Článek
O Chrašticích místní někdy mluví jako o „obydlené zatáčce“ u strakonické silnice. Pravda je, že v malebné vísce nedaleko Příbrami, kde žije jen 250 obyvatel, by progresivní školu s 200 žáky čekal asi málokdo. Respektující vztahy, moderní výuka i čerstvě zrekonstruovaná budova tam ale lákají i děti bydlící desítky kilometrů daleko, a tak neměli kutnohorští učitelé o podněty nouzi. Tentokrát se přidali pedagogové ze ZŠ T. G. Masaryka, ZŠ v Církvici a z „malotřídek“ v Záboří nad Labem a v Křeseticích. Hned po vstupu do školy je zaujaly vtipné samolepky na zdech s motivy potápěčů (viz foto dole v galerii) či fakt, že drtivá většina dveří ve škole má prosklenou část. I když jsou zrovna zavřené, působí tedy otevřeně a přístupně. Prosklené jsou i stěny některých tříd. „Působí to super, viděla jsem to nedávno taky na školách v Estonsku,“ neskrývá nadšení Šárka Viktorová ze ZŠ Církvice.
Skupiny se ujal ředitel chraštické školy Karel Derfl, který z počátku netajil drobnou nervozitu. „Daří se nám toho hodně, ale něco taky ne, nebo to trvá delší dobu. Ostatně jako každá smysluplná změna, pokud má být trvalá.“ V obci, kde je dětí a zaměstnanců školy více než obyvatel, samozřejmě škola bojuje například s finančními těžkostmi. Rekonstrukci celého podkroví budovy a vybudování nových odborných učeben pomohl zaplatit dotační program IROP s finanční podporou zřizovatele i okolních obcí. Právě získávání finančních zdrojů ale pro Derfla znamená nemalou část práce. Že se to daří, naznačuje, že zdejší žáci jezdí na řadu exkurzí včetně Islandu (díky programu Erasmus), výuka probíhá pravidelně párově (v tandemu dvou učitelů), ve třídách nechybí moderní vybavení a funguje tu celá řada kroužků. Právě více informací o zkušenostech s Erasmem sem dnes přijely načerpat např. návštěvnice z „Masaryčky“. „Také bychom ho rádi víc využívali,“ říká ředitelka školy Zdenka Mačinová.
Návštěva začala přivítáním a krátkou prezentací školy. A hned zkraje, při podepisování pravidel pro návštěvy školy, se rozjely spouště fotoaparátů/mobilů. „To se nám může hodit,“ komentovali to učitelé. Potom si mohli vybrat dva až tři předměty, do kterých by se chtěli jít podívat. V nabídce byly hodiny napříč oběma stupni, hodiny vedené v tandemu i dvouhodinové bloky. Že už je čas vydat se do tříd, tu návštěva zjistí jen na ručičkách svých hodinek – v chraštické škole totiž už asi 20 let nezvoní. „Hodiny máme v každé třídě a děti respektují, že výuku začíná a končí učitel,“ vysvětluje Derfl.
Ti, kdo si zvolili angličtinu ve druhé třídě, mohou pozorovat, jak učitelka mluví od začátku pouze anglicky a žákům hodně pomáhá gesty. Hravými aktivitami žáci postupně odvozují, jak se tvoří množné číslo, nebo se naučí novou písničku. Střídají sezení v lavici s kroužkem na koberci či tancováním. Ve třídě je také k vidění například sada destiček Logico Piccolo nebo že tu má každý z 16 žáků v regálu nejen svoji složku, ale také svoji podepsanou krabici na osobní věci. Zdejší druháci mají také na některé přestávky k dispozici počítač a na lavicích jsou tu nalepené papírové proužky s číselnými řadami. Konec hodiny angličtinářka věnuje reflexi. „What was the best that you learned today?“ ptá se dětí v závěrečném kruhu. Odpovědi nehodnotí, jen řekne, že se jí samotné s nimi dnes dobře pracovalo. „Líbilo se mi, že s odpověďmi čekala na všechny děti, nechala je na to přijít,“ komentuje hodinu jedna z učitelek. „Skvěle pracovala s dynamikou hlasu, přirozeně střídala plnou intenzitu s šepotem,“ chválí dál. Další návštěvnici zaujaly na zdech učebny karty se jmény žáků a nápisem „kým chci být“. „Určitě se to bude ještě měnit, ale je fajn si to od mala zvědomit,“ říká.
Na dvojbloku matematiky, vedeném zástupkyní školy Alenou Váňovou, mohou hosté naživo vidět, jak funguje zahájení hodiny bez zvonku. „Kdo mě slyší, tleskne jednou,“ prořízne učitelčin hlas popřestávkový šum. „Kdo mě slyší, tleskne dvakrát,“ zopakuje s tleskáním do o něco tišší učebny. A napotřetí už je klid. Žáci mají sami zkusit uhodnout téma hodiny, Váňová jim pouští hudbu z filmů Rychle a zběsile a z Avengers. „No jasně, dnes se stanete avengery,“ usměje se pak. Následuje skupinové řešení dobrodružných matematických úkolů, napasovaných na oblíbené dětské hrdiny. Všichni musejí vystřídat alespoň dvě skupiny, pracovat mohou i na chodbě. Protože je tu výuka postavena na Hejného matematice, nastane mezi příchozími zajímavá situace – ti, kdo také učí podle Hejného, zasvěcují do jejího systému a symbolů ty, kteří s tím zkušenosti nemají.
