Článek
Půlhodinový pořad běží každé pondělí na Českém rozhlase Plus a Eduzměna je jeho partnerem.
Proč jste se v Českém rozhlase rozhodli takhle zevrubně věnovat právě vzdělávání?
Markéta Vozková: České školství, respektive jeho problémy, samozřejmě jako novinářky sledujeme dlouhodobě. ČRo Plus je veřejnoprávní analytická stanice a já jsem přesvědčená, že jako taková se má školství a vzdělávání věnovat detailněji a na větší ploše, než jsou rozhovory v živých pořadech. Když jsem se v roce 2023 vracela do práce po rodičovské, přišla jsem s několika náměty a jeden z formátů se týkal právě vzdělávání – mimo jiné proto, že vláda zrovna ohlásila strategické změny ve školství. Vedení stanice několik měsíců poté jednalo o spolupráci s Nadačním fondem Eduzměna a my jsme pak, spolu s Danielou a Václavem Štefanem, vedoucím programu ČRo Plus, dali dohromady námět na nový pořad, který jsme nazvali Reparát. První epizodu jsme vysílali 15. dubna 2024.
Daniela Vrbová: Mě tenkrát zaujala metoda zvaná solutions journalism, s níž se v podcastu mělo k tématům vzdělávání přistupovat. Vypadá tak, že na začátku každého dílu nastíníme problém a pak už se s aktéry bavíme o možných řešeních. Což mi přijde zajímavější než pořád dokola ukazovat marasmus a potíže českého školství. Na vzdělávání je přece nejlepší objevování, zvědavost, dychtivost po informacích a souvislostech. Když škola vytvoří podnětné prostředí a dokáže děti vést, budou se o svět kolem sebe zajímat celý život. A my chceme ukazovat příklady dobré praxe.
Zmínily jste, že Reparát se vysílá od půlky dubna 2024, takže zhruba rok. Jak vybíráte témata pro jednotlivé díly?
Markéta: Ze začátku byl pro nás klíčový harmonogram školního roku a související události, to znamená přijímačky, zápisy do školek, vysvědčení… Plus témata, která aktuálně pálí českou společnost nebo pedagogickou komunitu. Postupem času se ale tenhle přístup proměnil. Po půlroce vysílání jsme od expertů a expertek Eduzměny dostaly zpětnou vazbu a začaly k tématům přistupovat systémověji, komplexněji, ve větších souvislostech.
Autorky si zvou do studia zajímavé hosty, za poslední rok odvysílaly přes 40 epizod.
Komu především je Reparát určen?
Markéta: V první řadě může být inspirativní pro pedagogickou veřejnost. Což jsou statisíce dospělých. Další skupinou, kterou chceme informovat o dobré praxi, jsou rodiče školáků a studentů, těch jsou v Česku na všech stupních škol přibližně 2 miliony. Samozřejmě že rodiče předškoláka hledají jiné informace než ti, kdo řeší přijímačky na střední. Šíře témat je veliká a my s Danielou zároveň dáváme pozor, abychom se věnovaly i věcem minoritním, leč společensky závažným.
Daniela: Připodobnila bych nás k turistkám. Markéta drží mapu, kde je harmonogram školního roku a kóty problematických bodů. Orientuje se v terénu, ví, na co dávat pozor. Já se snažím dělat cestu zábavnou. V tom smyslu, že se víc zaměřuju na prezentaci tématu směrem k posluchačům.
Čemu se Reparát v prvním roce věnoval nejvíc?
Daniela: Zatím hlavně základnímu školství, protože to oslovuje asi nejširší posluchačskou skupinu. Na častější témata z mateřských, středních a vysokých škol prostě zatím ani nestihlo dojít. Máme víc námětů, než je pondělků v roce!
Jaké máte na podcast ohlasy?
Markéta: Na emailu reparat@rozhlas.cz zaznamenáváme náměty od posluchačů a posluchaček, leckdy i dlouhé komentáře od lidí z terénu. Někteří už byli i hosty Reparátu, třeba student se zrakovým postižením nebo školní psycholog, který mluvil o adaptaci na začátku školního roku. Zpětná vazba přichází taky z okruhu profesní komunity.
Co práce na Reparátu přinesla vám osobně?
Markéta: Mně hlavně možnost věnovat se konkrétní oblasti do hloubky a prozkoumávat ji ze všech úhlů. Což jsem dřív, když jsem pracovala jako editorka aktuální publicistiky, neměla. Díky spolupráci s Eduzměnou, která je za mě stoprocentně profesionální, můžu každé téma konzultovat a vyhledávat po celém Česku lidi, kteří svět školství aktivně mění. Díky práci na Reparátu lépe chápu vzdělávací systém a vnímám školy jako komunity. Hodně se teď mluví o narůstajících psychických problémech dětí a dospívajících nebo o šikaně na školách. Byla bych moc ráda, kdyby naše práce přispěla ke změně a inspirovala všechny, kterých se vzdělávací systém nějak týká.
Daniela: Jako maminka školou a školkou povinných dětí mám pokaždé radost, když něco, o čem jsme vysílali, zavedou i instituce, kam chodí mé ratolesti. Je to pro mě dvojí potvrzení: jednak, že naše téma bylo relevantní, a jednak že se pedagogové mých dětí vzdělávají a reagují na aktuální požadavky doby.
V podcastu je prostor i pro reportáže. Daniela Vrbová zpovídá pro epizodu věnovanou učení venku lektorku Šárku Mrňákovou na zahradě školky.
Dáte nějaký příklad?
Daniela: Naposled mě třeba skoro dojal email ze školy, která se rozhodla přejít z klasických třídních schůzek na takzvané tripartity. Vedení to rodičům vysvětlilo hrozně dobře, skoro jako kdyby poslouchali Reparát (to je samozřejmě vtip). Ale mám prostě radost, že i když má české školství spoustu problémů, nelze ho odepisovat en bloc jako neperspektivní. Existuje v něm řada iniciativ ke zlepšení a pracuje v něm spousta nadšených a pečlivých lidí, kteří chtějí pro děti to nejlepší.
Jaká témata jsou vám nejbližší?
Markéta: Například ta, která souvisejí s dobrým klimatem na školách nebo s podporou zdraví dětí, a to jak fyzického, tak psychického. Data ukazují, že české děti se málo hýbou, mají nejméně hodin tělocviku v Evropě. Nebo že v řadě škol výuka stále probíhá frontálně, není dostatečný prostor pro kreativitu nebo pro bezpečnou komunikaci s třídním učitelem. Naši hosté ale dokazují, že všechno je jen o lidech. Reparát mi taky ukázal, jak velkou moc má škola, pokud jde o podporu dětí ze znevýhodněných rodin. Školy mohou fungovat jako komunitní organizace a přitáhnout k sobě rodiče, nebo třeba podpořit obecně prospěšné aktivity. A ještě jednu důležitou věc jsem si uvědomila. Že totiž musíme myslet nejen na děti, ale i na dospělé ve školách, pedagogy i nepedagogický personál. Jejich role je zásadní a někdy to vypadá, jako bychom na to zapomínali.
Daniela: Já mám vlastně taky nejradši epizody, které se věnují atmosféře ve třídě nebo v celé škole. Takže šikana, inkluze, duševní pohoda, kreativní vzdělávání… Mám taky moc ráda téma nadaných dětí. Nad tématem školních jídelen zase zajásala třeba redaktorka sociálních sítí Plusu. A po díle o chybějících učitelích fyziky jsme dostaly dlouhý email od penzionovaného fyzikáře – bylo zjevné, jak považoval to téma za důležité.
Autorka textu: Zuzana Kudrová
