Článek
Za chvíli budeme slavit den dětí. Naše ratolesti vidím plné nadšení a nových dojmů. Rodiče budou mít maximálně plné uši křiku z přeplněných dětských parků a hřišť. Nicméně my, rodiče, nepotřebujeme žádné místo na oslavu dne dětí. My slavíme každý den. Každý, který vydržíme. Ideálně bez nových šedin. A tak to mám i já.
Beta testování
V poslední době totiž spustil můj 17 měsíční syn fázi hromadného testování. Mých nervů, mého psychického zdraví a v neposlední řadě mé fyzické kondice a postřehu.
Neustále překonává sám sebe, do jaké výšky vyleze tentokrát. Nejspíš má někde zašité stopky a měří, jak rychle ho z výšin sundám. Hlavně, že je vysmátý od ucha k uchu. Co na tom, že by maminka potřebovala dělat také jiné věci, než jen přerušovat synovu kaskadérskou dráhu.
Taky ve velkém zkouší výdrž dětských pojistek. Co se týče oboustranných lepících pásek k pojistkám, tak mají výrobci velké rezervy. Ani dle prodavačky, jiná (údajně nejsilnější) páska, neodolala síle jeho šikovných ručiček. Takže si prostě nádobí v kuchyňských skříních ukládám párkrát za den.
A o jeho rychlých rukou bych mohla psát eseje. Nedávno mi vzal kečup z linky, ještě neotevřený. Holt, nebyl tak daleko od kraje, jak jsem si myslela. Láhev byla naštěstí plastová, Erik totiž zkoušel gravitační zákon v praxi. Kečup byl všude. Nově začal také z šuplíku vyhazovat příbory. Asi si přepočítává svůj budoucí majetek.
Dva na jednoho?
Pokud máte dojem, že jsem si z tohoto výčtu něco vymyslela, tak vás mohu ujistit, že ne. Tak bohatou fantazii nemám, ale můj syn očividně ano.
Nejen, že mě vždycky dokáže překvapit, jak úžasný nápad zase dostal, ale v poslední době se taky začíná se mnou „hádat“. Když mu něco zakážu, tak dlouze svojí hatmatilkou diskutuje. Už se těším, až se pěkně rozmluví a bude mít vtipné hlášky jako jeho starší sestra Elen. Její hlášky jsem si zapisovala a teď, když umí číst, si notes vytáhne a společně se zasmějeme. Naše oblíbená hláška vznikla na návštěvě u babičky a dědy. Elenka si povídala s babičkou o tom, jak je děda šikovný, co všechno umí, a Elenka řekla: „Děda je tak fajný, ty sis, babičko, uměla vybrat chlapa!“
Úsměvná je také má vzpomínka, jak se Elen večer malovala svými líčidly. Na moji námitku, aby se nelíčila před spaním, mi řekla: „Já musím, já chci být v noci hezká“.
Jednou, když se naučila hrát oblíbenou dětskou hru „kámen, nůžky, papír“, přišla za mnou a chtěla, ať si zahraji s ní. A jelikož je liška podšitá už od malička, tak mi říká: „Ty dej papír a já dám nůžky.“
Jo jo, pěkně to se mnou oba hrají. Občas na mě zkouší i přesilovku. Aspoň se s nimi nenudím a zažijeme dost legrace. A na stará kolena budu mít co vyprávět vnoučatům.