Po násleších je možné se ještě místních pedagogů doptat v diskusi. Dovídáme se například, že dvouhodinové bloky dělá paní Váňová v matematice pravidelně každý týden. „Používám je jako motivační vstup do tématu,“ říká. Dvojbloky ve skupině zarezonují, hosté z Církvic a Křesetic shodně hlásí, že je používají ve vlastivědě. „My to zvažujeme pro informatiku,“ říkají zástupci z TGM. Další dotaz směřuje na to, jak škola pracuje s rodiči, kteří Hejného metodu zrovna nechtějí. „Uklidňujeme rodiče, že se s dětmi nebudou muset sami doučovat, prosíme je o důvěru a nabízíme jim, aby se přišli do hodin podívat, jak probíhá výuka, protože většina obav pramení z neznalosti,“ dodává Derfl. Škola také pořádá odpoledne, kdy děti učí rodiče, a rodiče přizvala i na semináře Hejného matematiky. „Někdy se rodiče bojí, že kvůli té metodě děti nezvládnou přijímačky na střední,“ dodává Váňová. A řešení? Zkušební přijímačkové testy žákům prý zadává už v půlce osmé třídy. „Rodiče vidí, že je jejich děti v pohodě zvládnou už rok před tím, než na to jdou ‚naostro‘,“ říká. První třída, která se zde takto učila, prý navíc vloni celá uspěla v „přijímačkách“ na školy, které si zvolili. „Argumentujeme teď tedy už i praxí,“ říká Váňová. Návštěva se dozví i to, že v Chrašticích nedávají povinné domácí úkoly, jak škola hledala cestu k ideálnímu způsobu slovního hodnocení nebo proč zde nedávají poznámky. „Když se něco závažného děje, zavoláme společně se žákem rodičům – a on sám jim v přítomnosti učitele oznámí, co se stalo. To jsem viděl před 15 lety v Dánsku a funguje to dobře i u nás,“ popisuje Karel Derfl.
Právě kvůli vlastním zkušenostem místní ředitel nelituje celého dne času, který kutnohorským učitelům poskytl. „Je to obohacující i pro mě, člověk sám už spoustu věcí nevidí,“ říká. S kolegy také sami na jiné školy vyráží. „Třeba genetickou metodu pro výuku češtiny jsme si kdysi přivezli z návštěvy v ZŠ Propojení v Sedlčanech,“ přiznává. Vedení školy proto podporuje návštěvy svých pedagogů ve školách u nás nebo i v zahraničí. Mnozí již navštívili školy ve Velké Británii, na Islandu nebo v Holandsku. Chraštická škola také spolupracuje s partnerskou školou v Heimiswilu (Švýcarsko) a nově se školou v Grindavíku (Island), což je nesmírně obohacující pro žáky i pedagogy.
A novou energii a nápady načerpali v Chrašticích i kutnohorští učitelé. Ředitelce ZŠ Záboří Ivaně Snížkové se líbila např. hodina češtiny, kde zrovna brali popis. „Kolegyně ji otevřela tím, že si děti do školy přinesly vlastní hračky, které pak popisovaly,“ říká. ,,Žáci dále tvořili myšlenkovou mapu toho, co je při popisu dobré vypíchnout nebo hráli hru ,myslím si‘ s odpověďmi ano/ne. Bylo to zajímavé,“ pochvaluje si. Ranního vstávání nelitují ani delegátky z Křesetic. „Nejely jsme sem za ničím konkrétním, prostě jsme se chtěly nechat inspirovat celkově,“ říká ředitelka ZŠ Křesetice Soňa Pavlíková. Zaujala ji prý například velká sborovna. „Uvědomila jsem si, že jsem vlastně ráda za tu naši malou, rodinnou,“ říká. Výuka jí prý přišla podobná, jako jsou zvyklí u nich. „Uklidnilo mě to, že to asi neděláme úplně špatně,“ směje se. „Ve školství jsem 40 let a za tu dobu jsem se byla podívat na jiných školách jen v rámci regionu,“ oceňuje nabídku ředitelka Snížková. Pauzy mezi hodinami navíc účastníci využívají k neformálním rozhovorům a oživení covidem zpřetrhaných kontaktů mezi sebou.
Od září 2022 proběhly v režii Eduzměny dvě návštěvy mezi základními a mateřskými školami v rámci Kutnohorska a pět návštěv mimo region. „Jsou pro naše ředitele a učitele příležitostí, aby se společně inspirovali lidmi, prostředím a výukou jinde,“ shrnuje cíl programu Kamila Drtilová z Eduzměny. „Mají možnost seznámit se s jinou školou a její kulturou, podívat se do výuky a vzájemně si vyměňovat své zkušenosti,“ dodává s tím, že v tomto roce budou návštěvy pokračovat.
