Článek
Tak už se nám to blíží… svátek matek
Květinářství po dni žen budou mít opět vyprodáno, obchodníci zaplesají nad vyšším výdělkem a tatínkové si budou lámat hlavu, čím svou ženu a matku jejich dětí překvapit letos.
Nejinak je tomu u nás ostatních, co chtějí své mamince aspoň jednou za rok poděkovat. Za lásku, za péči, za to, kým dnes jsme.
Než jsem se sama stala matkou, tak jsem si nedokázala představit a hlavně ocenit, co to vlastně znamená. Být matkou. Pod těmi 5 písmeny se toho skrývá tolik, že to ani nelze popsat. Popis by byl delší než trilogie Pána prstenů.
Vrásky z lásky
Co všechno musí maminky vydržet. Nespočet probdělých nocí. Nejprve s miminkem a poté při čekání na svou dospívající ratolest, tiše u okna s občasným pohledem na hodinky. Hodiny prostáté u plotny, aby vykouzlená dobrota za 5 minut zahučela do žaludku, a ještě kolikrát samy sklidí ze stolu nádobí. Nelze opomenout ani jejich „návrat do školy“, když se snaží pomoct s učivem svým dětem. Je toho tolik, co pro nás dělaly a stále dělají a my jsme to brali jako samozřejmost. Tolik nás toho naučily a já si přeji, abych to dokázala předat svým dětem. Aby mi také jednou mohly poděkovat, a to ne proto, že je den matek v kalendáři, ale proto, že to tak cítí. Tak, jak jsem dnes vděčná já.
Střípky z dětství
Moje dcera se mě poslední dobou často ptá, co jsme dělaly s mojí sestrou v dětství. Vyzvídá samozřejmě také u mojí mamky. Tak si s úsměvem zavzpomínáme třeba na vyhozené brambory z 3. patra paneláku, počmárané čerstvě vymalované stěny nebo ostříhané všechny panenky. Dodnes si pamatuji, jak jsme naše prohřešky musely odčinit. Nedostaly jsme na zadek. Místo toho jsme dostaly kýbl a musely jít brambory posbírat. Samozřejmě pod pečlivým dohledem vysmátých sousedů. To byla ostuda. Počmárané stěny jsme musely čistit. Od té doby už si ani jedna z nás na Picassa nehrála. Nejvíce ale dcerku pobavila příhoda, kterak naše mamka šla prát montérky do sklepa do vany. Po příchodu do sklepa si myslela, že je v nějakém přírodovědeckém kroužku. Z vany na ni koukali čolci a žáby. Jednou jsme taky chtěly naučit krásná žlutá mláďátka plavat. Škoda jen, že malé kačenky naši snahu nepřežily, ač se o to maminka sebevíc snažila. A kolik psů a koček jsme po cestě ze školy „adoptovaly“ se snad ani nedá spočítat. Naše mamka si s námi zkrátka užila své. Aspoň je na co vzpomínat.
Mám Tě v srdci napořád
Když se dívám na své děti a svoji neteř, tak shledávám, že jdeme se sestrou správným směrem i my. A také za to vděčíme našim trpělivým rodičům.
Maminko naše, děkuji za vše, co jsi pro nás udělala a musela vydržet. Snad v nás také cítíš tu oporu a víš, že se na nás můžeš vždy spolehnout a obrátit. Protože tak jsi nás vychovala. Jsi naše usměvavé sluníčko a je s Tebou pořád velká legrace. Vím, že nedokážu slovy vyjádřit vše, co cítím. A tak se už teď těším, až Tě zase obejmu. Krásný den matek, maminko moje.
