Článek
Portrétoval čtyři generace příslušníků britské královské rodiny, čímž si připsal další prvenství. S královnou matkou, Elizabeth Bowes-Lyon, se přátelil v době, kdy mohla do jeho ateliéru přijet sama autem bez doprovodu a s jeho ženou tančit v kuchyni jen v punčochách na písně Edith Piaf. S královnou Alžbětou II. měl šest sezení při práci na její bustě, portrétoval jejího syna Andrewa i vnuka, prince Williama, když mu byly tři roky.
„Stávám se spojkou mezi světem smrtelníků a lidmi, kteří musí hrát roli nadlidskou. Žít v olympských výškách, často v pohádkovém prostředí,“ řekl Franta Bělský v unikátní nahrávce pro československou redakci BBC v roce 1985.
Osud Františka Bělského by byl zapomenut, i když některá jeho díla najdeme také v Praze, kdyby jeho příběh nevynesl na světlo Bohumil Vostal, bývalý zpravodaj České televize ve Velké Británii, a nenatočil nejprve dokumentární film k jeho nedožitým stým narozeninám a nyní nevydal i stejnojmennou knihu Portrétoval anglickou královnu – Franta Bělský, česko-britský příběh 20. století.
Franta Bělský ve svém ateliéru
Barvité osudy Františka Bělského však začaly čtyři desetiletí před tím, než se dostal jako portrétista do Buckinghamského paláce. Narodil se v roce 1921 v Československu, kde žil až do svých osmnácti. To se však psal rok 1939 a Bělský s rodiči musel kvůli židovskému původu uprchnout do Londýna. Jeho babička zemřela při transportu do Terezína a dvacet dalších příbuzných nacisté vyvraždili v koncentračních táborech.
Přihlásil se do československé armádní divize ve Francii, kam odjel v květnu 1940. Vlak, kterým dobrovolníci cestovali, pokreslil Franta Bělský po celé délce československými motivy – lipovými listy, panoramatem Hradčan, vlajkami. Válka ve Francii však netrvala dlouho, Bělský se vrátil do Londýna a chtěl nastoupit na Královskou kolej umění, což mu československá exilová vláda umožnila až na zásah Jana Masaryka.
Po válce žil Bělský se svou anglickou ženou Margaret v Praze, ale poměry kolem nich se vyostřovaly. Nemohli vydat knihu Svět za kanálem, protože nechtěli propagandisticky vystupovat proti Anglii, Margaret, která byla karikaturistkou, odmítla pracovat pro nový režim. Bělské zasáhla nevyjasněná smrt Jana Masaryka v březnu 1948 a rozhodli se odejít zpět do Londýna. Margaret se stala pod jménem Belsky karikaturistkou ve slavné Fleet Street, kde sídlily největší britské deníky, Franta se etabloval jako sochař.
Jako první z windsorské dynastie zachytil v 60. letech právě královnu matku. Pro portrét jí pomohl vybrat i šperky. Zároveň vytvořil i sochu Winstona Churchilla pro Churchillovo muzeum v americkém Fultonu. Pro tuto práci ho doporučil herec Douglas Fairbanks Jr., který dobře znal královskou rodinu. Sochař portrétoval muže, s nímž se osobně setkal za války jako voják. „Jednoho dne dorazil Winston Churchill. Zastavil se před každým vojákem, podíval se mu hluboce do očí, jako by ho hypnotizoval. Pak přišel ke mně. Bylo to, jako by to trvalo celou věčnost, když se na mě díval a já na něj. Řekl jsem si, že možná jednou udělám sochu tohoto muže,“ vzpomínal po letech Bělský. Churchillovu bustu vytvořil po revoluci i pro Prahu, je umístěna v blízkosti britské ambasády na Malé Straně.
Snem každého portrétisty v té době však bylo, aby mu seděla modelem královna Alžběta II. Franta Bělský si dobře rozuměl s jejím manželem princem Philipem, vévodou z Edinburghu, měli společné téma válečných veteránů, a jednoho dne se ocitl v Buckinghamském paláci ve žlutém přijímacím pokoji, kde během šesti sezení pracoval na bustě královny. „Já si vždycky myslím, že ten, kdo z toho má největší švandu, jsou moji přátelé. Pro mě to je prostě fuška,“ komentoval to Bělský. O královně říkal, že má humor jako šotek a je s ní vždycky zábava.
Franta Bělský s bustou královny Alžběty II.
Bělského největší úspěch nastal v 80. letech, kdy monarchie zažila i díky princezně Dianě oživení obliby. Sochař mohl také kromě prince Andrewa, tehdejšího hrdiny války o Falklandy, zvěčnit prince Williama ve věku tří let. „Já to musel dělat v dětském pokoji. Nejdřív, aby si na mě zvykl, aby se se mnou obeznámil, abych nebyl příliš cizím, tak jsem k nim šel na svačinu. Byla při tom princezna Diana. Nejdřív se mě William zeptal, jestli jsem přiletěl helikoptérou. To pro něho byl obvyklý způsob cestování,“ sdělil Bělský s tím, že s malým princem při hraní lezl po podlaze a snažil se zachytit jeho výraz.
Franta Bělský s bustou tříletého prince Williama
Na konci života, už ve svobodné zemi, Bělský vytvořil památník padlým československým letcům RAF, který je umístěn v Dejvicích na prostranství před Skleněným domem. Když princ Philip s královnou Alžbětou II. v roce 1996 navštívili Česko, vévoda z Edinburghu přijel i k památníku. O jeho autorovi tehdy Philip věděl víc než mnozí Češi.
Bělský říkal, že do svých veřejných soch dával vzkaz v láhvi, časovou schránku. V Americe otevřeli Churchillovu sochu po půl století a Bělského vzkaz zněl: „Jsem Franta Bělský, sochař, narozením Čech, adoptovaný Británií a aspirující na to stát se občanem světa.“
-rad- podle knihy Bohumila Vostala Portrétoval anglickou královnu – Franta Bělský, česko-britský příběh 20. století, která právě vychází v nakladatelství Argo
