatálně spoléhala na komerční umělou inteligenci – konkrétně model Claude 3 Opus napojený na ekosystém Palantir Foundry. Tento systém naplánoval dílčí operaci Silent Holy City. Trvala neuvěřitelných 11 minut a 23 sekund, proběhla bez jakýchkoliv amerických ztrát a jejím výsledkem byla smrt unaosmdesátiletého ajatolláha Alího Chameneího. Souběžně s ním zahynulo dalších zhruba čtyřicet nejvyšších představitelů země, včetně náčelníka generálního štábu.

Předpoklad Washingtonu, že smrt vůdce a drtivé bombardování povedou ke kolapsu režimu a povstání lidu, se ukázal jako mylný. Vzniklé politické vakuum okamžitě zaplnila Dočasná rada vedení, kterou tvoří prezident Masúd Pezeškján, šéf justice Gholam-Hossein Mohseni-Ejei a ultrakonzervativní klerik Alireza Arafi. Kvůli obavám z úderů a akcí izraelského Mosadu úřaduje tato nová vláda z podzemí nemocnice Arman v severním Teheránu.

Namísto demokratizace země však analytici varují před vznikem takzvaného „IRGCistanu“. Oslabení rigidní klerikální vrstvy využily Islámské revoluční gardy (IRGC), které nyní de facto přebraly absolutní kontrolu nad státem, drží monopol na fyzickou moc a transformují kdysi teokratický Írán v nekompromisní vojenskou juntu.

Íránský bezpečnostní aparát nepadl. Místo toho Teherán spustil masivní operaci True Promise IV. Íránci v prvních dnech vypustili více než 1 200 jednosměrných útočných dronů a minimálně 770 balistických raket. Nešlo jim o zničení základen, ale o takzvanou „saturaci obran“ – donutili Američany střílet na extrémně levné drony multimilionové protiraketové střely. Výsledek je pro Pentagon alarmující: Spojené státy byly nuceny během pouhých několika dnů vyčerpat více než 25 % svých celosvětových rezerv interceptorů THAAD.

Ačkoliv je americká obrana vysoce sofistikovaná, saturace cílů si vybrala svou daň. K 2. březnu Pentagon potvrdil 18 těžce zraněných a 6 padlých vojáků (čtyři z nich zabil dron, který propadl obranným deštníkem, v kuvajtském přístavu Šuajba).

Nejkritičtější a nejbolestivější americkou ztrátou je ale úplné zničení strategického radaru včasné výstrahy AN/FPS-132 UEWR na základně Al Udeid v Kataru. Tento miliardový systém byl schopen detekovat střely na 5 000 kilometrů. Jeho ztráta zkrátila reakční dobu spojeneckých vojsk v Perském zálivu na 7 až 10 minut, což dává íránským balistickým raketám děsivou taktickou výhodu.

Pokud íránská armáda nemůže Spojeným státům konkurovat na obloze, rozhodla se zasadit smrtící úder světové ekonomice. Revoluční gardy de facto militarizovaly Hormuzský průliv – hlavní tepnu světové energetiky, kudy teče pětina globální spotřeby ropy – a oznámily, že potopí každou komerční loď, která se pokusí proplout.

Slova následovaly činy. Projektily a drony zranily či zabily civilní námořníky na lodích jako MKD VYOM, STENA IMPERATIVE či SKYLIGHT. Kinetické útoky, podpořené rušením systémů GPS, měly pro světový trh drastické následky. Pojišťovny (kluby P&I) vyhodnotily riziko jako neúnosné a s úderem 5. března 2026 plošně zrušily pojistné krytí pro válečná rizika v celém Perském zálivu.

Výsledek? Až 3 200 komerčních plavidel zůstalo ze dne na den nezpůsobilých k plavbě a globální lodní giganti jako Maersk či MSC museli zcela přerušit tranzit. Objemy proplouvající úžinou se zhroutily o 90 %. Cena ropy Brent již vyskočila z předválečných 70 dolarů za barel do pásma 80-85 dolarů, přičemž experti z UBS či Barclays varují před brzkým prolomením psychologické hranice 100 až 120 dolarů. Centrální banky v USA (FED) i v Evropě hlásí nejvyšší stupeň pohotovosti před nebezpečím globální stagflace – vražedné kombinace ekonomické stagnace a drastické inflace.

Zatímco Západ čelí hrozbě vyčerpání strategických zásob, které by mohly chybět pro podporu Ukrajiny či ochranu Tchaj-wanu, z nastalé situace tiše těží Čína. Její zpravodajská loď Liaowang-1 byla dislokována do oblasti zálivu, kde podle dostupných informací monitoruje signály amerických úderných svazů a předává je Íránu. Navíc je zřejmé, že použití čínského navigačního systému Beidou zásadně zvyšuje efektivitu íránských zbraní.

Z hlediska mezinárodního práva se experti obávají nebezpečného precedentu – americko-izraelský preemptivní útok s cílem změnit vládu je zjevným porušením článku 2 odstavce 4 Charty OSN a legitimizuje případné budoucí akce agresivních regionálních hegemonů. Ke všemu Írán aktivoval své elitní kybernetické sítě a míří na průmyslové řídicí systémy na Západě ve snaze vyvolat masovou paniku a podkopat podporu války mezi civilisty.

Zahájením operace Epic Fury spadl Blízký východ do opotřebovávací pasti. Izrael paralelně pokračuje v čištění jižního Libanonu od struktur Hizballáhu v rámci operace Roaring Lion a tlačí na své cíle bez ohledu na mezinárodní ohlasy. Spojené státy však nemají jasnou strategii pro post-konfliktní uspořádání. Dle analytiků konflikt nezadržitelně směřuje k dlouhé a extrémně destruktivní válce, kterou nevyhrají jen moderní technologie na bojišti, ale to, zda demokratické instituce, lodní pojišťovny a peněženky občanů západního světa dokážou absorbovat masivní rány padající na globální ekonomiku.

Použité zdroje: