Dobrodružná cesta Ernsta Gombricha

Nejspíš každý by dokázal jmenovat svůj oblíbený obraz, a když ne to, pak alespoň nějaký slavný obraz. Všichni známe nějaké malíře, viděli jsme slavná díla ve filmech, v televizi, v knížkách i naživo. Málokdo z nás má však systematický přehled, přesnější orientaci, podrobnější znalosti. V případně zájmu či nutnosti pak saháme po přehledech, výkladech, dějinách a monografiích. Bývají různě obsáhlé, různě pojaté, různě odborné; bývají věnované konkrétnímu autorovi, období, národu, výtvarnému směru. Existují souhrnné práce, životopisy a dílčí analýzy. Existují i dějiny dějin umění.

A pak je tady Příběh umění od Ernsta Gombricha, který vyšel poprvé v roce 1950 a i po 75 letech je pořád základní literaturou pro studenty dějin umění i milovníky umění vůbec.

Ernst Gombrich se narodil v roce 1909 v císařské Vídni do bohaté židovské rodiny, která byla součástí sofistikovaného společenského a kulturního prostředí. Otec byl právník, matka pianistka a do okruhu rodinných přátel patřila řada tehdejších významných kulturních osobností Vídně.

Gombrich vystudoval dějiny umění, doktorát získal v roce 1933, ale už v roce 1936 odešel se svou budoucí ženou, klavíristkou Ilse Hellerovou, do Londýna. Za 2. světové války pro BBC World Service monitoroval vysílání německého rozhlasu a když v dubnu 1945 zaslechl Brucknerovu Sedmou symfonii, kterou autor složil po smrti Richarda Wagnera, přesně odhadl, že Adolf Hitler je mrtev a okamžitě nechal informovat Winstona Churchilla. Po válce spojil svůj profesní život s Warburg Institute na University of London, kde pracoval až do své smrti v roce 2001.

Celý svůj život se obracel ke dvěma skupinám čtenářů: na vědeckém poli získal uznání zejména pro svou práci o renesanci a psychologii vnímání, ale také pro své myšlenky o kulturní historii a tradici; širší, neodborné publikum milovalo jeho knihy pro srozumitelnost a bezprostřednost textů a schopnost prezentovat vědeckou práci jasným a nekomplikovaným způsobem.

Gombrichova první kniha, a jediná, kterou nenapsal v angličtině, byla Eine kurze Weltgeschichte für junge Leser vydaná v Německu v roce 1936. Byla velmi populární a přeložena do několika jazyků, ale v angličtině nebyla k dispozici až do roku 2005, kdy byl vydán překlad revidovaného vydání pod názvem A Little History of the World (česky Stručné dějiny světa pro mladé čtenáře, Argo 2013). Většinu tohoto překladu a revize provedl sám autor a po jeho smrti ji dokončila jeho dlouholetá asistentka a sekretářka Caroline Mustill a jeho vnučka Leonie Gombrichová.

Kniha Příběh umění byla poprvé vydaná v roce 1950 a byla původně také určena pro dospívající čtenáře. Dodnes je považována za jeden z nejsrozumitelnějších úvodů do dějin umění. Mezi další významné publikace patří Umění a iluze z roku 1960 (česky Argo 2019), kterou kritici považují za jeho nejvlivnější a nejdalekosáhlejší dílo. Argo vydalo i jeho nejdůležitější vědecké dílo O renesanci (ve dvou svazcích 2021 a 2022) a Smysl pro řád. Studie o psychologii dekorativního umění, který navazuje na Umění a iluzi (2021).

Klíčem k oblibě této knihy je zjevně Gombrichovo rozhodnutí pojmout dějiny výtvarného umění právě jako příběh; ne jako přehled faktů, letopočtů, dějinných pohybů a životopisných údajů, ale jako vyprávění. Ani v něm není nouze o fakta, ale Gombrich zde především učí čtenáře dívat se, uvidět, co malíř do obrazu vložil a jak toho docílil. Jeho výklad se ovšem opírá o velké množství uvážlivě vybraných reprodukcí, díky nimž je Příběh umění i působivou kartotékou nejzajímavějších děl ze všech období vývoje výtvarného umění.

Jen za autorova života vyšla kniha nejméně šestnáctkrát, v průběžně doplňovaných a zpřesňovaných vydáních. Český překlad z roku 1992 vyšel poprvé v Odeonu, pak v Mladé frontě, od roku 1997 je součástí zlatého fondu Arga a vychází v opakovaných dotiscích. Tyto statistiky svědčí o trvalé oblibě této práce, ve které autor využil naplno své mimořádné erudice a schopnosti výtvarné dílo skutečně vidět, vnímat, přečíst. V novém dotisku je nyní k dispozici všem, které tato výjimečná práce zatím míjela.

#Moje Argo