Článek
Naše dcera se narodila tři týdny před termínem porodu jako malé miminko. Vážila 2,6 kg, měřila 47 cm a ještě donedávna patřila k těm menším dětem ve stejné věkové kategorii.
Zanedlouho oslaví jedenáct let a doba, kdy byla malá, je dávno pryč. Asi před rokem se jí začalo tvořit akné a za poslední půlrok vyroste každý měsíc o další centimetr. Přiznám se, že prudký růst mě zpočátku dost zaskočil.
Najednou je jí všechno malé, má skoro stejnou velikost bot jako já a při jejích stopadesáti centimetrech nechybí mnoho, aby mě dorostla. Začínáme nakupovat podprsenky a já si pomalu uvědomuji, že první menstruace nemusí být daleko. Změn, které se teď odehrávají, je víc než dost. A nejen těch fyzických.
Emoce jako na horské dráze
Zatímco má dcera na jedné straně radost z toho, že se za tak krátkou dobu vytáhla do výšky metr a půl, je tu i druhá stránka věci - už ne tolik přívětivá k ní samotné, ale ani k rodičům.
Někdy je během pár minut všechno zalité sluncem, ale pak stačí maličkost a přijde pláč, vztek nebo bouchnutí dveřmi. Jindy mám pocit, že se dokáže smát tak, až jí slzy tečou po tvářích, ale o chvíli později se uzavře do svého pokoje a odmítá s kýmkoliv mluvit.
Možná je to pro ni mnohem náročnější než pro nás. Protože co si s těmi emocemi počít, když přijdou jako uragán a člověk ještě nemá úplně vybudované nástroje, jak je zvládat?
Puberta není jen o tom, že dítě začne být „protivné“. Je to období obrovských změn, které se odehrávají najednou. Mění se tělo, hormony, vztah k sobě samé i k okolí. Přibývá potřeba samostatnosti, ale zároveň zůstává potřeba bezpečí a blízkosti.
A tak se někdy může stát, že naše téměř jedenáctiletá dcera působí během jediného dne jako několik různých lidí.
Jednou už je velká a chce všechno zvládnout sama.
Podruhé potřebuje obejmout.
A potřetí nám dá velmi hlasitě najevo, že o žádné obejmutí rozhodně nestojí.
Dítě se pomalu vzdaluje tomu, kým bylo, ale ještě vůbec není tím, kým bude. A někde mezi tím se snaží najít samo sebe.
Když si tělo na chvíli pospíší
To, co teď doma pozorujeme, má vysvětlení. Naše dcera se nachází přesně ve věku, kdy u dívek přichází pubertální růstový spurt – období, během něhož se tempo růstu výrazně zrychlí.
Zatímco růstový spurt u chlapců přichází v průměru okolo 12,5 roku, u dívek to může být už v 10 letech a v období nejrychlejšího růstu mohou dívky vyrůst přibližně o 9 cm za rok, přičemž od první menstruace se dá očekávat ještě růst o další 2,5 až 7,5 cm. Jak je vidět, tělo dokáže během několika měsíců udělat obrovský skok.
S pubertou se nemění jen tělo. Proměnou prochází také mozek. Intenzivně dozrávají oblasti související s emocemi a zpracováním sociálních podnětů, zatímco prefrontální mozková kůra, která se podílí na regulaci emocí, sebekontrole, plánování nebo odhadování důsledků, dozrává pomaleji. I proto mohou dospívající někdy reagovat velmi intenzivně i na zdánlivě malé podněty.
Silné emoce nejsou rozmazlenost
Když jedenáctileté dítě na něco reaguje způsobem, který nám připadá absolutně nepřiměřený, nemusí to znamenat, že je rozmazlené, drzé, nebo že jsme udělali chybu ve výchově. Pro dítě může být v tu chvíli jeho emoce skutečně silná, což samozřejmě neznamená, že bychom měli tolerovat úplně všechno. I dítě v pubertě by mělo vědět, že vztek mu nedává právo ubližovat ostatním a chovat se bez respektu. Je ale rozdíl mezi tím nastavit hranici a tím dítěti vyčítat samotnou emoci. Někdy by možná stačilo nebrat si každé bouchnutí dveřmi osobně.
Možná teď potřebuje naši trpělivost nejvíc
Přiznávám, že se mi to snadno píše a podstatně hůř praktikuje ve chvíli, kdy doma právě zuří další emocionální bouře. Pak se ale podívám na holku, která za pár měsíců vyrostla o několik centimetrů, mění se jí tělo, začíná se na sebe dívat úplně jinýma očima a sama možná netuší, proč ji dnes něco rozplakalo, když by nad tím ještě před rokem mávla rukou.
Říkám si, že jestli je tohle období náročné pro rodiče, pro ni to musí být ještě horší. Naším úkolem by nemělo být všechny ty emoce zastavit. Ani vychovat dítě, které vždycky všechno dokonale zvládne. Přála bych si, aby věděla, že i když se jí teď mění tělo a nálady, rodiče a domov jsou pro ni přístavem, v němž nemusí mít všechno pod kontrolou.
Protože její tělo roste rychleji než duše. A právě proto ta duše potřebuje trochu času navíc.
Zdroje: Sancedetem.cz, Rustovyhormon.cz
