Článek
Pod Kaštanem je pozitivní kniha a taková jste i vy sama. Našla jste se v psaní humoristických knih pro ženy?
Psát knížky bylo mým snem už odmalička. Ráda a hodně jsem četla, zejména historické knížky a pak také romantické komedie, takže právě tyto žánry jsem zkoušela i psát. Protože se mi ale do všech příběhů, které jsem psala, stejně vždycky nějak vkradly humorné prvky, což zejména u mého pokusu o sepsání hrdinského napínavého příběhu ze starověkého Řecka nebudilo příliš seriózní dojem, došlo mi, že bez humoru a nadhledu to mé psaní asi nepůjde. Vymýšlení humorné linky mě navíc neuvěřitelně baví. Tak jsem se zaměřila na psaní humoristických knížek.
Pod názvem Pod Kaštanem se skrývá sen o prvotřídní restauraci na venkově. Vaše hrdinka je silná žena, která si jde hlava nehlava tvrdě za svým. Máte k ní nějaký předobraz v realitě, třeba v rodině?
Řekla bych, že silné ženy máme v rodině, takže tam určitě nějaký vzor bude, ale při vytváření postav se snažím od konkrétních osob oprostit, většinou jsou vlastnosti hrdinek namíchané z několika osob a každá z postav je inspirována více lidmi.
Barbora Majchráková: Pod Kaštanem
Proč jste děj tentokrát zasadila do Novohradských hor, máte k tomu kraji hlubší vztah?
Do Novohradských hor jezdím od dětství, rodiče tam mají chalupu, kde jsme trávili hodně času jako děti a stále se tam ráda vracím i teď, jako dospělá. Je to část jižních Čech, která není až tolik známá a je tak trochu stranou turistického ruchu, takže je tam mnoho míst, kde je takřka nedotčená příroda a kde jako by se zastavil čas.
Ale v Novohradských horách zároveň žije mnoho lidí, kteří usilovně pracují na tom, aby se v této oblasti lidem žilo dobře, plno lidí s inspirujícími příběhy. Například ti, kteří provozují úžasnou restauraci ve vesničce, kde je jenom pár stálých obyvatel, a kam se na jídlo sjíždějí lidé z širokého okolí. Právě ta byla jednou z inspirací na restauraci Pod Kaštanem. Jsou tam ale také vesnice, jako je ta, kam přijela Eliška, kde opravdu lišky dávají dobrou noc. Kousek dál, ve vedlejším městečku, pak najdete cukrárnu, kde pečou naprosto úžasné zákusky. Mám to tam moc ráda.
Kde jste čerpala inspiraci k vykreslení charakterů postav, které působí tak uvěřitelně, že se v nich nejeden z nás musí poznat?
Inspiruji se všude kolem sebe. Baví mě přemýšlet nad tím, proč se různí lidé chovají tak, jak se chovají, a proč v totožné situaci reagují různí lidé jinak. Jsem často takovým pozorovatelem světa kolem sebe, což ale podle mě k psaní knížek a vymýšlení příběhů prostě patří.
Co máte společného s hlavní hrdinkou Eliškou? Máte stejnou odvahu, vrháte se do nových zážitků, nebo jste spíš přemýšlivý typ?
Já mám asi něco od obou poloh. Jsem přemýšlivý typ, ale zároveň je plno situací nebo věcí, do kterých se vrhám po hlavě a moc nad nimi nepřemýšlím. Asi hodně záleží na konkrétní situaci. Hodně dlouho jsem například přemýšlela nad tím, zda poslat svůj rukopis do nakladatelství. Měla jsem strach, jaké budou reakce, psaní bylo hodně takový můj svět, kam jsem si chodila zlepšit náladu po náročném dni, a byla jsem nervózní z toho, jak moje knížky přijme okolí. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se k tomu kroku vůbec odhodlala. Na druhou stranu ale kolikrát neváhám a rozhoduji se hodně spontánně a pak, když nad tím rozhodnutím přemýšlím, si zpětně říkám, co jsem to zase vyvedla. Jsem díky tomu občas takový lapač trapasů, ale právě tyto trapasy jsou pak skvělou inspirací do knížek.
Co chystáte dalšího?
Mám rozepsanou knížku, tentokrát spíše z městského prostředí, ale opět by mělo jít o oddychovou humoristickou knížku. Ráda bych ji dopsala do konce roku, tak uvidíme, jak to půjde.
Veronika Chaloupková
