Článek
Právě začíná hodina matematiky a deváťáci mají na programu rovinné útvary. Když si ale s učitelkou Jarmilou Klaudysovou povídají o cíli hodiny, na interaktivní tabuli bliknou slova „Na zadaných úlohách a postupech řešení sleduji svoji cílevědomost“.
Klaudysová u svých studentů totiž už třetím rokem měkké dovednosti v propojení s výrazy či geometrií cíleně rozvíjí. „Na rozvoj dovedností se v matematice cíleně zaměřujeme minimálně dvakrát týdně,“ říká pedagožka. A na této škole v tom rozhodně není sama.
Soft skills ve fyzice i matematice
Ve škole se během covidu diskutovalo o tom, jak při výuce více zohledňovat klíčové kompetence (měkké dovednosti). „Hledali jsme způsoby, jak dávat zpětnou vazbu o rozvoji dovedností žákům,“ vzpomíná ředitel školy Petr Jíša. Pomohla jim až metodika Skills Builder od organizace Schola Empirica. Sbor oslovilo, že metodika pracuje právě s dovednostmi, které je žádoucí rozvíjet i podle ministerských Rámcových vzdělávacích plánů. Tedy se schopností naslouchat, prezentačními dovednostmi či cílevědomostí. „Líbilo se nám, že je v ní každá dovednost přehledně rozpracovaná do návazných kroků, takže každý může zjistit, kde aktuálně je a jakými kroky se může posouvat k plnému zvládnutí těchto dovedností,“ dodává Jíša.
Konkrétně v hodinách Klaudysové to pak vypadá třeba tak, že si se žáky na začátku hodiny kromě cíle z oblasti vědomostí pojmenují i cíl v rovině dovedností. V hodině, kterou měla kutnohorská delegace možnost navštívit, potom dostanou studenti k řešení paletu devíti různě těžkých příkladů. Minimálně dva mají vyřešit.
Deváťáci mají vedle tabule na psaní i tabuli s vyvěšenými materiály Skills Builder s nápisy jako „schopnost naslouchat, kreativní myšlení, schopnost řešit problém či prezentační dovednosti“ a u každé z nich rozepsané čtyři kroky, které vedou k ovládnutí dané schopnosti.
Když vyprší čas na počítání obsahu čtverců a dalších úloh, mají si žáci položit hlavu na lavici a zavřít oči, aby neviděli, co kdo říká, a učitelka se jich ptá: kolik příkladů jste stihli vyřešit správně? Na jakém kroku 0 až 3 jste byli v pondělí? A na jakém jste dnes? A žáci prsty rukou učitelce signalizují, jak sami svoji práci hodnotí.
Na pracovní list pak má každý pro sebe napsat, na kterém kroku se při práci dnes cítil. Kdo chce, může potom své postřehy sdílet. Netrvá dlouho a dívka v zadní lavici popisuje, že si dnes zpočátku myslela, že dokončí dvě úlohy, ale v průběhu práce zjistila, že zvládne jen jednu. „Takže jsem si uvědomila, že se chci zlepšovat,“ shrnuje.
Kromě metod a nástěnky zde návštěvu zaujme i jemný humor vetknutý do dalších plakátů ve třídě. Například na nákresech znázorňujících lidské svaly je na hýžďovém svalu přilepená šipka s nápisem „Toto je největší sval v těle – na židli ať sedí, i když tě svědí“. Nebo krabička s extra úkoly z matematiky, která nese nápis „dobrej matroš“. „To je práce paní asistentky,“ říká Klaudysová s úsměvem.
Celý sbor sedmisethlavé školy po seznámení s metodikou Skills Builder hlasoval, zda bude metoda zavedena. „Z šedesáti učitelů byl proti jen jeden hlas,“ říká ředitel. Několik učitelů pak prošlo školením a dnes vedou své kolegy v setkáních, kde mají všichni možnost dovednosti trénovat.
Škola nezavedla pro rozvoj dovedností samostatný předmět, spíše pro něj hledá příležitosti v běžných hodinách. „Základem je naučit se ty dovednosti vidět. Teprve pak je šance, že je budeme reflektovat a zamýšlet se nad tím, jak je cíleně rozvíjet,“ vysvětluje Jíša. Například situaci, kdy spolužáci navzájem zakrývají jeden druhému společné řešení, lze využít k rozboru toho, proč to dělají, co to říká o jejich spolupráci, o schopnosti naslouchat, kde se na cestě k osvojení této dovednosti kdo nachází.
Programem Skills Builder škola navázala na jiné metody, s nimiž pracuje už delší čas. Zejména s metodou instrumentálního uvědomování, která vychází z postupů izraelského psychologa Reuvena Feuersteina, jehož podobizna visí v ředitelně vedle portrétu Jana Amose Komenského.
Metodou postavenou na zvědomování myšlenkových pochodů učí na škole asi dvacet pedagogů, mezi nimi i sám Jíša, který ji předvádí i kutnohorským učitelům. Na ukázkové lekci se druháci seznamují s geometrickými tvary a pojmem „chyba“. Ředitel staví zejména na otázkách. Žáci pracují s papíry, na kterých mají na bodových polích vyznačené čtverce a trojúhelníky. Vešel by se ten trojúhelník do toho čtverce? Dá se to nějak ověřit? Můžeme to ověřit ještě jinak? Jak si ho můžeme změřit bez pravítka, když máme záložku? Má ten trojúhelník všechny strany větší než čtverec? Jaké chyby se tam mohou objevit? A co tím, že se ptám „kolik“, zjišťuji? Kdyby tu bylo zařízení měřící mozkovou aktivitu, křivky by na něm jen létaly – děti nespouští z ředitele oči, jde o opravdu intenzivní dvacetiminutovku.
A co se ve škole změnilo používáním Feuersteinovy metody? „To za školu jako celek nedokážu říct, ale mohu popsat, co jsem viděl u jednotlivců – třeba že když děti pracovaly s mladšími, neříkaly jim hned řešení, ale ptaly se jich tak, aby k němu samy došly, což je jeden z principů metody,“ popisuje Jíša.
Obohacující návštěvy
Na návštěvu ZŠ Vorlina přijeli kutnohorští učitelé za podpory Nadačního fondu Eduzměna. Ten se mj. prostřednictvím těchto exkurzí snaží učitelům z Kutnohorska pomáhat v jejich rozvoji.
Například Radana Paštěková ze ZŠ Suchdol vyjela s Eduzměnou již na čtyři návštěvy do jiných škol. „Z každé si přivezu nějakou inspiraci. V rámci předmětů speciálně pedagogické péče se teď například více zaměřuji na individuální práci s dětmi, zvu rodiče do výuky,“ říká pedagožka.
Autorka: Lucie Römer
