Článek
David Urban píše sérii o dvojici vyšetřovatelů, a zároveň životních partnerů Dianě Černé a Radimu Brázdovi, Vladimír Zlý zase o případech mordparty majora Ivoše Kyliána. V knize Perfektní alibi oba autoři spojili síly – a kromě skvělého jména Zlý Urban vznikla i pozoruhodná detektivka, v níž se obě na první pohled nesourodé týmy musejí naučit spolupracovat. Jinak totiž své případy, v nichž všichni podezřelí mají perfektní alibi, nevyřeší.
Vladimír Zlý, David Urban a jejich knihy
Případy příliš náročných žen
Oběti obou zločinů Marika Koubková a Olga Tyrlíková žily každá na opačném konci republiky. Jedno však měly stejné – lásku k luxusu a jakémusi životnímu nadstandardu. Marika po manželově smrti vystěhovala svého nevlastního syna, studenta Milana, z dvoupatrové vily na ubytovnu. Atraktivní Olga, prodavačka v parfumerii, se zase nechala vydržovat muži, každou chvíli jiným.
Jenže ani žárlivost, ani touha po dědictví vyšetřovatele k pachatelům nedovedou, protože všichni zainteresovaní mohou stoprocentně doložit, že v době činu byli někde úplně jinde. Navíc oba týmy zpočátku vůbec netuší, že se „kočičími hlavami“ na tělech mrtvých zabývá zároveň i někdo jiný než oni.
Čas běží, přibývají mrtví. Skutečně je na vině sériový vrah, nebo je řešení daleko triviálnější?
Zlý Urban: Perfektní alibi
Každý chvilku tahá pilku
Autorská spolupráce bývá ošidná, a pokud se k ní spisovatelé odhodlají, musejí si i oni stejně jako jejich vrazi zvolit patřičný „modus operandi“, aby vše fungovalo. Zvlášť když každý z nich má odlišný způsob vyprávění – tvorbou charakterů počínaje a budováním zápletky konče.
David Urban a Vladimír Zlý se velmi moudře rozhodli rozdělit společnou knihu do několika poměrně obsáhlých bloků, kdy nechali hrdiny na přeskáčku řešit zprvu samostatné případy. Čtenář je tím samozřejmě ve výhodě, protože na rozdíl od detektivů ví, že některé směry vyšetřování jsou slepé, ale zároveň je udržován v permanentním napětí, protože každé nové odhalení vede oba nesouvisející dějové proudy ke společnému korytu – a je jen otázka, jestli se je podaří propojit včas, aby to pro některé postavy nemělo fatální následky.
Zároveň se však oběma autorům podařilo zachovat si vlastní styl, a tak je pražská část ryze urbanovská a ostravská zase „zlá“. Díky tomu má detektivka šanci zaujmout jak fanoušky Diany Černé a Radima Brázdy, tak Ivoše Kyliána – a v ideálním případě je přitáhnout ke knihám spoluautora, kterého možná předtím neznali.
Což by asi byl ten nejlepší výsledek pozoruhodného experimentu, který z čistě žánrového hlediska dopadl rozhodně dobře.
#Jiří Popiolek
#Moje Argo
